S podzimním sluncem na Grosser Knallstein v srdci Nízkých Taur

Po dvou docela náročných dnech bychom si sice zasloužili trochu odpočinku, ale vzhledem k tomu, že se má zítra zkazit počasí, je třeba využít dnešního slunného dne. Na výběr máme několik horských vrcholů, ale volba nakonec padá na Grosser Knallstein nedaleko horské vesničky Sankt Nikolai im Sölktal. Vstávání nám ráno moc nejde, takže z našeho ubytování v Judenburgu vyrážíme až pozdě dopoledne. Cesta nejprve ubíhá rychle, ale pak se v jedné z vesnic zasekneme kvůli nedělnímu průvodu, který směřuje do kostela. Za vesničkou Baierdorf odbočujeme na panoramatickou horskou cestu, která nás zavede do sedla Sölkpass, ze kterého je nádherný výhled na okolní vrcholy a pro některé je cílem sám o sobě (mimochodem odtud vede několik tras na okolní hřebeny). Bohužel se část cesty opravuje, což nám opět o trochu zdrží. Ze sedla už ale pak stačí jenom sjet impozantním horským údolím do výchozího bodu naší trasy v Sankt Nikolai im Sölktal. Parkoviště u zdejšího kostela je skoro prázdné, takže nemusíme složitě hledat místo k zaparkování. Bereme si věci a vyrážíme za naším dnešním cílem. Cedule nás sice straší, že nám to na vrchol potrvá pět a půl hodiny, ale myslím, že to zvládneme rychleji. Musíme, čelovku jsem totiž dnes nepřibral. Je krátce po jedenácté hodině a my stoupáme po lesní cestě nádherným údolím, které je zakončeno vodopádem Dürrmoos. Ačkoliv už se blíží poledne, je docela zima a tráva kolem nás je ještě stále zmrzlá následkem nočních mrazíků.

Naše cesta však nepokračuje dále údolím s vodopádem, ale odbočuje nahoru po naší pravici. Lesní cesta stoupá v serpentinách vzhůru, ale značená trasa jde kolmo na vrstevnice. Střídají se tedy části, kdy jdeme chvíli po cestě a pak zase po lesní pěšině. Po několika serpentinách již máme první výhled na Grosser Knallstein. Pro mě je trochu demotivující, protože mě po dvou předchozích dnech už docela bolí nohy. Teď máme vysoko před sebou vrchol a při pomyšlení na dalších 1.000 metrů stoupání se mi dál moc nechce. Chtělo by se říct, že začátky jsou vždycky těžké a stačí se jenom přemoci, ale v této chvíli už za sebou máme prvních 500 výškových metrů, takže to úplný začátek není. Pro dnešek si tedy vystačím pouze s druhou částí předchozí věty a budu se přemáhat. Na další rovince si ale uvědomím, že je dneska hezky a že určitě bude shora hezký výhled.

Míjíme samoobslužný lesní bar a po krátké rovince nás čeká opravdu prudké stoupání ke dvěma jezerům Klaftersee přímo pod svahem Grosser Knallstein. Slunce a vlastně i kopec se nám rozhodli trochu přitopit, takže všechny termověci, které se nám na startu docela hodily, házíme do batohu a pokračujeme vzhůru. Dopředu už mě žene jen vidina svačiny a gumových medvědů. Na břehu jezera si dáváme zaslouženou pauzu a koukáme na kopec před námi. Zdá se mi, jako bychom byli pořád na začátku. V hlavě se mi tvoří imaginární plán, ve kterém si říkám, že až dojdeme do sedla pod tamten svah, tak už to bude pohodička. Žmoulám medvědy a připravuji se na další část našeho výstupu.

Stoupáme korytem potoka nad jezera Klaftersee a zároveň se dostáváme nad hranici kleče. Hezká pěšina nás vede po skalnatém hřebínku, ze kterého už pomalu začínáme mít výhled na okolní hory. Vrchol Grosser Knallstein před námi se sice stále z nějakého zvláštního důvodu nepřibližuje, ale já vím, že když už jsme došli tady, zvládneme to až nahoru. Nina si to sice chvílemi zřejmě nemyslí, ale teď už není o čem diskutovat.

Po chvíli se dostáváme do sedla a začíná poslední část výstupu po travnatém svahu Grosser Knallstein. Po naší levici máme jezero Weissensee, ke kterému se půjdeme podívat na zpáteční cestě, pokud budeme mít trochu času. Strmá pěšina nám dává trochu zabrat, ale vědomí, že za chvíli jsme na vrcholu, který se teď už přeci jen trochu přiblížil, nám dává další energii. To a gumoví medvědi podpořeni hroznovým cukrem. Jakmile se vyhoupneme na úroveň vrcholu, který jsme celou dobu naší cesty viděli, zjistíme, že pravý vrchol je ještě o pár set metrů dále.

Za pár minut už ale stojíme u vrcholového kříže na Grosser Knallstein. Výhled je dneska úžasný a okolní vrcholy včetně Dachsteinu máme jako na dlani. V dáli se třpytí ledovce na vrcholech Vysokých Taur. Prostě paráda. Dnešní plahočení se určitě vyplatilo. Místo slibovaných pěti a půl hodiny jsme na vrcholu za tři hodiny a nějaké drobné. Super, zdá se, že to dolů stihneme za světla. Sedíme na vrcholu se svačinou a mně už se začínají honit hlavou otázky, proč musí být zítra hnusně. Já chci znovu takhle hezky. Pak si ale uvědomím, že si kazím hezkou chvíli na dnešním vrcholu, ale to už jsem prostě já.

Po chvíli se balíme a míříme stejnou cestou zase dolů. Na jezero Weissensee už se zblízka podívat nejdeme a pochodujeme bez přestávky zpátky až do vesnice Sankt Nikolai im Sölktal. Výhledy jsou nádherné a vždy po pár metrech si dávám pauzu na focení.

Před Sankt Nikolai im Sölktal se začíná už trochu smrákat, takže nám to vyšlo tak akorát. Na lesní cestě potkáme terénní auto, jehož posádka se s námi snaží německy komunikovat. Odpovídáme jim, že neumíme německy, tak to s námi vzdávají a pokračují dále. Vrtá nám hlavou, co po nás asi chtěli. Napadá mě, že se nás třeba ptali, jaký jsme měli výlet, ale tady přeci jenom nejsme na Novém Zélandu (kde je to naopak běžné). Nina přichází s teorií, že buď hledali dva turisty, které jsme potkali při sestupu a kteří mířili na vrchol, anebo že hledali krávy. S tím, že se to asi nikdy nedozvíme, pokračujeme dále. Na kraji vesničky potkáváme staršího pána s klukem, kteří se s námi snaží opět německy komunikovat. Když jim říkáme, že neumíme německy, kluk se na chvíli zamyslí a pak se nás zeptá: „Did you see any cars?“ Proč se, do háje, ptá na auta, bleskne mi hlavou, ale dobrá. Odpovídám, že jsme viděli Jeep a v něm dva lidi. Následuje výraz absolutního nepochopení. Kluk se po chvíli zkoumání mé osoby raději obrátí na Ninu a zopakuje svojí otázku o autech. Nina nechápe stejně jako já, ale zeptá se, jestli myslí skutečně auta. Nakonec se z toho vyklubou ne auta, ale krávy. Odpovídáme, že bohužel ne, a pokračujeme se smíchem dále. Větší debily než nás asi neviděli. Ono si stačí představit, že na otázku, jestli jsme viděli nějakou krávu, vám někdo odpoví, že viděl dvě v Jeepu.