Po obědě už přece nemá cenu pracovat. Vypínám počítač, balím věci a mířím směrem na pražské hlavní nádraží, na kterém máme sraz s Ninou. Na dnešní den jsem naplánoval delší procházku kousek od Prahy. Z původního plánu zajet někam na Sázavu se vyklubala částečně okružní trasa ze Štěchovic proti proudu Vltavy po naučné stezce Svatojánské proudy, přes Slapskou přehradu a známou vyhlídku Máj a Smetanovu vyhlídku, k břehům Sázavy kolem Medníka do Pikovic, respektive do Petrova u Prahy. Odhadem nás odpoledne čeká něco málo pod 30 kilometrů. Červen je ale ideální na delší procházky, protože světla je habaděj.
Vlakem se přesouváme na Smíchovské nádraží, kde přesedáme na autobus do Štěchovic. Jelikož nevyužívám služeb pražské hromadné dopravy (a na cestách do práce a po metropoli věřím svým nohám nebo koloběžce), snažím se vykoumat, jakou jízdenku si máme koupit v automatu a kolik je to do těch Štěchovic zón (tím sem v práci strávil dopoledne). Řidič v autobusu jen mává rukou poté, co si jízdenky označím, takže tady nějaká kontrola asi neprobíhá. Zajímalo by mě, jestli někdy na těchto spojích jezdí revizor.
Po zhruba 40 minutách jízdy vysedáme po druhé hodině odpoledne uprostřed Štěchovic. Vydáváme se po modré turistické značce vstříc Štěchovické přehradě. Před hrází stoupáme po několika schodech a po chvíli staneme u první informační cedule naučné stezky Svatojánské proudy, které v minulosti představovaly obtížnou překážku pro voraře svážející po Vltavě dřevo.
Předpověď počasí nevěstila na dnešek zázraky. Můj odchod z práce dokonce provázel déšť. Při pohledu na oblohu z malé vyhlídky po cestě to však vypadalo, že se ty dešťové mraky nad námi možná i roztrhají. S postupem odpoledne se tak skutečně stalo, až na malý letní slejvák, ale k tomu se dostanu. Naši cestu často lemují chatky, a to nové i z dob dávno minulých. Jde vidět, že to tu i v dnešní době, hlavně teda asi o prázdninách a víkendech stále žije.
Úzká pěšina na břehu Vltavy nám rychle utíká pod nohama a po chvíli se můžeme dívat na druhé straně břehu na naše dnešní cíle, nejprve Smetanovu vyhlídku a poté i vyhlídku Máj. Nejhezčím úsekem naučné stezky Svatojánské proudy je bezesporu úsek právě naproti vyhlídky Máj u Bílých skal.
Než se nadějeme stojíme pod hrází Slapské přehrady. Po schodech se dostáváme na silnici vedoucí přes hráz a následně už stoupáme se svačinou v ruce po modré turistické značce k vesničce Rabyně. Říkám si, že rohlík s šunkou mi nestačí a proto otevírám i balíček gumových medvídků. Že se tato kombinace stane pro můj žaludek osudnou zjistím až po několika dalších kilometrech.
Po projití vesničky nás dostihují zlověstné bouřkové mraky. Naštěstí se jedná o dvou minutovou přeháňku, která nám k našemu štěstí přinesla nádhernou duhu nad údolím před námi.
Vzhledem k tomu, že čas ubíhá, jsme sotva v půli cesty a já chci stihnout vlak v osm hodin, je čas na nějaké ty zkratky. Odbočujeme proto z modré turistické značky a vydáváme se srázem do míst, kde bychom se měli napojit na žlutou značku, která nás zavede do Teletína. Po chvíli se ocitáme na zahradě jedné chatky uprostřed lesa, ze které se dokážeme úspěšně dostat a napojit na žlutou značku vedoucí podél potoka Třeblová. V předchozích dnech docela pršelo a k našemu překvapení stezka dvakrát křižuje potok, který je evidentně rozvodněný. Nezbývá než sundat boty a dvakrát přebrodit bahnité koryto vylitého potoka. Upřímně jsem nečekal, že na této trase budeme brodit.
Po zhruba kilometru nás čeká další překvapení. Značená trasa je slušně zapadaná stromy. Zpočátku následujeme vyšlapanou stezku na druhé straně rokle, ale posléze zjišťujeme, že je stezka dále zapadaná ještě více. To se nám ale hodí, protože si zkrátíme další část naší cesty. Namíříme si to přímo nahoru po svahu a po chvíli stojíme na pastvině pro krávy. Za dalších pět minut se dostáváme na polní cestu, která nás zavede k vyhlídce Máj.
Je půl šesté a všední den. Doposud jsme potkali jednoho člověka na hrázi Slapské přehrady a dvě děti s babičkou ve vesničce Rabyně. Přicházíme na vyhlídku Máj a já si říkám “do prdele, co to je?”. Na skalnatém srázu, který představuje vyhlídku, se pohybuje zhruba 20 lidí. Nechybí samozřejmě paní na 15 centimetrových podpatcích s kabelkou Louis Vuitton snažící se překonat místní skalnatý terén. Myslím si, že se zřejmě stala obětí své navigace a místo Pařížská asi zadala Teletín (zřejmě se chtěla přesvědčit, jak se daří mladým). Komickou situaci zabíjí hláška od skupinky tří děvčat “ty vole, taky jsme nečekala, že tu budou skály”. Fotím dvě fotky a pokračujeme opět absolutně opuštěni (po zbytek dnešního výletu) k Smetanově vyhlídce.
Se sklánějícím sluncem se nám na Smetanově vyhlídce nabízí parádní a ničím nerušený výhled na zákrut Vltavy. Bohužel mě dohnaly moje hříchy, konkrétně balíček gumových medvědů, takže po zbytek výletu mě fest bolí břicho.
Ze Smatanovy vyhlídky si cestu dále zkracujeme přes louku k vesnici Třebsín, kde se rozhodujeme, jestli to k Sázavě vezmeme přes Medník nebo půjdeme trochu oklikou po červené značce po břehu Sázavy. Nakonec vítězí nám z předchozí návštěvy známá trasa podél břehu zlatonosné řeky. Zbývá nám posledních 5 kilometrů a asi 40 minut do odjezdu vlaku. Přidáváme proto trochu na tempu, i když mi to kvůli těm zpropadeným medvědům v žaludku jde dost těžko. Nakonec vlak stíháme zhruba s pětiminutovou rezervou. Ve vlaku si říkám, že to byl fajn výlet po práci a přemýšlím, kdy to zabalím příště a kam pojedeme.
Praktické informace
Vzdálenost:
Popisovaná trasa po naučné stezce Svatojánské proudy přes Slapskou přehradu a vyhlídky na Vltavu až k Sázavě měří zhruba 28 kilometrů (záleží na zkratkách).
Časová náročnost:
Trasu jsme absolvovali za něco málo přes 5 hodin, ale závěr byl v rychlejším tempu. Za 6 hodin se to dá zajít v pohodovém tempu.
Proč jít:
- super vyhlídky na Vltavu a Sázavu
- kousek od Prahy
- nenáročný výlet
Doporučení:
- přes víkend tipuju, že bude na trase podstatně více lidí
- trasa se dá zkrátit podle možností, třeba jen na procházku po naučné stezce Svatojánské proudy nebo jen na okruh k Smetanově vyhlídce a vyhlídce Máj
Upřímně??? … … … Nina je moc hezká, v těch legínách jí to sluší. Pravda, mohla by se při fotografování trošku uvolnit a neprohýbat tak bederní páteř. A prosím, až budete zase dělat nějaké poutavé fotografie z přírody, berte Ninu i z boku a zepředu 🙂 … A díky za tip na výlet.
Díky za pochvalu. Fotky “zepředu” máme pouze do rodinného alba 🙂