Cala Goloritze, výlet na perlu mezi plážemi Sardinie

Cala Goloritze je pravděpodobně nejznámější a jednou z nejhezčích pláží Sardinie. Na Wikipedii se dočtete, že vznikla v roce 1962 sesuvem půdy a jedná se o italskou národní památku. Motorové lodě mají zákaz přibližovat se na 200 metrů od pláže a je velmi pravděpodobné, že ani v prosinci nebo lednu nebudete na pláži sami. Na pláž je denně vpuštěno maximálně 250 lidí a “vstupné” na osobu je 6 €. “Vstupenku” je vhodné si rezervovat dopředu přes internet, jelikož vrátný u parkoviště je po dosažení denního limitu neúprosný. Od parkoviště Vás čeká zhruba 4 a půl kilometrový výlet s převýšením 550 metrů. Odměnou Vám je nádherná asi 100 metrová kamínková pláž mezi vysokými skalami s průzračnou vodou.

Z odstavce nahoře vyplývá, že pokud jedete na Sardinii, návštěva Cala Goloritze je prakticky povinností. Kdo čte naše příspěvky delší dobu, asi vytušil, že se nám profláknuté turistické atrakce a větší množství lidí příliš nezamlouvají, ale čas od času je třeba udělat výjimku, jelikož pláž z fotek vypadala, že by to opravdu mělo stát za to. Výlet na nejvyšší horu Sardinie, Punta La Marmora, jsme proto odložili na následující den. Jak se ukázalo, odložili jsme jej spíše na následující návštěvu Sardinie, jelikož počet zatáček k začátku výletu na Cala Goloritze a kymácení Fiatu Panda se úplně nezamlouval naší medvědici. Z Cala Gonone nám navigace ukazovala hodinu a patnáct minut, reálně jsme to s několika zastávkami a dvěma blitími jeli přes dvě hodiny. Vzhledem k tomu, že na nejvyšší horu to bylo dál, nechtěli jsme Medíka trápit a raději jsme pro příště volili bližší výlety, ale to trochu předbíhám.

Mezi motorkáři zřejmě hodně populární silnice SS125 nás přes milion zatáček a výhled na soutěsku Gola di Gorropu, která je nejhlubší soutěskou v Itálii, zavedla do vesničky Baunei, ve které jsme odbočili na lokální, ještě klikatější, cestu. Ta nás přes skalní práh dovedla doprostřed “ničeho” (ve skutečnosti je to typický sardinský venkov v horách) na parkoviště u turistické chaty Su Porteddu, kde se nacházel začátek našeho výletu. Přijíždíme o půl desáté, což je zhruba o hodinu později, než jsme počítali. Ale stihli jsme to do desíti. V opačném případě by nám propadla naše vstupenka, kterou jsme si rezervovali a zaplatili včera. Mažeme se opalovacím krémem, Medíka dáváme do krosny a jdeme k malé kukani se závorou. Ukazujeme QR kód, odpovídáme, že máme dostatek vody, vyslechneme si, že je to náročná cesta a za chvíli už šlapeme po stezce vinoucí se mezi středomořskými křovinami.

Nejprve nás čeká krátké stoupání a pak už se před námi otevře výhled na široké údolí a širé moře. Náš cíl je někde pod námi v průrvě mezi skalami. Předbíháme větší skupinku turistů a začínáme klesat po relativně upravené a dobře vychozené stezce dolů. Za chvíli se noříme do lesa, ze kterého vyjdeme prakticky až kousek před pláží. Míjíme jeskyně, které zřejmě v minulosti sloužily pastevcům a vidíme volně skotačící kozy. Kdo ví, jestli se o ně tady někdo stará, nebo už zdivočely.

Cesta na Cala Goloritze nám uteče velmi rychle a za zhruba hodinu chůze stojíme u pokrouceného zábradlí s výhledem na pláž pod námi. Od pláže nás dělí ještě pár schodů a lávka chatrné konstrukce. Je tu už dost lidí, ale ještě se to dá. Hledáme si své místo ve stínu skály nad námi, odpoutáváme Medíka z krosny a jdeme si hrát s kamínky. Dáváme si svačinu a za chvíli si jdeme namočit nohy alespoň po kolena. Bylo by to i na plavky, ale ty jsme si nechali doma. Takže jenom pozorujeme průzračné moře a učíme Medíka dělat “žbluňk” s kamínky.

Pláž lemují vysoké skalní stěny se skalním zubem za našimi hlavami nesoucí název Aguglia. Po pravé straně pak máme skalní oblouk vystupující z moře, který je symbolem Cala Goloritze. Na pláži nějakou dobu pobudeme, ale lidí začíná postupně přibývat, takže po poledni si sbalíme věci a vyrážíme vzhůru. Navíc je čas na poobědový spánek, takže dávám Medíka Nině do nosítka a po dvou zastávkách pod skálou a pod stromem usne. Cesta nahoru uteče poměrně rychle, ale možná je to tím, že mám o dost lehčí náklad. V jednom úseku stoupání na nás začne ze křoví něco vrčet. První jsme si mysleli, že je to nějaký divoký pes, ale vzápětí potkáváme bachyni se třemi selaty, které se drbou o strom. Stejně jako u koz by mě zajímalo, jestli je někdo chová nebo už napůl zdivočela. Závěrem výletu potkáváme stádo krav, takže je možné, že tu prostě hospodářská zvířata pobíhají jen tak na volno.

Cesta zpátky se nese opět ve znamení spousty zatáček a několika zastávek. Ale aspoň je to bez zvracení a pokocháme se sardinskou krajinou. Navíc Medíkovi můžeme ukázat volně pasoucí se koně, krávy, ovce, poníky i prasata. Volně pasoucí se prasata vidíme poprvé v životě.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Cala Goloritze měří zhruba 9 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 550 výškových metrů a zabere Vám přibližně 2 a půl hodiny (náš souhrnný čas pohybu 2:31).

Proč jít:

průzračné moře
nádherná pláž
procházka pustým sardinským “venkovem”

Doporučení:

vstup na pláž si musíte dopředu rezervovat, denně je vpuštěn pouze omezený počet osob (aktuálně 250, vstupenka přijde jednoho dospělého na 6 eur včetně parkoviště)
cestu zvládnete v teniskách, ale na zpáteční cestě počítejte se 450 výškovými metry, což v letním horku nebude úplně příjemné
i když je omezen počet osob, pláž je docela malá a pokud se na ni skutečně sejde 250 lidí, bude to hlava na hlavě
naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz