Naše norská zkušenost

Jako již tradičně zrekapitulujeme na následujících řádcích některé praktické zkušenosti, které jsme načerpali na naší třítýdenní cestě do Norska. Podíváme se, proč jsme do Norska vyrazili, jak jsme tam jeli, jak jsme plánovali výlety, kolik nás to stálo, co bychom třeba příště udělali jinak a jaká byla nejhezčí místa, která jsme stihli navštívit. Doufám, že následující řádky budou inspirací a pomohou v rozmýšlení, zda se do Norska vydat či nikoliv.

Pokud byste se potřebovali na cokoliv zeptat nebo by Vás zajímalo něco navíc, napište nám na Facebooku (stránka horama.cz na Facebooku). Rádi poradíme, pokud budeme vědět.

Proč do Norska?

Norsko už jsme měli v hledáčku nějaký ten pátek. Minulý rok jsme přemýšleli o tom, že na podzim vyrazíme na dva týdny na Lofoty. Dokonce jsme tam měli i zarezervované ubytování. Nakonec z cesty bohužel sešlo, roli hrály dva faktory. Prvním a tím důležitějším bylo počasí, které je v těchto končinách nevyzpytatelné, zvláště na podzim. Zkrátka už jsme nechtěli zažít druhé Skotsko (cestopis ze Skotska), kdy nám deset dní v kuse pršelo. Druhým faktorem byly peníze, přeci jen cesta na Lofoty něco stojí, ubytování a půjčení auta taky není levnou záležitostí. Rozhodli jsme se tedy, že Lofoty necháme na další rok, ideálně na červenec nebo srpen. Jenže na Lofotech může pršet celý rok. I v létě můžete chytit parádní počasí nebo absolutní hnus, kdy nechcete vycházet ven. Co kdybychom jeli „jenom“ do Norska? A tak nějak se zrodila myšlenka cesty do Norska, která velmi rychle nabrala reálné obrysy.

Stačí kouknout na fotky na Googlu nebo Instagramu a odpověď na otázku je jasná. Hory, vodopády, fjordy a jezera. Zbývalo proto jen naplánovat, kam se vypravíme, protože v Norsku je toho docela hodně.

Jak jsem plánoval?

Původně jsme do Norska chtěli vyrazit letadlem, přeci jen některé akční letenky jsou skoro zadarmo. Jenže v takovém případě je třeba počítat s tím, že ceny letenek se zavazadly jsou už trochu dražší a cena půjčení auta na tři týdny je docela vysoká. Začali jsem si proto pohrávat s myšlenkou, že vyrazíme vlastním autem. To by nám zároveň také ušetřilo náklady na jídlo, protože bychom si mohli vzít nějaké s sebou. V Norsku je totiž docela draho a každá ušetřená koruna se hodí, třeba na další cesty.

Po průzkumu cest na sever mi jako nejlepší varianta přišla trasa přes Německo do Dánska do města Hirtshals a odtud přejet trajektem buď do Kristiansandu nebo Larviku. Možná by vyšlo o trochu levněji jet přes mosty (Storebælt a Øresund) z Dánska do Švédska, ale zase bychom v autě strávili o dost více hodin, projeli více benzínu a nedali bychom to za den. Počítal jsem s tím, že z Prahy do Kristiansandu a ještě kousek za něj dojedeme v rámci jednoho dne, což se nakonec v praxi osvědčilo (z Prahy jsme vyjížděli ve čtyři hodiny ráno, v Kristiansandu jsme byli po osmé hodině večer). Cestou přes Švédsko bychom určitě ztratili další den.

Pokud se rozhodnete jet trajektem, kupte si na něj lístky aspoň tři měsíce dopředu. Můžete tím ušetřit i tisíce, zvláště oproti nákupu na poslední chvíli. Lístek z Hirtshals do Kristiansandu jsem kupoval čtyři měsíce dopředu za 101 EUR, lístek na cestu zpět z Larviku do Hirtshals jsem kupoval pouze dva měsíce dopředu už za 136 EUR, ačkoliv dříve stály oba stejně.

Plánování jednotlivých výletů probíhalo víceméně standardně. Takže Google obrázky, Instagram, dokonce i tištěný průvodce. Ty zapadlejší a méně známé hory jsem pak hledal přímo v mapě poté, co už jsme znali přibližnou trasu našeho výletu. Pak už zbývalo stáhnout mapu Norska do mobilu a uložit si všechny místa. V plánu jsme tentokrát měli i delší treky v pohoří Dovre a Rondane, ale kvůli počasí jsme nakonec museli improvizovat a trochu je osekat na úkor jiných. Vůbec schopnost improvizovat a mít na daný den naplánovaných více variant se docela hodí, protože počasí je v Norsku docela nevyzpytatelné. Zároveň přesnost předpovědí na další den je mnohdy tragická.

Itinerář naší cesty a výletů

Pro přehlednost přidávám itinerář naší cesty:

Uskutečněné výlety v Norsku
Uskutečněné výlety v Norsku (po kliknutí budete přesměrování na mapu)

Jak a čím jsme jezdili?

Jak už je výše zmíněno, do Norska jsme vyrazili naší Škodou Rapid v úpravě Spaceback. Za celou dobu jsme najezdili téměř 6.000 kilometrů bez žádných komplikaci, až na nutnost doplnění oleje. Vzhledem k tomu, že jsem zapomněl zbytek z poslední výměny doma, museli jsme si vystačit s norskou benzínkou a zhruba čtyřnásobnou cenou oproti Česku. Litr oleje za 9 kil zrovna nepotěší, ale co už.

Doprava vlastním autem měla tu výhodu, že jsme do něj mohli narvat, co jsme chtěli. Samozřejmostí byl stan, spacáky, karimatky a další věci na stanování. Pro jistotu jsme si zabalili i zimní oblečení, což se velmi osvědčilo při výletech v Jotunheimenu. Ano, i v červenci může sněžit a být deset stupňů pod nulou, jako třeba na Rasletindenu (příspěvek). Zároveň jsme si mohli vzít vybavení na ledovcové výstupy, které jsme nakonec využili jen při výstupu na Galdhøpiggen (příspěvek). Jak jsem již zmiňoval, vzali jsme si s sebou přepravku s jídlem od těstovin, přes sladkosti po instantní kaše, které se nám hodily při stanování.

Benzín v Norsku je nejdražší v Evropě, ale jen o trochu. Nejlevnější benzínky, které jsme viděli, se pohybovaly velmi blízko ceny, kterou zaplatíte na některých benzínkách na D1. Takže žádná tragédie, oproti jídlu ještě v pohodě. Je třeba pamatovat na to, že v Norsku jsou některé úseky silnic zpoplatněny (vybrané úseky dálnic, tunely a mosty – mapa zpoplatněných úseků silnic v Norsku i s aktuální cenou na www.vegvesen.no/trafikkbeta, je třeba zaškrtnout „Bomstasjoner“ a přiblížit mapu). Mýtné, zvláště na úsecích silnic v okolí měst, se zároveň může lišit od denní doby. Faktura za mýtné Vám přijde s odstupem času na adresu, kde je vozidlo registrováno. Anebo si můžete dopředu registrovat SPZ Vašeho auta na webu www.epcplc.com, na kterém Vám následně bude částka projetého mýtného zobrazena a budete ji moci zaplatit kartou. Zároveň k některým začátkům turistických tras vedou pouze soukromé cesty, které jsou zpoplatněny různě vysokým poplatkem (od 10 NOK do 100 NOK). Většinou je taková silnice přehrazena automatickou závorou s terminálem na platební karty (platba v hotovosti zpravidla možná není).

Co to stálo?

Níže přikládám tabulku s hlavními náklady (kromě opotřebení auta), které jsme na cestu měli. Cena odpovídá výletu 2 osob.

Doprava
Benzín na celou cestu 11.318 Kč
Trajekt Hirtshals – Kristiansand 2.620 Kč
Trajekt Larvik – Hirtshals 3.540 Kč
Ubytování
Ubytování (5 různých ubytování, 13 nocí) 23.649 Kč
Noci ve stanu nebo v autě (5 nocí) 0 Kč
Nákupy
Jídlo zakoupené v Norsku 4.600 Kč
Jídlo, které jsme si vezli od nás cca 4.000 Kč
Ostatní významnější náklady
Mýtné a parkovné 766 Kč
Loď přes Gjende (Besseggen) 853 Kč
Celkem 47.746 Kč
Celkem na 1 osobu 23.873 Kč

Do Norska jsme si s sebou brali jen trvanlivé jídlo (těstoviny, rýži, omáčky, sladkosti, atd.). Maso, ryby, zeleninu, ovoce, pečivo a šunku jsme si kupovali v supermarketech. Obecně se dá říct, že cena jídla v norských korunách nominálně odpovídá cenám v Česku v českých korunách. Takže je třeba počítat s tím, že je všechno jídlo zhruba 2,5x až 3x dražší než u nás (záleží na aktuálním kurzu). Supermarkety jsou skoro v každé vesnici, nejvíce se nám osvědčila síť Kiwi, kde byl fajn výběr i dobré ceny.

Praktické postřehy

Co nás v Norsku překvapilo nebo s čím je potřeba při cestování Norskem počítat? Třeba s tím, že

  • sněžit může i v červenci,
  • některé silnice se otevírají kvůli sněhu až v průběhu června,
  • na některých ubytováních nedostanete automaticky povlečení a ručníky (můžete si je za poplatek zapůjčit, my jsme měli vlastní),
  • některé cesty, které jsou označeny na českém portálu mapy.cz jako dálnice někdy nemají ani středovou čáru,
  • na přejezdy je třeba si vyhradit dost času, cesty jsou klikaté, karavanů je hodně a místa na předjíždění je málo,
  • na hranicích Vás může zdržet náhodná kontrola, koukněte se na povolené množství zboží, které můžete převážet,
  • se platí mýtné na některých cestách k turistickým chatám nebo k výchozím bodům na treky,
  • povolená rychlost mimo dálnice je 80 kilometrů v hodině, naprostá většina řidičů ji dodržuje, někteří i tak, že jedou celou dobu 60,
  • hodně lidí cestuje v karavanech a obytných dodávkách,
  • na některá místa se dostanete pouze trajektem,
  • v hornatých částech na Vás čeká hodně tunelů a některé z nich jsou jen velmi spoře osvětlené (zvláště když svítí slunce, tak na začátku nic neuvidíte a možná ani v jeho průběhu),
  • podél silnic i na nich se hodně pohybují ovce a krávy,
  • většina parkovišť je placených, na druhou stranu (pokud s tím nemáte morální problém) není problém najít jiné místo k zanechání auta o kousek dále,
  • plastové lahve jsou vratné a platí se na ně záloha (vrací se do „sběrače“ v supermarketech podobně jako u nás skleněné lahve se zálohou),
  • stanovat se ve volné přírodě může skoro všude na jednu noc (respektive na neobdělávané půdě v dostatečné vzdálenosti od domů; v současné době se ale na některých místech množí zákazy stanování a přespávání na parkovištích nebo u cest bude možná v brzké době omezeno),
  • ceny benzinu se mění i několikrát za den,
  • pokud jedete přes léto, je dobré si na spaní přibalit něco přes oči (i v jižním a středním Norsku je v červenci světlo do půlnoci a rozednívá se okolo tři ráno, mě osobně přišlo, že bylo světlo pořád),
  • i když v mapě vypadají některá místa podél silnic jako pustina, domů nebo chat je kolem nich docela dost,
  • alkohol je drahý, vezměte si nějaký z domu (pozor na limity pro dovoz),
  • jídlo v restauracích je ještě dražší.

Změnil bych něco?

S postupem času a absolvovanými výlety se nám daří úspěšněji plnit naplánované výlety. I přesto některé věci jsou mimo naši moc. V Norsku se jednalo o počasí a střevní chřipku. Zvláště to druhé bych oželel. Počasí bylo ještě v rámci normy, nemůže přece každý den svítit sluníčko. Přesto mě trochu mrzí, že nám nezbyl čas na druhou nejvyšší horu Norska Glittertinden a potom na ledovcovou túru na Lodalskåpa. Zvláště u výstupu na Lodalskåpa bylo těžké rozhodování mezi ní a Slogenem. Nakonec zvítězil Slogen (příspěvek) a přiznám se na rovinu, už jsme na konci výpravy neměli moc sil a vyhrála proto „lehčí“ varianta. Možná bych tak změnil skutečnost, že bych více času věnoval horám západního pobřeží nebo bych jel do Norska rovnou na celé léto.

Co bych naopak neměnil a čeho nelituji je, že jsme se nevypravili na Trolltungu. Počasí nakonec naštěstí rozhodlo za nás, ale asi bych sám sobě neospravedlnil cenu parkovného na jeden den, která mi přijde šílená (v roce 2019 za jeden den parkování na spodním parkovišti 500 NOK, na horním parkovišti s omezeným počtem míst 600 NOK). Pravda, zřejmě se dá jet autobusem z Oddy, ale to už jsme nezjišťovali, protože počasí bylo na dvě věci.

Top (pro nás) z Norska

Nejhezčí výlet byl jednoznačně na horu Kyrkja v Jotunheimenu, počasí bylo jako ze žurnálu a ze špičatého vrcholu jsou nádherné výhledy. Tady si není třeba co rozmýšlet, to se musí vidět. Do nejlepších tří se pak určitě vejde Slogen a Galdhøpiggen.

Kyrkja, špice uprostřed Jotunheimenu

Slogen aneb od hladiny fjordu, přes dešťové mraky k impozantnímu výhledu

Výstup na Galdhøpiggen, nejvyšší horu Skandinávie, přes ledovec Styggebreen