Výlet přes divoké Jánošíkové diery na Malý Rozsutec na Malé Fatře

Touhle dobou jsme si měli užívat krásy Islandu, což nakonec nebylo kvůli koronavirové hysterii možné. Bohužel. Tak snad někdy příště. Pořád jsme na tom lépe, než někdo kdo na tento rok třeba plánoval cestu po světě. Někdo si může říct, že ten svět přece neuteče, ale nemusí to být úplně pravda. Co když je daný člověk nemocný a byla to jeho plánovaná poslední cesta, nebo co když ho ráno při cestě do práce srazí auto. To ten svět pak skutečně uteče a jindy, třeba za rok, už to nepůjde. Takže v porovnání s tímto hypotetickým scénářem, jsme na tom opravdu lépe. Dva dny z týdenní dovolené jsme si ponechali na výlety v okolí domova a v pondělí vyrážíme po dlouhé době za hranice na Slovensko na Malou Fatru. V plánu je návštěva Jánošíkových dier, které jsou obvykle o prázdninách a o víkendech doslova přervány turisty. Takže chceme využít jedné z posledních možností, kdy nebudeme čekat u žebříků několik minut, aby se na nás dostala řada.

V plánu máme Velký a Malý Rozsutec, avšak Nina mi při cestě v autě říká, jestli na Velký Rozsutec není ještě zákaz vstupu. Bohužel má pravdu, dneska je 15. června a uzávěra trvá včetně dneška. Spletl jsem si to s Vysokými Tatrami, kde uzávěra končí dneska. Do háje, že já jsem se líp nepodíval. Tak na Velký Rozsutec nepůjdeme a vezmeme to jenom přes ten Malý. Auto necháváme na placeném parkovišti u Bieleho potoka a vyrážíme po modré turistické značce, která nás provede přes celé Jánošíkovy Diery až do sedla Medzirozsutce. Záhy vstupujeme do první soutěsky, ve které hučí Dierový potok a ve které nás čekají první lávky a mostky.

Postupně projdeme Dolné diery, Nové diery a Horné diery, ve kterých narazíme na více než dvacet vodopádů různých výšek. Některé z nich překonáváme po ocelových žebřících a schůdcích, takže jdeme přímo nad padající vodou. V létě se tu tvoří docela dlouhé fronty a čekání se může dost protáhnout. V určitých úsecích je podle mapy cesta jenom jednosměrná, ale zdůraznění v podobě tabulí u turistických rozcestníků chybí nebo jsem si jich nevšiml. Na žebřících se vyhýbat nedá a nahoře ani dole moc místa není. I přesto, že tu je dnes opravdu minimum lidí narážíme na dvě turistky, který sestupují v opačném směru. Zajímavé, aspoň čekáme pod vodopádem, takže je se na co dívat. Předchozí dny docela dost pršelo, takže potok má docela sílu a vodopády jsou o to hezčí. Oproti tomu některé kameny kloužou jako led, takže je třeba dávat pozor, abychom se nerozbili a neprojeli se vodopádem.

Jánošíkové diery necháváme za sebou a stoupáme lesem do sedla Medzirozsutce. Máme už docela hlad, ale vydržíme to na malou loučku se skalkou, kterou z jedné strany obklopuje Velký Rozsutec a na druhé straně se nachází homolová skalka Malého Rozsutce. Žmouláme chleba a pozorujeme výstupovou trasu na Malý Rozsutec. Vede na pohled prudkým skalnatým žlabem, který je zajištěn řetězy, které ale ve skutečnosti na některých místech nejsou potřeba. Prudce to vypadá jenom z této strany, z boku už je sklon průrvy o dost menší. Cesta na Velký Rozsutec je skutečně zahrazena závorou a my nemáme v úmyslu zákaz porušovat, byť za zhruba 10 hodin přestane platit. Pokračujeme přes louku k Malému Rozsutci a se začátkem stoupání si vystojíme malou frontu, abychom pustili turisty mířící dolů. Jedna z nich mě zaujme volbou obuvi. Conversky s plochou podrážkou asi nebudou pro tento typ terénu nejvhodnější, což se ukazuje v rychlosti (nebo spíše pomalosti) a nejistotě jejího pohybu, který zdržuje 10 dalších lidí. Ne, že bychom my někam spěchali, ale taky se zrovna nevyžívám ve stání na místě. Stejně jako u těch dvou kachen, co šly v protisměru. Někdy bych od ostatních ocenil trochu sebereflexe a uvážení. V normální sezóně to tu musí být fakt peklo.

Cestou nahoru naštěstí na všech místech lano nepotřebujeme, takže pár lidí předběhneme a za chvíli stojíme na skalnaté homoli Malého Rozsutce. Výhled na kriváňskou část hřebene Malé Fatry je parádní. Všechny jeho vrcholy máme před sebou a můžeme jen vzpomínat na naše předchozí výlety Hřebenem Malé Fatry přes Veľký Kriváň, Steny a Poludňový grúň nebo na Zimní výstup na Velký Rozsutec a Stoh na Malé Fatře. Nádherný výhled máme i na kopečky Oravské Magury i na vzdálenější Beskydy. Oproti tomu se Velký Choč schová v mraku a Vysoké Tatry jsou bohužel zahaleny komplet. Na vrcholu se zdržíme jen na chvíli na pár fotek a pokračujeme dolů po rozpadající se a sesouvající se pěšině. Ta je občas zajištěna také řetězy a ocelovým lanem, které se na sypajícím štěrku docela hodí.

Klesání zpátky dolů se zdá být nekonečné. Prudké klesání bukovým lesem nám velmi připomíná klesání v pyrenejském kaňonu Ordesa (Okružní výlet pyrenejským kaňonem Ordesa po stezce Faja de Pelay). Akorát tam to bylo asi třikrát horší a delší. Přesto mě z toho začínají bolet kolena a to jsme neušli dneska ani 10 kilometrů. Bude třeba asi více trénovat. Zelená značka nás zavede do malé osady Podrozsutec a z ní už je to k autu už jen pár minut.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet přes Jánošíkove diery na Malý Rozsutec měří zhruba 11 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 800 výškových metrů a zabere Vám přibližně 5 hodin (náš souhrnný čas pohybu 3:19).

Proč jít:

• soutěsky a vodopády Jánošíkových Dier
• výhledy z Malého Rozsutce

Doporučení:

• denní parkovné na placených parkovištích u začátku Jánošíkových dier (Biely potok, Hotel Diery) stojí 5 €, zaparkovat jinde se moc nedá (ledaže máte ubytování v některém z místních penzionů)
• vyrazte s dobrou obuví, která drží na skále i na mokru
• pokud můžete, výlet si naplánujte na všední den nebo vyrazte brzo ráno
• výstupová trasa po červené turistické značce na Velký Rozsutec je uzavřena od 1.3. do 15.6. (včetně) kvůli ochraně přírody

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz