Výstup na mallorský Puig des Teix a procházka noční Palmou

Konečně jsme na pláži. Sice jsme nestihli západ slunce, jak jsme plánovali, ale červánky nad pohořím Serra de Tramuntana taky nejsou k zahození. Máme za sebou docela zábavnou cestu, kdy jsme nejprve pozorovali stávku berlínských taxikářů, kteří zablokovali všechny cesty na letiště, a děkovali štěstí, že jsme se jí jako zázrakem vyhnuli, pak vystáli nekonečnou řadu na letišti na bezpečnostní prohlídku, následně sledovali, jak je zaměstnancům letiště úplně jedno, že lidi přelézají zábradlí, aby předběhli ve frontě stojící lidi, poté nevěřícně žasli, že terminál C berlínského letiště Tegel je zatím nejhorší, co jsme na letištích zažili, a pak se zase zasmáli zaměstnankyni autopůjčovny, která se nám snažila tvrdit, že jsme zaplatili jenom za rezervaci auta a že teď musíme zaplatit další trojnásobek za půjčení, abychom po několika otázkách zjistili, že se ve skutečnosti jedná o pojištění. Pak už nás čekalo jen nejhorší auto na světě, Fiat Panda, ve kterém jsem asi 5 minut špekuloval, jak zařadit zpátečku. Debilní pojistka pod řadicí pákou byla nakonec úspěšně objevena a my můžeme vyrazit na mallorské cesty. Hotel už byl v pohodě, místo k parkování jsme našli hned ve vedlejší ulici, proto nezbývalo než sbalit svačinu a jít na pláž vychutnat si poslední paprsky zapadajícího slunce.

Ráno vyrážíme na náš první mallorský výlet s cílem na vrcholu Puig des Teix kousek od horského městečka Valldemossa. Po snídani, kdy jsem zvalil od koblih, přes ananas po šunku, mám sice trochu těžší krok a chvílemi si myslím, že prasknu, ale nějak to rozchodím. Do Valldemossy je to z Palmy kousek, přesto kolona na místní dálnici nám jízdní dobu o maličko prodlouží. Za pár minut už ale kroutím volantem zleva doprava na horské silnici, která nás zavede do Valldemossy. Auto necháváme stát v jedné z bočních ulic a vyrážíme údolím vzhůru do kopce. Valldemossu necháváme se svými kamennými domy a úzkými uličkami za sebou a míříme vstříc našemu dnešnímu cíli. Pohled na oblohu je pozitivní, přestože předpověď slibovala na odpoledne malé přeháňky, zatím pršet určitě nebude.

Cesta údolím ubíhá velmi rychle, protože jsme natěšení na první výhledy. To je to počáteční nadšení. Prašná cesta z kamení se v nejprudším stoupání mění v beton, ale zakrátko z ní stejně odbočujeme na starou kamennou pěšinu, která nás v serpentinách zavede pod Puig des Teix. Stromy po chvíli ustupují a nás už čeká jen tráva a kamení. Ukrajování posledních výškových metrů bedlivě sledují všudypřítomné kozy a ovce. Jinak jsme tu sami. Poslední hřebínek k vrcholovému sloupku a stojíme na prvním dnešním vrcholu. Rozhled západním směrem je ucházející, ale na východní straně halí pohoří Serra de Tramuntana nízké mraky. Rozhodujeme se, že od mohyly přejdeme na protější kopeček, který se nám zdá vyšší. V závětří pak tlačíme svačinu a užíváme si slunce i výhledů do údolí.

Naše další kroky budou následovat značenou trasu GR221 (Ruta de Pedra en Sec), která vede napříč celou Mallorkou od západu na východ. Ale jen na chvíli, pak z ní zase odbočíme a sejdeme do Valldemossy. První se musíme dostat z Puig des Teix dolů. Opět za asistence koz, které jsou všude. I na stromě. S výhledem na Středozemní moře scházíme do sedla mezi Puig des Teix a Puig Gros a míříme po velmi dobře udržované stezce na druhý jmenovaný vrchol. Tady už potkáváme znatelně větší počet lidí od zájezdu německých důchodců po turisty jdoucí napříč ostrovem. V následující části výletu jsme po překonání vrcholů Puig Gros a Es Caragolí (cesta de s’Arxiduc) měli mít parádní výhled na moře z útesů. Bohužel přichází mrak a my vidíme na 20 metrů před nás a modré moře pod námi si můžeme tak akorát představovat. Do toho se přidává i docela studený vítr, takže nasazujeme kapuce a pádíme dolů.

Při sestupu se nám docela vyplatí mít turistickou mapu v mobilu, protože je tu několik rozcestí, na kterých se musíme rozhodnout, kam dál. K našemu štěstí volíme vždy správné odbočky a po chvíli vycházíme kousek nad Valldemossou. V malebném městečku se procházíme starobylými uličkami a v jedné z mnoha pekáren kupujeme tradiční sladké pečivo, Ensaïmadu. Nina nachází v jedné z uliček černou kočku, takže se nevyhneme povinnému hlazení. Pak už jen zbývá koupit pohledy, sednout do auta a vyrazit zpátky do Palmy.

Na večer máme naplánovanou procházku Palmou, která se zdá být podle fotek hezčí v noci než ve dne. Naším hlavním cílem je obrovská katedrála La Seu. Auto parkujeme na předměstí a vydáváme se po pláži ke katedrále se zapadajícím sluncem za horizontem. Katedrála je nasvícená vskutku famózně, škoda jen, že se nedá jít dovnitř. Následuje náhodné toulání úzkými uličkami Palmy, které má taky něco do sebe. Cestou k autu jsem pak svědky zvláštního průvodu s kapelou, kdy zhruba 10 lidí nese na desce nějaké staré harampádí. Asi trénink na Velikonoce.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný okruh z Valldemossy na Puig des Teix a Puig Gros měří zhruba 14 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 750 výškových metrů a zabere Vám zhruba 5 hodin.

Proč jít:

nenáročný výlet s hezkým výhledem z pobřežních útesů i na vrcholy pohoří Serra de Tramuntana
blízká vzdálenost od Palmy
hezká procházka po historickém městečku Valldemossa

Doporučení:

na výlet si vystačíte s teniskami
orientace při sestupu z Es Caragoli může být trochu problematická, vyplatí se mít v mapy v mobilu
z Palmy jezdí do Valldemossy docela častou autobusy, takže nemusíte mít nutně půjčené auto
ve Valldemosse jsou sice placená parkoviště, ale není problém nechat auto v některé z bočních uliček

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz