Elba: enduro ráj na malém ostrůvku ve Středozemním moři

Elba, malý ostrov, který se nachází ve Středozemním moři mezi italskou pevninou a francouzskou Korsikou, je spolu s dalšími ostrůvky součástí národního parku Arcipelago Toscano a myslím, že ostrov učaruje svoji krásou většinu lidí, kteří ho navštíví. Pokud tedy nejsou příznivci masového turismu a nevyhledávají resorty u moře s plným servisem. Ty totiž na ostrově naštěstí nejsou. K nalezení je tu však nádherná příroda, klid, úžasné pláže i zapadlé přímořské vesničky. A taky spousta skvělých trailů pro horská kola. V české kotlině jsem však zatím nikoho o Elbě jako destinaci pro enduro nebo trailové ježdění mluvit neslyšel. Všichni totiž jezdí do Finale Ligure (povídání Enduro, moře, pizza a zmrzlina aneb moje zážitky z Finale Ligure), což je pro Elbu možná i dobře. Pokud ale chcete zkusit něco jiného, po mnoha stránkách podle mého názoru daleko lepšího, jste tu správně a můžete číst dále.

Ještě než se pustím do popisování zážitků z mého ježdění na enduru na Elbě, omlouvám se předem za kvalitu a možná i jednotvárnost fotek. Všechny jsou foceny na mobil, jelikož můj osobní fotograf a řidič v jedné osobě, moje manželka Nina, se v době mých vyjížděk věnovala buď uspávání naší dvouleté Medy, nebo s ní běhala po nádherných plážích. Takže žádné skvělé fotky sebe na kole nemám, na druhou stranu doufám, že následující řádky budou mít namísto obvyklé “kochací” hodnoty alespoň dostatečnou informační hodnotu. Další upozornění směřuje k tomu, že se jedná o moje čistě subjektivní hodnocení, kdy jsem navíc ani zdaleka neprojel všechny traily na ostrově.

Naše cesta na Elbu

Na Elbu jsme primárně jeli kvůli turistice a moři. Pak samozřejmě kvůli pizze a gelatu. Kolo bylo pro mě doplněk, ale oproti minulému roku, kdy jsem si s sebou kolo na naši výpravu s obytnou dodávkou do italských Dolomit nebral (i když jsem toho nelitoval, ani když jsme byli v Canazei), jsem i na popud Niny, která říkala, že by ocenila některý ze dnů pauzu od turistických výšlapů, přibalil pod naši postel do “garáže” i svoje enduro (Trek Slash 2024). Vzal jsem si ho už zhruba před měsícem i na Velikonoce, které jsme strávili v chorvatském městečku Rabac na Istrii, ale traily tam za moc nestály. Ale aspoň jsem si mohl vyzkoušet, jak se mi to do auta všechno vejde, jak dlouho trvá složení a rozložení a co určitě nezapomenou přibalit.

V češtině se moc informací o trailech na Elbě zjistit nedá, ale to mi vůbec nevadí. Stejně většinu informací čerpám z Trailforks (odkaz na mapu Elby) a videí na Youtube. Při hledání spojení enduro a Elba nacházím na Googlu i velmi hezký polský blog, který je v angličtině (Enduro ride on Elba – část první, část druhá) a ve kterém je i pár videí z trailů a po jejich proklikání je jasné, že je na co se těšit. Čekal jsem totiž pouze klasické prašné, kamenité a skalnaté traily, které jsou na Elbě samozřejmě taky, ale z videí je jasné, že tu nebude nouze ani o lesní pěšiny a snad i hrabanku.

Moje ježdění v číslech

Celkově jsem vyrazil na 8 vyjížděk, na kterých jsem dohromady ujel zhruba 200 kilometrů a nastoupal při tom zhruba 8.000 výškových metrů. Z těch 8 vyjížděk byly jen dvě “delší”, kdy jsem jel zhruba 4 hodiny, ostatní se pohybovaly kolem 2 hodin, kdy jsem využil času, kdy Medík po obědě spala. Nevyhnul se mi jeden pád, který se klasicky udál na posledním trailu z celého výletu zhruba 200 metrů před jeho koncem, kdy jsem se proletěl pár metrů přímo na skálu. Naštěstí to pobrala moje vesta, bez ní bych měl loket asi na hodně dlouho v háji. Takže se vyplatilo ji vozit, i když už bylo celkem teplo. Z materiálu to třetí vyjížďku odnesla přehazovačka, na jednom z mnoha kamenitých trailů jsem to v jedné ze zatáček vzal moc vnitřkem a trefil s ní vystouplý kámen. Naštěstí jsem asi půl hodiny před odjezdem z domu sbalil pro jistotu náhradní. Na ostrově je několik servisů i půjčoven kol, kde by asi nebyl problém sehnat náhradní přehazovačku, ale byl jsem rád, že jsem to nemusel zjišťovat na vlastní kůži.

Traily na Elbě

Z hlediska trailů se dá Elba rozdělit na následující 4 oblasti:

Elba Ovest (traily pod nejvyšší horou Elby (Monte Capanne), mix turistických chodníků a vybudovaných trailů v lese);
Elba Central (střední část ostrova s traily, kde vedou z centrálního hřebene oddělujícího severní a jižní část ostrova mezi městem Portoferraio a vesničkou Lacona, převážně lesní traily);
Capoliveri (poloostrov v jihovýchodní části Elby, kde je spousta převážně XC trailů, ale najdou se tu enduro traily);
Elba Trail Area (severovýchodní část ostrova s traily vedoucí z hřebene Cima del Monte, převážně v lese s prašnými i skalnatými úseky, ve vesničce Cavo je i malý bikepark).

Na Trailforks se uvádí ještě pátá oblast na samém západě ostrova (západně od Marciany), ale na tyto traily, které vedou po turistických značkách se rozumně dostanete pouze při přejezdu západní části ostrova z Marciany na západní pobřeží (Il Semaforo, Pomonte DH), takže za den sjedete jeden, maximálně dva, protože pokud nechcete tlačit po trailu zpátky, musíte objet celou horu. Navíc až na výjimky jsou často tyto traily zarostlé. Nejpopulárnější “trail” v této oblasti, Pomonto DH, jsme šli nahoru v rámci výletu na Monte Sao Bartolomeo a podle mého názoru s výjimkou výhledů není z jezdeckého hlediska moc o co stát.

V následující části se pokusím shrnout dojmy z konkrétních trailů, které jsem jezdil:

Elba Ovest

Na traily pod nejvyšší horou Elby jsem vyrážel z městečka Marina di Campo. Většina trailů je označena směrovými cedulkami s názvy, takže se dá orientovat i bez mobilu. Nejvyšší bod, odkud traily vedou je označován jako Masso alla Quata s nadmořskou výškou 746 metrů, odkud je nádherný výhled na jižní část ostrova. Vedou odtud dva traily Cielo Alto a Sheriff. Jel jsem pouze trail Cielo Alto, což je trochu upravená turistická značka se spoustou oblých kamenů, které se střídají s prašným a hliněným podkladem. Těmito traily se dostanete do lesa, kde se skrývají hlavní poklady této oblasti. Lesní traily endurového charakteru Zucca 1, Zucca 2 (fotka níže je ze Zuccy 2), Pietre Strette, Tozzicarletto, Black Forest a Greenpass, které zaberou všechny okolo dvou nebo tří minut. Některé traily mají i zbudované klopenky a skoky. Celkově jsou hodně zábavné a dá se na nich letět opravdu hezky. Skvěle jsou využity oblé kameny, které jsou rozesety po lese. Na těchto trailech jsem strávil asi nejvíce času a hned bych se na ně vrátil. Po dojetí těchto trailů existují dvě možnosti, jak se dostat zpátky na pobřeží. Obě jsou po přírodních turistických stezkách (v některých případech upravených). Buď se vydáte na jižní stranu přes jedny z nejpanoramatičtějších trailů na ostrově, Case Vecchie a Sassi Ritti, s takřka neustálým výhledem na moře, nebo pojedete východním směrem přes vesničku San Piero in Campo, odkud je na výběr pár trailů, jak se dostat zpátky do Mariny (já jsem volil vždy trail Via di Graziano (Covid 19)). Jižní strana je skutečně panoramatická a v některých částech i technicky náročnější. Je tu flow a jsou tu i skály a kamenné kaskády s dropy (záleží, jak rychle jedete; dá se vždy objet). Sassi Ritti stojí aspoň jednou za projetí, jelikož většina trailu vede po obřích kamenech ve stylu Rychlebských stezek s nádherným výhledem na moře. Cesta po východním hřebeni je rychlejší, o kameny tu však taky není nouze a jedna odbočka, na které je velmi zajímá asi 200 metrů dlouhá rockgarden, stojí taky za to. V Elba Ovest se jezdí závody poháru italského endura a na Stravě lze nalézt velmi zajímavé časy na jednotlivých trailech.

Kdybych byl sám (nenechával holky na pláži) a měl osobní auto (protože silnice Via Monte Perone z San Piero in Campo do Poggia na začátek trailů je velmi úzká a dá se zaparkovat jen na pár místech), asi bych vyrážel na traily buď ze San Piero in Campo (ideálně od hřiště – 42.7510783N, 10.2071833E) nebo bych vyjel blíže začátkům trailů nad pozůstatky kostela San Giovanni in Campo (42.7627181N, 10.1971181E – vedle silnice je místo na cca 8 aut). Výšlap z Mariny totiž docela zabolí a z dané oblasti mě stejně nejvíce bavily lesní traily, které jsem popisoval výše. Pokud ale budete mít třeba jen jeden až dva dny, asi bude stejně lepší šlapat od moře a jeden den si dát dojezd na jižní stranu a druhý den na stranu východní.

Elba Central

Zpětně si říkám: “kéž bych tady mohl strávit více dní”. Elba Central, což je můj pracovní název, označuje traily ve středu ostrova v blízkosti Portoferraia a Lacony. Většina trailů vede z hřebene kopečků (budu ho označovat jako centrální hřeben), které oddělují severní část ostrova od jižní. Další traily pak vedou z kopce Monte Tambone, který odděluje Marinu di Campo od Lacony a několik dalších trailů je západně od Portoferraia z kopců Monte Pope a Le Cime (ty jsem nejel).

V době našeho příjezdu se na trailech na centrálním hřebeni o následujícím víkendu konal enduro závod ebiků. První vyjížďku, kterou jsem tu směřoval jsem potkal skupinu kopáčů, kteří traily vymetali od listí a kamenů, což zřejmě ještě vylepšilo celkový zážitek z ježdění v této oblasti. Traily z centrálního hřebenu vedou povětšinou v lese a občas se střídají se skalnatými pasážemi mezi keři. Konkrétně jsem jel traily vedoucí na jižní stranu hřeben – Il Mulino, Serra del Perro a Barbatoja DH (traily na severní stranu jsou z videí více v lese a na hlíně; nejel jsem je, protože jsem neměl už čas, nechtělo se mi zajíždět do Portoferraia a byl jsem jednoduše okouzlen traily vedoucí na jižní stranu, které jsem musel jet víckrát).

Il Mulino považuji za jeden z nejlepších trailů na ostrově, první je flow v lese, kde se dá jet palba, pak trocha šlapání, kdy se to zlomí po utažených zatáčkách dolů a přes pár skalek se v sypavém podkladu dojede dolů do Lacony. Po dojezdu chci prostě znovu. Bohužel napoprvé zvolím výšlap po singletracku (Turchetto climb), o kterém mi kopáči tvrdili, že je v pohodě jetelný. Na ebiku možná. Něco se vyjet dá, ale pak přijde spousta zavřených zatáček se stojkama a já většinu stoupání tlačím, takže lituju, že jsem nejel po asfaltu, který sice taky nemá dvakrát příjemný sklon, ale aspoň se dá jet. Příště už tu chybu neudělám.

Serra del Perro je současně turistikou značkou, ale jdou zde vidět mírné úpravy nebo aspoň se to vyjezdilo tak, že jsou tu přírodní klopenky ve skále. Začíná se nevinně v lese, kdy je tu po začátečním sešupu i stoupání, ale pak se to opět rozjede. Nemám příliš v lásce skalnaté/kamenité traily (takový ten Garda/Arco styl), ale tenhle trail má neskutečnou flow. Na spoustě míst se dá hezky odrážet přes šutry do dalších šutrů a čím rychleji se jede, tím větší radost je pozorovat, jak to kolo skvěle funguje. Spodní pasáž Serra del Perro je jedním z nejlepších trailů, který jsem kdy jel. Označil bych to za skalnaté flow (fotka níže zachycuje jednu z posledních trailu). Ale je třeba pustit brzdy a nebát se toho. Charakterem bych ho přirovnal k Madonna della Guardia ve Finale Ligure s trochu nižší technickou náročností.

Barbatoja DH je charakterem podobná, opět super trail, avšak na jeho začátek vede velmi prudká pasáž, kde i to tlačení je za trest. Spodní část je pak taková divná na první projetí a je tu pár výjezdů, které mi trochu zkazily dojem z perfektní horní části.

Z Monte Tabone jsem jel traily Laconella DH a Elba 500, a to v rámci výletu z Mariny, kdy jsem mířil na traily v centrálním hřebeni.

Laconella DH je současně turistickou značkou a jedná se o široký trail plný skal a šutrů, kde se dá jet opravdu rychle. Ve spodní části dřív trail vedl rovně dolů, nyní tu jsou dodělány switchbacky, což mě úplně nenadchlo.

Elba 500 je skalanatý a kamenný mordor s vymletými koryty (na fotce níže je horní velmi hezká flow pasáž). Občas to chytlo flow, ale na oči to nebylo úplně ideální. Navíc v květnu už byla střední část docela zarostlá okolními keři, takže spíš než na trail jsem se soustředil na ostny křáků.

Elba Trail Area

Východní části ostrova jsem věnoval pouze jednu vyjížďku, na které jsem zavítal na nejznámější trail Elby – Buca del Bandito (fotka níže je ze stoupání na začátek trailu). Moc mě tedy nenadchnul. Vrchní část je na skále, pak traverz lesem, pak kombinace hezkých zatáček v hlíně, která se však chovala jako písek a pak už jenom takové divné strašně zavřené switchbacky, kterými se dojede do koryta potoka, kde jsem musel ověřit, že jedu správně a pak už jen výšlap a krátký úsek lesem končící u silnice. Nic extra, obzvlášť v porovnání s jinými traily na Elbě. Na této vyjížďce jsem se vydal ještě na traily Mattia a Budello, které byly celé v lese a řekl bych, že to bylo takové klasické enduro, relativně uzavřené zatáčky se střídaly s rychlejšími sekcemi a menšími skoky. Škoda jen, že nebyly moc udržované, v některých částech se evidentně hrnula přes zimu voda a vypadlo to na nich jako po povodních. Ale jinak fajn. Myslel jsem, že projedu nějaké další traily v této oblasti, ale nějak jsem neměl chuť a sílu. Jinak se na okolních kopcích skrývá spousta dalších trailů, doporučovaný je Dragut, a ve vesničce Cavo je i malý bikepark.

Capoliveri

Do Capoliveri jsem se nedostal a ani dostat nechtěl. Z reportů jsem nabyl dojmu, že se jedná spíše o XC traily. Při rozpravě s dvojicí bikerů na předposlední vyjížďce však Capoliveri doporučovali, že tam jsou i nějaké enduro lajny i nějaké skoky. Tak možná někdy příště.

Pár praktických otázek na závěr

Proč na Elbu vyrazit s kolem?

Je tu hodně trailů a překvapivě jsou velmi rozmanité. K nalezení tu jsou skály, prach, malé i obří kameny, hlína i hrabanka.

Kdy na Elbu vyrazit?

Jezdit se dá asi celoročně, ale hlavní enduro sezona je od října do konce května. Pak už je tu docela horko. V pohodě se dá jezdit i přes zimu, kopce nejsou tak vysoké a sníh na trailech tak úplně nehrozí. My jsem tu bylo tři týdny v květnu a teploty se pohybovaly mezi 18 a 25 stupni Celsia.

Kde zvolit základnu?

Kdybych měl vybrat jedno místo pro ubytován/základnu pro pobyt na Elbě, vybral bych něco v městečku Marina di Campo, protože se dá dojet na traily Elba Ovest i Elba Central po vlastní ose a zmrzlina tu docela ujde. Na druhou stranu pizza v Marině je spíš průměrná (lepší je v Portoferraio). Lepší však bude zvolit dvě, případně více míst k ubytování, a projet si každou oblast zvlášť.

Jsou tu shuttly/průvodci?

Na ostrově působí několik průvodců (v Cavu, Laconě i Marině), stačí zadat dotaz do Googlu (sám zkušenosti nemám, takže nebudu doporučovat). Z Mariny se dá domluvit i shuttle na Elba Ovest. Ale viděl jsem ho pouze jednou (asi bere jenom větší skupiny). Shuttlování tu určitě není tak rozšířené jako ve Finale Ligure. Sám jsem šlapal všechno za svoje a v pohodě se to dá. Většina bikerů, které jsem potkal měla ebiky.

Jaká je náročnost trailů?

Traily na Elbě nejsou moc pro začátečníky a to ani modré/zelené traily na Trailforks (i když na brzdách a sejít se dá skoro vše). Modré označení některých trailů na Trailforks docela dost klame, protože některé pasáže modrých trailů (ne-li celé) by byly v České republice v bikeparku na černou. Na druhou stranu, kdo dává ve Finale Ligure relativně v pohodě většinu trailů, bude v pohodě i na Elbě.

Tři nejlepší traily?

Z toho, co jsem jel bych si znovu projel Serra del Perro, pro pocit, že jedu svěťák, Zucca 2, pro hezké lesní flow, a Cielo Alto/Case Vecchie, pro výhledy na moře (fotka níže je ze Sassi Ritti).

Jaké je to oproti Finale Ligure?

Párkrát už jsem Finale Ligure jakožto Mekku enduro ježdění v Evropě zmínil a myslím, že dost lidí bude přímé srovnání zajímat, i když je to samozřejmě subjektivní názor. K tomu bych měl dodat, že Finale Ligure mě zas tak neučarovalo a třeba za daleko lepší ježdění považuji beskydské legály a ilegály zejména na polské straně hranice (Bielsko/Straconka/Wilkovice).

Docela jsem nad srovnáním přemýšlel a myslím, že Finale Ligure může nad Elbou zvítězit pouze v celkovém počtu trailů. Prostě ve Finale Ligure je toho víc a ježdění je tam na půl roku. Ale to platí jenom v situaci, kdy beru Elbu izolovaně. Když si k tomu připočtu další toskánské destinace ve velmi blízkém okolí Elby, kde je škoda nestavit se při cestě na Elbu, už to tak jednoznačné není. Konkrétně mám na mysli traily Punta Ala, kde se enduro závodění zrodilo, pak třeba Piombino, Massa Marittima a spoustu dalších. Takže ježdění v Toskánsku je taky tak na půl roku.

Obtížností trailů je to tak nastejno. Vzdálenost z České republiky je zhruba stejná, záleží, odkud jedete. Jízdní doba na Elbu však bude kvůli trajektu o trochu delší (trajekt jede hodinu a je třeba dorazit tak o půl hodiny předem). V obou destinacích se dá jezdit i v zimě. Na Elbě nejsou moc shuttly, ale to mně osobně nijak nevadí.

A teď se dostáváme k tomu, v čem je podle mého názoru Elba daleko lepší dovolenkou destinací na kolo než Finale Ligure. Tu dovolenou je třeba zdůraznit. Nejsem závodník, takže nebudu srovnávat, co je lepší na trénink. Kdybych to měl zkrátit, tak řeknu, že na Elbě je to daleko hezčí a dá se tu kromě kola dělat více věcí. Jsou tu nádherné turistické výlety. Je tu klid, není tu tolik lidí. Na trailu potkáte spíše turisty než bikery. Jsou tu nádherné, postupné pláže. Je tu subjektivně lepší pizza i jídlo obecně, což pramení z toho, že je tu větší množství restaurací (když budu brát celý ostrov). Na Elbě je to prostě fajn. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli chci jet znovu na Elbu nebo do Finale Ligure, tak přesto váhám. Záleží, kdybych měl jet sám bez holek (což bych stejně nejel) a měl hrotit jenom kolo, tak je to tak 50 na 50 (ale i tak bych jel spíš na Elbu a pojezdil i to Toskánsko), kdybych měl jet s rodinou a zajímalo by mě i něco víc než kolo, tak jedu jednoznačně na Elbu.