Melderskin mezi fjordy, mraky a kapkami deště

Na pobřeží Kvinnheradsfjordu, který je součástí Hardangerfjordu, druhého největšího fjordu v Norsku, se nachází spousta hezkých výletů. Jedním z nejvyšších vrcholů v oblasti je Melderskin, který se tyčí nad malým městečkem Rosendal. Okolní vrcholy bývají pro svůj vzhled nazývány také jako Rosendalské Alpy. Na vrchol Melderskinu, nás zavede značená turistická trasa, takže určitě nezabloudíme. Horší to asi bude se stoupáním, protože na čtyř a půl kilometrech nastoupáme 1.300 výškových metrů. Kolenům se to asi moc líbit nebude.

Předpověď slibuje poslední den hezkého počasí a ráno nás skutečně vítá sluníčko. Z našeho ubytování to máme do Rosendalu asi 100 kilometrů a po cestě máme naplánované zastávky u vodopádů Langfossen a Låtefossen, které jsou přímo u cesty. V městě Odda odbočíme z hlavní cesty, odkud úzká silnička pokračuje 11 kilometrů dlouhým tunelem, který vede pod ledovcem Folgefonna. Pak už nám jen zbývá překonat klikatou cestu vinoucí se po břehu Hardangerfjordu a přijíždíme do Rosendalu. Slunce se nám mezitím schovalo za mrak, který halí celou zátoku. Představa výhledů na fjord se pomalu rozplývá, ale naděje umírá poslední. Bohužel naděje na zaparkování u začátku trasy už umřela, protože přijíždíme docela pozdě dopoledne a parkoviště je do posledního místa obsazené. Zdá se, že výstup na Melderskin bude populární. Kdyby si někteří lidé nenechávali vedle sebe 2 metry místa, vejde se tu minimálně dalších pět aut. Jedinou možností je tak sjet o kousek níže a najít nějaké místo u cesty. To se nám nakonec daří u odbočky vedle poštovních schránek, akorát budeme muset k začátku trasy vyšlapat po asfaltu.

Mrak se tváří, jakože dneska nikam nepůjde, a my začínáme stoupat po travnaté pastvině. Zahaleni mlhou se noříme do lesa, kde nás čeká nejprudší dnešní stoupání. Na následujícím kilometru překonáme zhruba 600 výškových metrů. Les postupně řídne a my se dostáváme na travnatou pláň, která je zakončena skalním prahem. Při opuštění lesa se skalnatý hřeben zdá být blízko, ale těch pár set metrů nám nějakou chvíli vzhledem ke sklonu svahu zabere. Naštěstí postupně vystoupáme nad mrak halící údolí pod námi, takže nás můžou hřát výhledy do okolí. A že je na co se dívat.

Co nás určitě nehřeje je slunce. Dneska už asi nevyleze. Nebe halí těžké mraky a čekáme, že se každou chvíli rozprší. Do toho se do nás opírá ostrý vítr, takže nezbývá než nasadit čepice a pokračovat vzhůru. Na skalní práh nad námi nás zavedou kamenné schody, ze kterých máme pěkný výhled nad Rosendal pod námi i okolní zátoky fjordu Hardangerfjorden.

Konečně se po schodech vyškrábeme na hřeben, abychom viděli, že další část naší cesty povede po kamenných polích. Vítr nabývá na intenzitě, zatímco překonáváme kamenná moře a stoupáme vzhůru. Hřeben Melderskinu máme po pravici, ale cesta jej obchází zleva po malé náhorní plošině, aby záhy zamířila přímo na vrchol posledním prudkým stoupáním. Po kamenech překračujeme něco mezi rašeliništěm a potokem a ukusujeme první metry z posledního stoupání.

A jsme na vrcholu. Mraky nad námi i okolními vrcholy vypadají skutečně zlověstně. Přímo před námi se po celém obzoru objevuje bílá placka ledovce Folgefonna. Je třeba zasednout a vychutnat si výhledy. Výjimečně přiznávám, že mi je trochu zima a tahám z batohu péřovku. Sedíme na vrcholu, skoro se neslyšíme kvůli větru a začíná pomalu pršet. Ideální kombinace. Svačina po chvíli mizí v nás a my mizíme z tohohle kopce.

Cesta dolů nám nabídne parádní výhledy na okolní fjordy. Řeklo by se paráda, ale na druhou stranu nám to neustále připomíná, že jsme ještě docela vysoko a kolik metrů nám ještě chybí k autu. Kolena dneska dostanou zabrat. Do toho mi není úplně nejlépe, takže cesta dolů je skutečným zážitkem, kdy mě bolí celé tělo a v závěru už musím dělat pauzy. Nakonec se ukázalo, že to byl začátek nejhorší střevní chřipky, jakou jsem měl. Naštěstí mě její hnědá část zastihla až poté, co jsme dorazili na naše ubytování. Každopádně není třeba zoufat, protože počasí v následujících dnech bylo tak hnusné, že bychom stejně asi nikam nešli.

Ale to už jsem trochu odbočil, ze sestupu z Melderskinu si tak proto jenom pamatuju běsnící vítr, kapky šlehající do tváře a přání, ať už jsme u auta. Na druhou stranu jsem stále stihl fotit a natáčet nějaké videa, i když stylem, že jsem se vyvalil na kámen a čekal až Nina ujde pár kroků. Takže mi vlastně nebylo tak špatně. Výhledy ale skutečně stály za to, škoda že mě nezastihly v nejlepší formě.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Výstupová trasa na Melderskin měří zhruba 9 kilometrů (4,5 kilometrů nahoru), nastoupáte na ní okolo 1.300 výškových metrů a zabere Vám přibližně 4 a půl hodiny velmi pomalým tempem (náš čas pohybu 4:10).

Proč jít:

nádherné výhledy na Hardangerfjord, ledovec Folgefonna a okolní vrcholy
docela slušné převýšení, takže fajn trénink

Doporučení:

o víkendu očekávejte na parkovišti u začátku trasy více aut (celkově má parkoviště zhruba 20 parkovacích míst, na příjezdové cestě se moc parkovat nedá, pak musíte vycházet z Rosendalu, což je +150 výškových metrů navíc), vyplatí se proto přivstat
na trase nejsou žádná obtížná místa, vystačíte si s teniskami s dobrou podrážkou