Naše zkušenost z italské Elby

Elba je relativně malý ostrov ležící mezi italským Toskánskem a francouzskou Korsikou a je součástí toskánského národní parku (Parco Nazionale Arcipelago Toscano). Nachází se na ní nádherné pláže, hezké kopce a hory a relativní klid. Na Elbě totiž naštěstí nejsou žádné velké hotelové komplexy ani mezinárodní letiště, takže turisté se sem musí dopravit autem, respektive trajektem, což trochu brání tomu, aby se Elba stala cílem masového turismu se všemi jeho zápory. A to je podle mě dobře. Zkrátka pro běžného turistu je Elba trochu hůře dostupná a není to jenom o tom koupit si zájezd s cestovkou (i když sem cestovky jezdí taky) nebo levnou letenku. Troufnu si tvrdit, že Elba není v hledáčku českých cestovatelů a moc informací v češtině o cestách na Elbu nenajdete. Možná nějaké cestopisy z Toskánska, kdy Elba byla jednodenní nebo maximálně vícedenní zastávkou. My jsme vyrazili na tři týdny, takže jsme ji projeli křížem krážem a po dlouhé době absolvovali i všechny výlety, které jsme si naplánovali.

Proč jsme se vydali na Elbu?

Protože jsme chtěli skloubit moře a hory. V květnu už by to mělo být na koupání v moři i pro naši dvouletou Medu. Zároveň ještě není nepříjemně horko, takže se dá pochodit po kopcích a horách Elby.

Protože jsme se těšili na italskou pizzu a zmrzlinu, což jsou věci, které bych si mohl dávat každý den.

Protože jsme chtěli využít naši obytnou dodávku. Ačkoliv jsme před jejím pořízením vedli dlouhé rozhovory, zda je to pro nás, tak po pár cestách můžu konstatovat, že je.

Protože máme rádi Itálii, i když má svoje mouchy. Překvapivě však na nás Elba působila velmi “uklizeným” dojmem oproti jiným, od Alp jižnějším, částem Itálie.

Jak jsme plánovali?

Na přelomu dubna a května jsme opět chtěli vyrazit někam k moři, protože Sardinie, kam jsme zavítali minulý rok, se nám docela líbila (cestopis Naše sardinská zkušenost). Nebylo ještě vyloženě horko, ale zároveň už se dalo alespoň brouzdat nohama v moři. Elbu jsem měl v hledáčku už ve chvíli, kdy jsme si pořídili obytnou dodávku jako jednu z destinací na zimní výpravu (mimochodem další nasnadě jsou Korsika a Sardinie). Původně jsme chtěli jet už v únoru nebo březnu, ale různé záležitosti zařídily, že jsme jeli až na konci dubna. Ještě předtím jsme si tak střihli velikonoční chorvatskou výpravu (povídání Výprava do Chorvatska přes vodopády u Buzetu a Škocjanské jeskyně), abychom se trochu “rozcestovali”.

Elba je malý ostrov, který ze severu na jih přejedete za 15 minut. Ze západu na východ už je to kvůli klikatým cestám horší, ale i tak to zabere zhruba hodinu. Naplánovat výlety je velmi snadné, jelikož je tu hodně značených cest. Takže v našem podání stačí kouknout do mapy, najít si horu a vyrazit na ni. Pokud plánujete chodit na výlety každý den, bude stačit na Elbu podle mého názoru týden, pak už se výhledy docela opakují. My jsme na Elbě strávili 17 dní, protože jsme měli i nějaké odpočinkové dny, nechtěli jsme Medíka příliš unavovat, měli jsme i nějaké technické potíže, které nás zdržely (Pár cestovních patálií při cestě a prvních dnech na italské Elbě), a chtěl jsem si zajezdit i na kole (Elba: enduro ráj na malém ostrůvku ve Středozemním moři). Chtěl bych sice napsat, že to byla taková “pomalejší” výprava, ale to by mohlo evokovat, že byla bez stresu, což určitě neplatilo.

Plánování samotné cesty dodávkou bylo snadné, stačilo zadat do navigace Piombino. Při cestě tam jsme ze severní Moravy jeli přes Slovinsko, jelikož jsme měli koupenou měsíční slovinskou dálniční známku pro naši dřívější cestu do Chorvatska. Pro cestu zpátky jsme zvolili cestu přes italské Tarvisio a rakouský Villach, jelikož to bylo rychlejší a slovinská známka mezitím vypršela. Vzhledem k tomu, že Medíkovi je v autě nevolno, dělali jsme při denních přejezdech několik zastávek a spíše dny strávili na dětských hřištích než na cestě. Většinu cesty jsme tak absolvovali v noci. Zároveň jsem však nemusel jet celou noc jako při dřívějších výpravách, protože výhoda dodávky je v tom, že lze zastavit skoro všude a pokračovat až ráno. Takže jsme večer jeli vždy zhruba 500 kilometrů a pak šli spát. Medík se stejně budila někdy po půlnoci, takže bychom stejně museli zastavit. Trochu jsme se cesty báli, protože je to přeci jen daleko, zhruba 1.300 kilometrů, ale nakonec to bylo relativně v pohodě.

Itinerář naší cesty a výletů

Pro přehlednost přidávám itinerář naší cesty:

Mapa výletů na italské Elbě, na které jsme se vypravili
Mapa výletů na italské Elbě, na které jsme se vypravili (po kliknutí budete přesměrování na mapu)

Jak a čím jsme jezdili?

Tuto kapitolu tu dávám při našich zahraničních cestách, kdy jsme letěli letadlem a v místě si půjčili auto, přičemž zhodnotím, jaké to bylo. Z řádků výše je jasné, že jsme na Elbu jeli naší obytnou dodávkou. Pro cestu na Elbu, pokud nepojedete s cestovkou, budete s největší pravděpodobností potřebovat auto (samozřejmě by se dalo dojet i hromadnou dopravou, ale trochu mi to přijde jako ztráta času).

Z Piombina do Portoferraia na Elbě se budete muset přepravit trajektem. Jezdí tu tři společnosti – Blu Navy, Moby Lines a Toremar. Nejlevnější je Blu Navy, se kterou jsme jeli tam i zpět. Trajekty jednotlivých společností jezdí zhruba co dvě hodiny, takže jednou za tři čtvrtě hodiny jede jeden trajekt jedním směrem. Cesta trvá přesně hodinu, z pevniny na Elbu je to zhruba 30 kilometrů. Jízdenky na trajekt jsme kupovali 2 až 3 hodiny předem a cena byla levnější, než kdybychom je kupovali s předstihem, protože byla malá zaplněnost. Tato “strategie” však platí pouze mimo sezónu, v letních měsících je lepší mít jízdenky dopředu, protože se trajekty rychle zaplní a cena s odjezdem naopak roste. My jsme platili za dva dospělé, jedno batole a 6 metrovou dodávku 76 € za cestu na Elbu a 68 € při cestě zpátky. V sezóně můžou být ceny dvojnásobné.

V nějakém článku jsem zachytil, že Elba není vhodnou destinací pro obytné dodávky a karavany, protože jsou zde úzké uličky a hůře se tu parkuje. Je pravdou, že se na některých silnicích lze setkat s omezením šířky vozidla (většinou na 2 metry), ale místní to úplně neřeší (jezdí tu normálně náklaďáky). Každopádně většina cest je normálně sjízdných i s obytnou dodávkou (nejel bych po silnici z Poggia přes Monte Perone do Sant Ilaria, jelikož je na některých místech opravdu úzká a dost prudká, jel jsem ji pouze na kole). Na ostrově, zvláště v jižní části, je spousta kempů, takže s německými turisty v karavanech se počítá. My kempy nevyužíváme, jsme plně soběstační. Jediným “problémem” bývá doplnění čisté vody. Na Elbě jsme vodu doplňovali většinou u hřbitovů, u pítek ve vesničkách a u pramenů v horách. Na benzinkách pitná voda (jako třeba v Chorvatsku) nebývá.

Kempování je v Toskánsku zakázáno. Osobně přespání v dodávce za kempování nepovažuji. Regulace však může být jiná. Spali jsme, kde nám to přišlo vhodné, v horských sedlech, na kraji vesnic, v Portoferraiu na parkovišti nad plážemi, u hřbitova v Marině di Campo. Spaní u hřbitovů je vůbec nejlepší, jelikož je tu klid a většinou i voda k doplnění.

Co to stálo?

Níže přikládám tabulku s našimi hlavními náklady, které jsme na výpravu na Elbu měli. Cena odpovídá výletu 2 dospělých osob s 2 letou malou ratolestí na 3 týdny. Vzhledem k tomu, že máme obytnou dodávku, nemuseli jsme řešit ubytování, což by zřejmě byla nejpodstatnější položka.

Doprava
Nafta (2.900 najetých kilometrů)11.300 Kč
Dálniční známka Rakousko (využili jsme i v Chorvatsku)720 Kč
Dálniční známka Slovinsko (využili jsme i v Chorvatsku)790 Kč
Mýtné Itálie1.916 Kč
Trajekt Piombino – Portoferraio a zpět3.583 Kč
Nákupy
Nákupy v supermarketu (jídlo)8.436 Kč
Pizza/pinsa v restauracích3.558 Kč
Zmrzlina1.570 Kč
Celkem31 873 Kč

Praktické postřehy

Co nás na Elbě překvapilo nebo s čím je potřeba při cestování do tamních končin počítat? Třeba s tím, že

  • na Elbě se tak trochu zastavil čas v pozitivním slova smyslu, je tu klid a oproti jiným částem Itálie relativně čisto;
  • na konci dubna a v květnu bude počasí pravděpodobně na koupání, nejvyšší denní teplota za náš pobyt byla zhruba 25°C, nejnižší zhruba 18°C;
  • na Elbu se dá jet prakticky celá rok, teploty se i v zimních měsících pohybují většinu času mezi 15 a 20°C;
  • ačkoliv je Elba italská, řízení je daleko kultivovanější než v jiných, jižnějších, částech Itálie;
  • turistů bylo pocitově spíše méně, pár Němců v dodávkách nebo karavanech, docela dost Švýcarů a pár autobusů s poznávacími zájezdy; některé kempy byly ještě zavřené;
  • na plážích bylo většinou prázdno, ve slunečnější dny a o víkendech se trochu zaplnily, ale nebyla to hlava na hlavě,
  • na ostrově jsou kamínkové pláže s bílými kameny, které “dělají” azurové moře (okolo Portoferraio), i písčité pláže s velmi pozvolným přístupem do moře (Lacona a Marina di Campo – dá se jít 40 metrů od břehu a pořad máte vodu po prsa);
  • turistické cesty jsou velmi dobře značené a jsou dobře udržované (i čárkované pěšiny v mapě tu v reálu skutečně jsou);
  • ceny v obchodech jsou obecně stejné jako u nás, někdy i nižší; potraviny mi přijdou chutnější/kvalitnější, výběr je daleko větší;
  • ceny v restauracích jsou o mírně vyšší než u nás, záleží kam zavítáte; součástí účtu už je většinou spropitné,
  • užijte si pizzy a zmrzliny, je to něco úplně jiného než u nás;
  • na pinsu doporučujeme malý krámek v Portoferraio – conpanEpizza (adresa Via Giosuè Carducci 128, Portoferraio)
  • nepočítejte moc s tím, že místní umí anglicky, ale s Google Translate a posunky si vystačíte;
  • výlety, které najdete na našem webu, lze v pohodě absolvovat pouze s teniskami s dobrou podrážkou (pohorky jsou ve většině případů nadbytečné).

Změnil bych něco?

Ne. Povedlo se nám absolvovat všechny výlety, které jsme si naplánovali, užili jsme si moře, vychutnali si jídlo, počasí bylo relativně rozumné a pojezdil jsem si dobře na kole. S odstupem času rád vzpomínám na naši výpravu do Apenin (cestopis Naše apeninská zkušenost), protože nám všechno vyšlo, a myslím, že na Elbu budu s odstupem času vzpomínat v podobném duchu. Možná bych si odpustil některé technické problémy a stres s tím spojený, ale to jsme nikterak bohužel ovlivnit nemohli.

Top (pro nás) z Elby

Myslím, že při návštěvě Elby stojí za to vyjít na nejvyšší horu, Monte Capanne (výlet Nejvyšší hora Elby, Monte Capanne, s výhledem široko daleko), pak se vypravit na hřeben ve východní části ostrova (Cima del Monte, Monte Strega, Monte Serra – výlety Elba jako na dlani z Cima del Monte a hradu Volterraio a Panoramatická hřebenovka plná květin na východě Elby) a pak se zajet kouknout i na západní pobřeží (docela panoramatická silnice – výlet Západní pobřeží Elby a Korsika z Monte San Bartolomeo) a spojit to s návštěvou pláží na jihu ostrova (Marina di Campo, Cavoli, Seccheto).

Naše květnová výprava na Elbu

##: Naše zkušenost z italské Elby (cestopis)

#1: Pár cestovních patálií při cestě a prvních dnech na italské Elbě

#2: Elba jako na dlani z Cima del Monte a hradu Volterraio

#3: Procházka poloostrovem u Lacony na Elbě než začne pršet

#4: Nádherné pláže na severu italské Elby a výlet na mys Capo Enfola

#5: K majáku na Capo di Poro u Mariny di Campo na Elbě

#6: Panoramatická hřebenovka plná květin na východě Elby

#7: Kamenité Monte Giove s výhledem nejenom na italskou Elbu

#8: Nejvyšší hora Elby, Monte Capanne, s výhledem široko daleko

#9: Západní pobřeží Elby a Korsika z Monte San Bartolomeo

#10: Elba: enduro ráj na malém ostrůvku ve Středozemním moři

Komentáře

  1. Ms
    25.6.2024

    Úžasné moc dekuji!!!! Odjizdime s obytnými autem na Elbu v neděli se 3detmi. Diky!

  2. Adam (horama.cz)
    25.6.2024

    Super, přejeme hezkou cestu 🙂 Elba je fajn.

Zeptejte se na to, co Vás zajímá. Rádi odpovíme.

Pro odeslání komentáře musíte potvrdit, že nejste robot.