Osamoceni na plážích Cala Cartoe a Cala Osalla a nevydařený výlet na Monte Albo

Nádherné pláže byly jedním z důvodů, proč jsme se rozhodli vyrazit na Sardinii. Současně jsem chtěli výpravu zkombinovat i s výlety po místních kopcích, takže jsme jako základnu zvolili městečko Cala Gonone v zálivu Orosei, které se nachází v srdci stejnojmenného národního parku (Parco Nazionale del Golfo di Orosei e del Gennargentu). Každý den jsme po poobědovém spánku vyrazili na pláž přímo v Cala Gonone. Z ubytování jsme to měli asi 10 minut pěšky z kopce. Cestou jsme se stavili na zmrzlinu a pak už nám nic nebránilo usadit se na pláži a pozorovat jednu vlnu za druhou. A taky sledovat naší medvědici, jak pobíhá bosá po pláži sem a tam. Nebo sbírat mušle a kamínky do kyblíčku. Nebo vykopat co nejhlubší díru. Čas pak utíká strašně rychle a než jsme se nadáli, byl čas objednat pizzu a vyrazit zase zpátky do kopce.

Dvě dopoledne a jedno odpoledne jsme rovněž vyrazili na pláže Cala Osalla a Cala Cartoe severně od Cala Gonone, ke kterým se dalo dojet autem. Z Cala Gonone jsme jeli “starou” panelovou cestou přes sedlo Passo Littu, kterou se jezdilo dříve, než vybudovali tunel a serpentiny z městečka Dorgali. Kousek před sedlem potkáváme kozy, které hledají trávu ve skalnatém svahu v zatáčce nad námi a přitom shazují na cestu malé i větší kameny. Doufáme, že nám nic nespadne na střechu, ale oproti našim jiným výpravám máme auto z půjčovny pojištěné. No jo, časy se mění. Ze sedla je nádherný výhled na Cala Gonone a jižní část zálivu Orosei.

Pláže Cala Cartoe a Cala Osalla jsou písečné, což je příjemná změna oproti pláži s drobnými kamínky v Cala Gonone. Na druhou stranu po chvíli máme písek všude. Medík samozřejmě i v plínce. Na obou plážích jsme většinu času úplně sami. Turistická sezona totiž ještě úplně nezačala, což nám vyhovuje. Občas se tu projdou místní se psem nebo turisté snažící se zdolat trek Selvaggio Blu, který vede po pobřeží zálivu Orosei. Teplota vody ke koupání úplně nevybízí, ale alespoň po kolena do vody vlezeme. Medík si zase běhá tam a zpátky a díky písku se můžeme pustit i do stavby bábovek a písečného hradu. Na chvíli se vzdálím, abych mohl vyfotit pár fotek okolí. Za pláží Cala Osalla se nachází malinký přístav, který navazuje na kanál z městečka Orosei. Za přístavem se pak rozprostírá “nekonečná” písečná pláž, u které nejde dohlédnout na konec a která mi připomene pláže z Nového Zélandu. Z fotek je zřejmé, že počasí v jeden den nebylo úplně přívětivé, ale i tak je to lepší než sedět doma.

Ne všechny výlety však dopadnou podle očekávání. V plánu jsem měl výlet na některý z vrcholů v pohoří Monte Albo, což je vápencový masív, který se rozprostírá mezi městy Nuoro a Siniscola. Jde prakticky o jeden 20 kilometrů dlouhý hřeben, který je trochu podobný italským Dolomitům nebo rakouským Totes Gebirge. Také se mu někdy přezdívá sardinské Dolomity. Konkrétně byl v plánu okružní výlet přes vrchol Punta Cupeti. Nutno podotknout, že bližší informace jsem o výletu dopředu nezjišťoval, stačilo mi, že v mapě je zaznačená stezka. Cesta do výchozího bodu se nese v znamení spousty zatáček a zhruba v půlce se modlím, ať už je konec a Medíkovi není špatně. Nakonec s jednou zastávkou zdárně dojedeme na místo, odkud má vést značená trasa na vrchol. Už při pohledu z auta si říkám, že tohle asi nepůjdeme, protože je to hodně do kopce a pravděpodobně se to bude hodně sypat. Přesto však zůstávám pozitivní. Značky tu bohužel nejsou vůbec a po chvíli neznatelná stezka, po které moc lidí opravdu nechodí, stoupá vzhůru mezi dvě vápencové věže. Tohle s krosnou a Medíkem na zádech jít nechci, takže se zase otáčíme a jen tak se projdeme na druhou stranu směrem k protějšímu vrcholu Punta Gurturgius. Přiznám se, že nemáme náladu na to, abychom vyšli až nahoru a tak se pokocháme výhledy na okolní kopce, zajdeme se podívat na původní pastýřská stavení a míříme autem zase zpátky. Pokud byste chtěli jít v našich stopách, určitě bych návštěvu Monte Albo doporučil, jedná se o soustavu vrcholů, ze kterých je nádherný výhled do okolí, akorát počítejte, že pěšiny tu vyšlapané moc nejsou a úplně to není výlet pro miminka v krosně za zádech. Níže dám pár fotek k navnadění.