Kjeragbolten, kámen zaklíněný mezi skalami tisíc metrů nad fjordem

Po úzké silničce vedoucí do vesnice Lysebotn na břehu fjordu Lysefjorden se valí mraky a jde vidět maximálně na 20 metrů dopředu. V kombinaci s všudypřítomnými ovcemi to pro mě jako řidiče není ideální, ale říkám si, že už jen 10 minut a budeme tam. Je brzo ráno a po krajích silnice na všech možných i nemožných místech potkáváme dodávky a karavany s kempujícími turisty. Mraky stejně rychle jako přišly, stejně rychle i mizí a necháváme je v údolí za námi. Konečně dojíždíme na místo určení, kde nás vítají rozespalé ovce s nadějí, že jim dáme něco dobrého. Naše norská výprava může začít. Dnešním cílem bude Kjeragbolten, kámen zaklíněný mezi dvěma skalami tisíc metrů nad hladinou fjordu Lysefjorden. V plánu máme zhruba 20 kilometrovou okružní trasu po okolních převážně bezejmenných kopcích.

Včerejší přesun z Čech do Norska byl i přes vstávání ve tři hodiny ráno docela v pohodě, akorát jsme nedojeli na výchozí místo naší dnešní trasy, jak jsme měli původně plánováno (dohromady by to bylo 1350 kilometrů), ale zastavili jsme o trochu dříve a přespali ve stanu na louce. I když jsme stavěli stan o půlnoci, slunce nějak nechtělo zapadnout. Ráno nám zbývalo dojet zhruba 40 kilometrů, z toho 10 bylo v neprostupném mraku. Na výlet vycházíme od vodní nádrže Akslaråtjørna, ke které nás dovede krátká asfaltová odbočka ze silničky vedoucí do vesnice Lysebotn. Parkujeme u závory na břehu nádrže, vaříme čaj a tlačíme chleba s nutelou. Ovce chtějí evidentně taky. „Nic nebude, jdi si na trávu,“ říkám té nejodvážnější z nich. Naštvaně odcházejí. Doufám, že nám nepošlapou auto, až budeme pryč.

Vydáváme se po hliněné cestě vzhůru nad jezero a po chvíli scházíme na podmáčenou stezku okolo dalšího jezera Langavatn. Tenisky, ve kterých jsme vyrazili, se nezdají být nejlepší volbou, ale nakonec se jedná jen o krátký úsek, který přeskáčeme. Stezka vede většinu času pár metrů od jezera, ale v jednom místě najednou končí malou skalkou. Horem to asi nepůjde, takže nezbývá, než ji po kamenech v jezeře obejít. Nakonec překonáváme úsek suchou nohou a míříme ke dvěma chatám na konci jezera. Od nich pěšina stoupá strmě vzhůru na kopec nad námi. Paráda, budou první výhledy.

Pěšina se vine mezi plochými skalnatými vrcholy, které jsou všude, kam naše oko dohlédne. Krátký výhled do údolí za námi dává tušit, že se mrak na cestě stále drží. Na obzoru před námi vystupuje mohyla z kamenů, která značí nejvyšší vrchol dnešního dne, který nemá žádné jméno. Ony všechny kopce v okolí jsou zhruba stejně vysoké. Z vrcholu se snažíme odhadnout, kam povedou naše další kroky. „Asi na ten kopec naproti,“ říkám Nině. Vždyť to tu vypadá všechno stejně. Kousek vedle stezky zahládneme kámen ve tvaru vejce, který stojí na skalnatém podloží, jakoby ho tam někdo položil. Na něj musíme vylézt. Úročíme propocené hodiny na boulderovce a po spáře vylézáme nahoru. Doufám, že se s námi nerozkutálí do údolí.

Po pauze scházíme po severním úbočí hory do údolí, které je z jedné strany ohraničeno vysokou skalní stěnou, která se táhne celým údolím. Podél jezera a hučící říčky se dostáváme k rozcestí a čeká nás strmý stoupák na kopec nad Kjeragem. Lýtka pálí, ale docela to jde. Je to jen 200 výškových metrů. Ještěže ta skála není mokrá, to by ty boty asi tak dobře nedržely. Za horizontem nás čeká další skalnatá placka. Kdepak ten kámen bude?

Zjišťujeme to poměrně snadno podle zvyšujícího se počtu turistů v dáli. Doposud jsme na naší cestě potkali jenom dva lidi. Přicházíme ke skalní průrvě, ve které je zčásti ještě sníh. Za chvíli se před námi objevuje z obrázků známý kulatý balvan zaklíněný mezi skalami. Jak dlouhá asi bude fronta, probleskne mi hlavou, zatímco Nina říká, že na něj určitě nepoleze.

Překvapivě se žádná fronta nekoná, protože je tu jen pár lidí. Cesta je pro mě volná. Pohled dolů na hladinu fjordu je impozantní. Ke kameni vede krátká římsa a pak jen stačí udělat dlouhý krok, nebo lehce skočit. Anebo se doplazit po čtyřech, jak jsme byli záhy svědky u jedné z turistek. Přejdu římsu, která je značně ochozená a je na ní dost písku, lehce skáču na kámen a dívám se dolů. Je to docela vysoko, ale žádná hrůza. Chvíli postojím, aby mě Nina mohla vyfotit, a jdu zpátky za ní, než se tu vytvoří fronta.

U Kjeragboltenu se dlouho nezdržíme, protože mám tušení, že daleko lepší výhled na fjord bude ze skály nad námi. A taky, že jo. Nacházíme ideální místo na hraně skály pro svačinku a vychutnání výhledu na Lysefjorden pod námi. Kilometrová vzdálenost nás dělí od hladiny moře, které má z výšky modrozelenou barvu.

Po chvíli rozjímaní a děkování, že nám vyšlo počasí, se vydáváme po skalnatém hřebeni k parkovišti, odkud vyráží drtivá většina turistů. Čeká nás docela prudký sešup po skále dolů, při kterém máme většinu času výhled na Lysefjorden a vesnici Lysebotn pod námi. Pak následuje krátký výstup a u malého jezera odbočujeme po znatelné stezce doprava, abychom si trochu zkrátili cestu k našemu autu. Následují skoro tři kilometry po asfaltu do mírného kopce, které nám dají po včerejší cestě, bezesné noci a dnešním výletu trochu zabrat. To nám ale nevadí, konečně jsme zase na výpravě.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný okruh na Kjeragbolten a vyhlídku na Lysefjorden měří zhruba 19 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 950 výškových metrů a zabere Vám přibližně 6 a půl hodiny pohodovou chůzí (náš čas pohybu 5:24).

Proč jít:

• nádherný výhled na fjord Lysefjorden
• kámen s tisícimetrovou propastí pod sebou
• zajímavá skalnatá krajina v okolí

Doporučení:

• na výletě si vystačíte s teniskami
• ještě v červnu je v okolí Kjeragboltenu trochu sněhu, počítejte s tím
• většina turistů chodí z placeného parkoviště Øygardstølen nad vesnicí Lysebotn (200 NOK), trasa je pak kratší než popisovaný okruh, ale vracíte se stejnou cestou a nevidíte toho tolik; pokud se chcete vyhnout placení za parkoviště, lze zaparkovat i trochu výše, nebo můžete rovnou jít námi popisovaný okruh
• v sezóně/o prázdninách budete na Kjeragbolten zřejmě stát frontu

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz

Naše výlety v Norsku

#1: Kjeragbolten, kámen zaklíněný mezi skalami tisíc metrů nad fjordem

#2: Melderskin mezi fjordy, mraky a kapkami deště

#3: Vodopády jižního Norska Langfossen, Låtefossen, Skytjefossen, Vøringsfossen přímo u silnic

#4: Knutshøe mezi jezery Gjende a Leirungen v národním parku Jotunheimen

#5: Slunce, mráz, sníh i vítr při červencovém výstupu na norský Rasletinden

#6: Kyrkja, špice uprostřed Jotunheimenu

#7: Trek přes hřeben Besseggen v národním parku Jotunheimen

#8: S deštěm na vyhlídku Rampestreken a zatáčky silnice Trollstigen

#9: Kilometrová stěna Trollvegen ze sedla Stabbeskaret a sněhový vrchol Storgrovfjellet

#10: Přes louky, řeky i jezera na vrchol Blåhøa v pohoří Trollheimen

#11: Výstup na Galdhøpiggen, nejvyšší horu Skandinávie, přes ledovec Styggebreen

#12: Se stanem na vrcholy Rondeslottet a Vinjeronden v pohoří Rondane

#13: Slogen aneb od hladiny fjordu, přes dešťové mraky k impozantnímu výhledu

#14: Naše norská zkušenost