Nádherná sardinská pláž Cala Luna s medvídětem v krosně

Po včerejším zjištění, že našemu medvíděti není na zadních sedačkách půjčené Pandy dvakrát příjemně, nebudeme první den riskovat cestu autem někam dále, která by zahrnovala spoustu zatáček, a vyrazíme přímo z Cala Gonone na vyhlášenou pláž Cala Luna v zálivu Orosei (Golfo di Orosei). Výchozí bod se nachází na konci silnice vedoucí z Cala Gonone jižně po pobřeží. Z ubytování to máme autem sotva 5 minut. Na místo přijíždíme o půl osmé ráno, takže potkáváme jen pár lidí kempujících/přespávajících v dodávkách nebo karavanech. Parkujeme skoro před dřevěnou závorou, která značí konec cesty. Nutno podotknout, že při cestě zpátky se řada parkujících aut protáhne zhruba na půl kilometru, takže se určitě vyplatí si v hezký den přivstat. My jsme tu volbu neměli, protože vstáváme podle Medíka.

Po vystoupení z auta následuje chvíle nevole při nasazování slunečních brýlí, protože kvůli počasí u nás už je Medík na sobě delší dobu neměla. Musíme dokonce vytáhnout gumičku, aby si je nestrhávala. Po návratu ze Sardinie se však brýle stanou velmi oblíbené a dokáže si je nasadit sama. Následně zbývá naložit Medíka do krosny a první výlet na Sardinii může začít. Podmínky jsou ideální. Nebe křižuje jen pár mraků a pod námi se třpytí azurové moře. Při pohledu jižně po pobřeží jde mezi kopci vidět dlouhá pláž Cala Luna, kam máme namířeno. Odsud se to jeví docela daleko, ale třeba nám cesta bude rychle ubíhat.

Na konci silnice nás schody zavedou do údolí na odbočku, odkud je to pár desítek metrů na nádhernou kamínkovou pláž Cala di Fuili. My se tu stavíme až večer a nyní pokračujeme rovně, což znamená, že nás čeká stejně prudký výšlap na protější kopec. Přiznám se, že jsem čekal o trochu udržovanější stezku. Normálně by to bylo v pohodě, ale s medvíděm v krosně na zádech je třeba si dávat pozor na větve stromů a rovnováhu. Některé pasáže jsou navíc docela prudké. Úvodní kopec nám dává zabrat, ale úspěšně ho zdoláme a stezka se trochu narovnává a rozšiřuje. Občas spatříme mezi stromy moře a členité pobřeží, nad které stoupají menší i větší skalnaté kopce.

V krosně nám Medík vydržela zatím nejdéle 45 minut. Měli jsme plán, že v průběhu dubna budeme chodit více na výlety po Beskydech, ale letošní počasí, kdy o Velikonocích nasněžilo a další víkendy bylo zima, tomu příliš nenahrávalo. Tohle byl proto náš první větší výlet. Bylo jasné, že budeme muset dělat pauzy, otázkou bylo kolik. Nakonec jsme si cestou tam vystačili s jednou pauzou po hodině chůze (zpátky taktéž, ale v závěru už byla Medík velmi unavená). Cesta na Cala Luna měřila 6 kilometrů a cesta tam nám trvala hodinu a čtyřicet minut. Počítal jsem, že to bude trochu rychlejší, ale charakter stezky a krosna o moc rychlejší pohyb neumožňovala. Rovněž představa, že po úvodním stoupání to bude rovinka se rychle rozplynula. Bylo to spíš nahoru dolů, z jednoho údolí do druhého. Závěrečné klesání navíc bylo na jednom místě docela prudké, přičemž v nejhorším úseku cestu blokoval spadlý strom, přes který jsme krosnu museli přenášet.

Dorazili jsme však úspěšně na nádhernou pláž, kde jsme aspoň na chvíli byli skoro sami. Zhruba 10 minut po našem příchodu totiž začali přijíždět turisté na lodích a během hodiny, kterou jsme na pláži strávili, se téměř liduprázdná pláž s několika lidmi celkem zaplnila. Alespoň na náš vkus (stále tu bylo spoustu místa). Stihli jsme si však relativně nerušeně prohlédnout tři jeskyně na severním okraji pláže. Na plavky to ještě úplně nebylo, ale samozřejmě jsme si museli namočit aspoň nohy. Naposledy jsme totiž u moře byli před dvěma lety ve Finale Ligure (výlet Enduro, moře, pizza a zmrzlina aneb moje zážitky z Finale Ligure).

Popisovat krásu pláže Cala Luna nemá asi smysl, o tom svědčí fotky. Spíš je třeba zmínit, že cestou zpátky jsme potkali spoustu dalších lidí včetně větších skupin organizovaných výprav. S ohledem na počet přijíždějících lodí a lidí, kteří nás míjeli pěšky, ve všední den na konci dubna, si moc nedokážu představit, jak to tu vypadá o prázdninách o víkendu. To musí být docela mazec.

Medík je samozřejmě středem zájmu italských důchodců, které se snažíme co nejrychleji minout. Je sice roztomile, jak na ni mávají, piští a vykřikují “bella bambino”, ale náš Medík není zrovna společenská, takže místo radosti to přináší pláč, zvlášť když se někteří na úzké stezce lemované klestím na ní pokouší i sahat. Posílám je aspoň anglicky do prdele a běžím s Medíkem na zádech pryč. K mému překvapení rovněž neplatí, že když jdete s dítětem, tak budou mít protijdoucí pochopení a pokusí se Vám uhnout. Nikoliv, vše je při starém.

Cestou zpátky už je Medík trochu unavená, ale kvalitní písničky a trocha tancování pomohou zlepšit náladu. Poslední schody k silnici už jsou trochu na sílu, ale úspěšně jsme to zvládli. V plánu je odpolední šlofíček a večer se půjdeme podívat na Cala di Fuili, která je teď přímo pod námi. Pláž je k večeru plná horolezců, kteří trénují na okolních skalách. Medík se nechce nechat zahambit a proto se sama pouští na “boulder” na pláži. Je vysoký něco málo přes metr, ale s malou pomocí se dostane až nahoru. Pak ještě chvíli sedíme na pláži, kterou již před nějakou dobou opustilo slunce a těšíme se až otevřou pizzerii, abychom si mohli dát italskou pizzu.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Cala Luna měří zhruba 13 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 585 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 3:50 včetně běhání po pláži).

Proč jít:

hezký výlet po pobřeží zálivu Orosei
nádherná písečná pláž Cala Luna

Doporučení:

vyrazte ráno, kvůli parkování i kvůli teplotám
stezka je dobře prochozená, ale určitě to není hladká pěšina
po cestě můžete využít krátké odbočky a stavit se na malou “skrytou” pláž Cala Oddoana
na Cala Luna se dá dojet i lodí (zpáteční cesta stojí okolo 30 eur z Cala Gonone)
naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz