Na Ještěd za výhledem na Jizerky a Lužické hory

Návrat do práce po skoro dvou měsících práce z domova je obtížný. Všední dny se vlečou a už se těšíme, že budeme zase venku, nejlíp někde na horách. Pak ale přijde pátek a člověk je docela unavený, i když fyzicky nic moc nedělal. Na sobotu proto plánujeme méně náročnější výlet a do hledáčku se nám dostává okružní trasa vedoucí přes Ještěd. Počasí má být všelijaké, ale to nám nezabrání sbalit batoh a svačinu a vyrazit na ikonický český vrchol. Cesta z Prahy do Liberce uplyne po dálnici celkem rychle a my už projíždíme Kryštofovo údolí s orlojem na trafostanici. Po několika zatáčkách zastavujeme v Křižanském sedle, kde necháváme auto a vydáváme se po červené turistické značce nesoucí příznačný název Hřebenovka směrem k Ještědu.

I když je konec května, teploměr ukazuje jen lehce nad 10 stupňů a do toho se přidává nepříjemný severák. Musím si nasadit čelenku, protože jinak by mě začaly za chvíli bolet uši. Po lesní cestě vedoucí okolo kopců Bukovka a Malý Ještěd přicházíme záhy ke skalnímu útvaru jako Dánské kameny. Ačkoliv mapa nám slibuje vyhlídku, po vylezení na vršek skal se díváme do korun smrků pod námi. Pravdou je, že někteří lidé utrácejí stovky za stezky v korunách stromů, takže můžeme být rádi, že to máme tady zadarmo. Pokračujeme po nudné asfaltové cestě až k parkovišti na Výpřeži. Silnice procházející zdejším sedlem je zřejmě oblíbená u motorkářů, protože se každou chvíli lesem rozléhá hlasité burácení motorů.

Žlutá turistická značka nás dále vede k dalším skalám na úbočí Ještědu, tentokrát ke Kamenným vratům, z jejichž vrcholku je výhled daleko lepší. Po hraně skal se dostáváme na vrchol a máme hezký výhled na Ještědský hřbet i nedaleké Lužické hory. Dáváme svačinu a debatujeme nad tím, jestli začne pršet hned nebo až za půl hodiny, protože nebe pomalu začínají zakrývat dešťové mraky. Slézáme ze skal a pokračujeme po neznačené ale vychozené cestě dále a doufáme, že se napojí zpět na žlutou značku. Nenapojila. Po zhruba 200 metrech končí a nám nezbývá než sejít zarostlým svahem mezi smrky zpátky na cestu. Některé zkratky se nevyplácí. Tohle byla sice kratší, ale o to bahnitější a horší cesta.

Po krátkém stoupání nás čeká další vyhlídka ze skal, tentokrát z Červeného kamene. Po překonání několika schodů se nám naskytne další parádní výhled na západ od Ještědu. Jako na dlani se před námi rozprostírají Lužické hory, Ralská vrchovina i zaoblené kopečky Kokořínska. Na druhé straně se nad námi tyčí vysílač na Ještědu. Přemýšlíme, jestli má cenu chodit až nahoru. Asi tam dneska bude dost lidí. Ale když už jsme tady, tak ten kousek vyšlápnem. Čeká nás uhýbání koloběžkám, i když jdeme při kraji cesty, motorkám i autům. Na vrcholu a hlavně uvnitř restaurace, kam ani nejdeme, je spousta lidí. Chvíli přemýšlím nad tím, jestli tu ti lidí jdou proto, aby si sedli do hospody. Ale to už míříme zase rychle zpátky, tenhle mumraj není pro nás.

Za parkovištěm už zase zavládne klid. Míříme na Černou horu. Tudy asi moc lidí nechodí. Je to zajímavý kontrast oproti Ještědu. Nikde nikdo. Za Černou horou nás čeká úzká stezka vinoucí se lesem, oslizlé kořeny a kameny porostlé mechem. Cesta nás dále vede přes kopec Kaliště a za ním odbočujeme na neznačenou lesní cestu, která nám pomůže dostat se k dnešními poslednímu cíli, kterým je Novinský železniční viadukt. Má celkem 14 oblouků, je dlouhý 230 metrů a výška dosahuje až 29 metrů. A je do oblouku. Podle obrázků vypadá s přimhouřením obou oči jako z Harryho Pottera, takže míříme na louku nad ním a čekáme, až bude projíždět vlak. Podle jízdního řádu by to mělo být za 15 minut od našeho příchodu, takže máme ideální čas na malou svačinu. Při čekání zjišťuju, že letos bude asi zase hodně klíšťat, protože za tu chvilku odhalím dvě, která po mě lezou. Za pár minut skutečně slyšíme houkání vlaku před nedalekým tunelem a je to tady, starý motorák duní po kolejích na viaduktu. Nina se na to moc netváří, ale mě to udělá radost. Teď jen už zbývá najít cestu z louky dolů a vzhůru po asfaltce zpátky k autu.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Ještěd měří zhruba 18 a půl kilometrů, nastoupáte na něm okolo 750 výškových metrů a zabere Vám přibližně 5 až 6 hodin (náš souhrnný čas pohybu 4:14).

Proč jít:

• pěkné výhledy do krajiny
• Novinský železniční viadukt zaujme nejenom fandy železnice

Doporučení:

• o víkendu se připravte na více lidí, obzvláště na Ještědu
• můžete se zastavit v Kryštofově údolí a okouknout místní orloj, dřevěný kostel nebo muzeum betlémů

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz