Jak jsme si konečně koupili obytnou dodávku

O tom, že bychom si koupili obytnou dodávku jsme přemýšleli dlouho. Pár let už tomu bude. V dřívějším povídání z roku 2020 o naší vestavbě do Rapida (Jak jsme si vyrobili vestavbu na spaní do Rapida a vyrazili do Alp) jsem v závěru zmínil, že máme pochybnosti o tom, zda bychom obytnou dodávku vůbec “využili”. V té době jsme museli chodit do práce fyzicky a tudíž kupovat si dodávku na dovolenou a víkendy nebylo úplně finančně rozumné. Okolnosti se však za tu dobu změnily. Před dvěma lety jsem změnil zaměstnavatele a od té doby do práce fyzicky chodit nemusím, což se docela hodí. Dále nám přibyla nová členka našeho cestovatelského týmu, se kterou už je trochu těžší se do našeho Rapida poskládat. Navíc se jí dělá docela často v autě špatně a proto by se nám hodilo být trochu více flexibilní, protože často nevíme, jestli do cílové destinace vůbec dojedeme. Obytná dodávka se proto přímo nabízí, protože můžeme zastavit prakticky kdekoliv a kdykoliv bez ztráty pohodlí.

Jak jsem zmiňoval, diskuze zda koupit či nekoupit probíhala poměrně dlouho, přičemž hlavní obava spočívala v tom, že dodávku nevyužijeme, že se nám tenhle styl cestování nebude líbit a že to prostě není pro nás. Nechci předbíhat a ačkoliv nevím, jak moc ji ještě využijeme, určitě nám tento styl cestování vyhovuje a je to pro nás vhodné z mnoha důvodů, o kterých se rozepíšu níže. Už při debatách jsme pozitiva viděli v tom, že můžeme být flexibilní, tedy můžeme zastavit, kde chceme a odpočinout si, nemusíme být vázáni na konkrétní ubytování, i když bude zrovna hnusné počasí, a v konečné důsledku toho najezdíme o dost méně, protože se nebudeme muset pořád vracet zpátky na ubytování. A taky nebudu trávit hodiny na Bookingu a shánět nejvhodnější ubytování.

Na začátku jsem se koukal na menší dodávky typu Transporter/California, ale po dalších diskuzích jsme si vyjasnili, že by bylo mít fajn uvnitř vlastní záchod a sprchu. Navíc s Medíkem bychom asi ve střešním stanu ani spát nechtěli a kdoví, zda by se nám tam vešly všechny věci. Takže od těchto “menších” dodávek jsme se přesunuli k těm větším, které většinou využívají podvozku Fiat Ducato/Citroen Jumper. Pro mě začalo poměrně dlouhé období, kdy jsem se jednak rozhodoval, jestli si něco zvládneme postavit sami, nebo si to necháme od někoho vyrobit anebo zvolíme již hotovou vestavbu. První možnost byla rychle zavrhnuta, tolik času se mi tomu zas věnovat nechce. Navíc metodu pokus omyl u plynových rozvodů nebo elektroinstalace úplně testovat nepotřebuji. Druhá možnost mi přišla zdlouhavá (a po oslovení “stavitelů” by skutečně dlouhá byla), nejistá a pravděpodobně bychom tím ani nic neušetřili, jak jsme se původně domnívali. Proto jsem začal spíše zkoumat nabídku výrobců hotových vestaveb. Zjistil jsem, že v Německu existuje spousta společností, které chrlí jeden model za druhým, ale asi mi nějaký čas zabere se v tom vyznat. Ale zkrátím to, po několikaměsíčním zkoumání jsem došel k závěru, že vhodným modelem pro nás s ohledem na naše požadavky a cenový rozpočet bude Pössl Summit 600 na podvozku Citroen Jumper. Sice jsem původně nechtěl Citroen ani Fiat, ale zaujalo mě řešení překlápěcí koupelny, kde se na rozdíl od jiných řešení snad dá i “normálně” osprchovat. Tak teď ho ještě sehnat.

Doba dodání od objednání v délce jednoho roku i cena naši konfigurace na webu výrobce mě trochu odradila. Zkusil jsem se proto koukat po již vyrobených nových modelech nebo na bazaru. Avšak jedním z našich mnoha kritérií byl isofix na zadních sedačkách, abychom nemuseli Medíkovu autosedačku poutat pásy (naše nová Axkid One ani pásy připoutat nejde). A to se ukázalo u Pösslu jako problém, jelikož je to volitelná výbava, kterou hlavní cílová skupina, němečtí důchodci, ze zřejmých důvodů ráda oželí. Na zadní lavici zpětně isofix přidělat nejde a i když na některých německých forech někdo tvrdí, že jde, moc bych tomu nevěřil. A celou zadní lavici sedadel se mi úplně měnit nechtělo. A tak jsme se ocitli v situaci, kdy nabídky, které se nám líbily, neměly isofix, a ty které byly jinak v “základní” výbavě a nesplňovaly spoustu z našich požadavků isofix měly. A to mě ještě stresovalo, že pojedu do Německa kupovat dodávku, když moc německy neumím. Ale v jednom případě jsem již byl odhodlán, ale pak jsem si to zas rozmyslel.

A tak pomalu plynuly týdny, kdy jsem sledoval německý bazar s nadějí, že se objeví nabídka, která by splňovala naše požadavky. Pak přišlo léto a my jsme se vypravili do Alp na “klasickou” týdenní dovolenou, konkrétně do italského Vipitena (výlety najdete v záložce Alpy). Na konec srpna a září jsme pak měli naplánováno italské údolí Aosty pod Mont Blancem a švýcarský Verbier. Dokonce jsme měli už zamluvené ubytování. Cesta z Vipitena však zasela do našich myslí pochybnosti o tom, zda tak daleko vůbec dojedeme. Medíkovi bylo při cestě autem špatně a museli jsme přes den co hodinu zastavovat, jinak jsme riskovali poblité auto. Večerní uspávání u rakouského Mondsee pak bylo na několik hodin, aby se stejně po pár hodinách jízdy probudila. Takže cesta domů byla nic moc a o to víc jsem doufal, že se nějaká vhodná nabídka na dodávku objeví.

Začal jsem se koukat i po jiných značkách a modelech. Už dříve se mi líbilo, kdyby byla vestavba na podvozku Fordu Transit, jelikož ten byl výbavou (samotné dodávky) a motorizací trochu jinde než očesané verze Citroenu a Fiatu, které jsou používány pro vestavby (s tučným příplatkem Citroen/Fiat se samozřejmě Fordu přiblíží, ale cenově je to zase někde o trochu jinde). Akorát mě odrazoval názor, že Ford Transit není na vestavby úplně vhodný, jelikož je užší než Citroen/Fiat. Taky nebude mít tu překlápěcí koupelnu a ani se nedělá s elektrickým dovíráním dveří, které nám u Posslu Summit přišlo praktické (soft lock). Ale když jsem už poněkolikáté natrefil na nabídku LMC Innovan 590 na podvozku Fordu Transit (v rozměrech L3H3) u jednoho českého prodejce, nově s výraznou slevou, červík pochybnosti začal hlodat. Sice to bylo trochu z ruky, ale pořád lepší než jet do Německa, tak jsem se jednoho srpnového dne na něj vypravil podívat.

Nebudu lhát, nablýskaný se mi líbil na první pohled. Ale hlavně mě zajímaly tři věci. Zaprvé jestli se vejdu na postel. Zadruhé kolik je místa ve sprše. A zatřetí jestli se nám na zadní sedadla vejde autosedačka, kterou jsem měl na vyzkoušení s sebou. Na postel jsem se vešel úplně přesně s malinkou rezervou (měřím 187 cm, postel má cca 190 cm). Ve sprše nebylo místa na rozdávání, ale dokázal bych si představit, že se tu osprchuju. Autosedačka se vešla do prostoru za řidičem nádherně a mě se začal rýsovat úsměv na rtech. Mimo to bylo fajn, že isofix měly obě dvě zadní sedadla, měl jsem dost místa nad hlavou i na posteli, kde se dalo v pohodě sedět, byl tu už nainstalovaný solární panel o relativně dostatečném výkonu, samotná dodávka se řídila velmi hezky, měla parkovací senzory vepředu i vzadu, měla parkovací kameru, všechny asistenty a spoustu dalších věcí. Doma jsme to s Ninou ještě probrali, ale už po cestě domů jsem byl prakticky rozhodnutý.

Za čtyři dny poté sedám nejprve do vlaku a pak do autobusu a vyrážím přes více než půl republiky převzít dodávku, která asi trochu změní náš styl cestování. Cesta domů uběhla jako nic a já se strašně těšil, až ji poprvé uvidí Nina s Medíkem. Medík si šla hned poskákat na postel a já už přemýšlel, co všechno potřebujeme nakoupit a nachystat, abychom mohli vyrazit. Po třech dnech chystání vyrážíme na tři týdny směrem Alpy a uvidíme, kde skončíme. Jako nejvhodnější destinace k testování se mi jeví Dolomity a nakonec zůstaneme prakticky jenom tam (povídání z výletů najdete níže). Zpátky si vezeme spoustu zážitků, které pro mě osobně převyšují pořizovací cenu dodávky. Škoda, že jsme si ji nepořídili dříve. Ale to jsme zas neměli peníze, takže jsem rád, že jsme se k tomu rozhoupali. Dodávka by asi měla mít i nějaké jméno, ale Medíkovi jsme řekli, že to bude “auto na výlety” a myslím, že už u toho zůstane. Nebo to bude prostě jenom “dodávka”. Důležitější než jméno je, kam vyrazíme příště.

Výbavu a praktické zkušenosti popíšu někdy příště v dalším příspěvku, až absolvujeme trochu více cest. Zatím si můžete přečíst vyprávění z naší první třítýdenní cesty do Dolomit nebo druhé opět třítýdenní cesty na jarní italskou Elbu (cestopis Naše zkušenost z italské Elby).

Naše první výprava obytnou dodávkou do Dolomit na podzim 2023

#1: Cesta do Dolomit přes rakouský Falkert v pohoří Nockberge

#2: S davem “turistů” k jezeru Sorapiss v Dolomitech

#3: Croda Negra v Dolomitech s úsměvem na rtech

#4: Výlet kolem dolomitských pěti věží, Cinque Torri

#5: Nejhezčí výlet v Dolomitech na Monte Mondeval

#6: Monte Pore a jeho pastviny s výhledem na dolomitské velikány

#7: Louky a pastviny uprostřed Dolomit na vrchu Störes

#8: Ze sedla Gardena k jezeru Crespëina a na Sass de Ciampac v Dolomitech

#9: Po travnatém dolomitském hřebenu mezi Marmoladou a Piz Boè

#10: Přes dolomitské pastviny kolem Peitlerkofelu

#11: Po loukách plných ocúnů nad La Val v Dolomitech

#12: Procházka kolem jezera Braies na cestě zpátky z Dolomit

Naše květnová výprava na Elbu v roce 2024

##: Naše zkušenost z italské Elby (cestopis)

#1: Pár cestovních patálií při cestě a prvních dnech na italské Elbě

#2: Elba jako na dlani z Cima del Monte a hradu Volterraio

#3: Procházka poloostrovem u Lacony na Elbě než začne pršet

#4: Nádherné pláže na severu italské Elby a výlet na mys Capo Enfola

#5: K majáku na Capo di Poro u Mariny di Campo na Elbě

#6: Panoramatická hřebenovka plná květin na východě Elby

#7: Kamenité Monte Giove s výhledem nejenom na italskou Elbu

#8: Nejvyšší hora Elby, Monte Capanne, s výhledem široko daleko

#9: Západní pobřeží Elby a Korsika z Monte San Bartolomeo

#10: Elba: enduro ráj na malém ostrůvku ve Středozemním moři

Komentáře

    Zeptejte se na to, co Vás zajímá. Rádi odpovíme.

    Pro odeslání komentáře musíte potvrdit, že nejste robot.