Hlubokými hvozdy Jeseníků na Pytlák a Medvědí vrch

Slíbil jsem Nině borůvkové knedlíky. A docela povedené dělávají na Rejvízu. Takže destinaci pro nedělní výlet máme jasnou. Jeseníky. Zbývá jen kouknout do mapy a vybrat trasu, kde jsme ještě nebyli. Tento úkol bohužel bývá čím dál tím víc náročnější, zvláště když jsme doma. Nakonec padá můj zrak na jesenický hřeben s vrcholy Pytlák, Medvědí vrch a Orlík. Hřebenovka je to sice neznačená, ale nějaká lesní cesta by tam podle mapy měla vést, takže proč to neprozkoumat. Zpátky se vrátíme po turistické značce vedoucí trochu na škodu po asfaltové silnici, ale co se dá dělat.

Auto necháváme stát v Železné u Vrbna pod Pradědem a vydáváme se do kopce nad námi. Slunce se vydrápalo nad okolní kopce a začíná ohřívat údolí, které pomalu mizí za našimi zády. Přicházíme ke kapličce na kraji lesa a z okolního stavení se k nám přidává bílooranžová kočka. Nina má strach, aby se nezaběhla, takže se noříme do lesa a chvíli i běžíme. Mezi popadanými větvemi to není ideální, ale za pár metrů se napojujeme na lesní cestu. Běžíme ještě kousek a zdá se, že jsme jí setřásli. Sluneční paprsky si hledají místo mezi stromy a vytváří nádhernou mozaiku stínů a zářivého světla.

Naše trasa stoupá dále po lesní cestě, která chvílemi připomíná spíše tankodrom, ale naštěstí jen chvilku. Po několika minutách se dostáváme se na rovinku a hlavní část dnešního stoupání je za námi. Teď je třeba najít chodníček, který se z cesty odpojuje a zavede nás na Pytlák, kde si dáme svačinu. Pěšina je dobře znatelná a záhy se šplháme na skalnatý vrchol, ze kterého se nám nabídne nádherný a ničím nerušený výhled na nejvyššího horu Moravy, Praděd. Sedáme na kámen a vybalujeme jídlo, jelikož nastal čas oběda.

Uprostřed Jeseníků tlačíme chleba se šunkou a já přemýšlím nad tím, proč nám některé, mnohdy i bezvýznamné momenty, utkví navždy v paměti a některé, které bychom si zapamatovat chtěli, postupem času zmizí do nenávratna. Pokud je ovšem nezachytíme, abychom si je mohli zase někdy připomenout. Zejména proto zapisuji zážitky z našich výletů. Je fajn se čas od času podívat pár let zpátky a podívat se na fotky a přečíst si povídání, která jsem napsal. Rozvzpomenu si docela dost věcí, na které bych už si zřejmě nikdy nevzpomněl. Čím více času ubíhá, tím jsou objevy překvapivější. Už dávno jsem totiž zapomněl, co všechno se nám stalo na Madeiře nebo na Zélandu. Samozřejmě vzpomínky na salám s larvami much a strkání prstu do krku (výlet Cesta do pekla aneb levádou k srdci Madeiry) nebo na úchvatná jezera a vrcholy Jižních Alp (výlet Do srdce Jižních Alp za jezery a ledovci), patří mezi ty, které zůstanou v paměti zřejmě navždy, ale neškodí si ty ostatní čas od času připomenou.

Z myšlenek mě vytrhne skřehotající pták and našimi hlavami. Svačina je za námi. Dáme si ještě napůl Margotku a pak už se vracíme zpátky na lesní cestu. Ta nás kolem Jánské chaty a bezejmenného vrcholu s několika skalami zavede na mýtinu pod Medvědím vrchem, ze které je opět nádherný výhled na Jeseníky. Chvíli se ohřejeme na podzimním slunci a posléze se noříme do hlubokého lesa. Pěšina se po pár metrech rozdvojuje a my, jak se záhy ukáže, volíme špatnou odbočku. Vracet se už nebudeme, ale čeká nás slalom mezi popadanými větvemi a kmeny stromů a krátké stoupání, abychom se na tu správnou trasu zase napojili. Pak už nás nic nedělí od Medvědího vrchu a sochy medvěda s kladivem na jeho vrcholu. Jen hluboký les a úzká pěšina, po které projde pár lidí ročně.

Podle leteckých snímků zde měly být planiny, ale za těch pár let okolní stromy docela vyrostly. Výhled proto není skoro žádný a my pokračujeme po cestě směrem k Medvědí louce. Původně jsme měli v plánu pokračovat na Orlík nebo aspoň Medvědí louku, ale prodírat se po lesácké bahnité cestě nám moc nedává smysl. Pod Medvědím vrchem proto odbočujeme a scházíme na Solnou cestu, kde se napojíme na zelenou turistickou značku. Ta nás dovede zpátky do Železné. Za pár kilometrů nás čeká Kamzičí skála, ze které se opět naskytnou výhledy na zdánlivě nekonečné lesy, které se přelévají přes okolní kopce.

Cesta po asfaltu je sice otravná, ale ubíhá relativně rychle. Navíc jdeme až k říčce Opavě pořád z kopce. Pak se ještě na chvíli vnoříme do lesa, okoukneme Výří kameny a lezecké cesty na jejich vrcholy a za pár minut stojíme u auta. Nina volá do rejvízské restaurace, jestli mají otevřeno a mají borůvkové knedlíky. Je jí řečeno, že budou mít ještě půl hodiny otevřeno, což je tak akorát, abychom tam stihli dojet. Nakonec to úspěšně zvládáme, sice dostáváme knedlík jen přes okénko a v plastové krabičce, ale i tak to po celodenním výletu stojí za to.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Pytlák a Medvědí vrch v Jeseníkách měří zhruba 17 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 750 výškových metrů a zabere Vám přibližně 5 hodin (náš souhrnný čas pohybu 3:51).

Proč jít:

• hezký výhledy z Pytláku a vyhlídky pod Medvědím vrchem
• hluboké a tiché lesy Jeseníků
• prakticky bez turistů

Doporučení:

• trasu lze v případě potřeby prodloužit a dojít třeba až na Orlík a následně pokračovat po lesních cestách na Jelení loučky a sejít do Bílého potoku (ideální pro dlouhý letní den)
• na výlet si vystačíte s teniskami s dobrou podrážkou

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz