Mallorca na dlani z Puig de Massanella a západ slunce na mysu Formentor

“Jasno a slunečno celý den”, hlásí předpověď. Paráda, na to jsme čekali. Plán je tedy jasný, dneska vyjdeme na druhý nejvyšší vrchol Mallorky, Puig de Massanella, ze kterého bychom měli mít panoramatický výhled na celé mallorské pohoří Serra de Tramuntana a taky na podstatnou část ostrova. Navíc součástí okruhu budou i další kopce a klášter v horském městečku Lluc, takže dneska by to mělo stát za to. Naše cesta začíná v osadě Guix nad městečkem Lluc. Nejprve se tam ale musíme dostat. Z dálnice sjíždíme ve městě Inca, projíždíme přes vesnice Selva a Caimari a poté už stoupáme do kopců po několika serpentinách. Náš Fiat Panda zvládá cestu poměrně obstojně, na řazení jedničky nedojde, ale v zatáčkách se díky krabicovému tvaru docela nakláníme. Úspěšně překonáváme nástrahy horské silnice a za sedlem Batalla parkujeme auto v boční ulici, která vede souběžně s hlavní cestou.

Po včerejším výletu na severozápadním cípu Mallorky u městečka Sant Elm (příspěvek) mě trochu bolí nohy a tak přemýšlím nad tím, že bychom si mohli dnešní okruh trochu zkrátit. Původně jsem chtěl jít přes Puig de n’Alí, ale teď si říkám, že by to byla zbytečná zacházka a v mapě zjišťuji, že se dá cesta zkrátit údolím. Kousek po sejití ze silnice proto odbočujeme na neznačenou lesní cestu se směrovkou Puig de Massanella. Na cedulce je zároveň přimalován nápis 6 EUR, což budí naši zvědavost. Po pár metrech se dozvídáme, že lanovka tu fakt není. Přicházíme k plotu s bránou a cedulí upozorňující na soukromý pozemek. Z boudy vedle brány vychází chlapík, který nám sděluje, že za průchod po lesní cestě je třeba zaplatit 6 EUR na osobu. Vybavuje se mi článek, že někteří místní příliš neuznávají na svých pozemcích právo průchodu po cestách a pěšinách a buď vybírají poplatky, nebo vstup úplně zakazují (nebo vstup umožňují například jenom ve vybrané dny). S panem podnikatelem se proto rozloučíme a míříme zpátky. Původní trasa je zpátky ve hře. Aspoň potrénujeme.

Na chvíli se proto napojujeme zpátky na trasu GR222, abychom se z ní po pár set metrech zase odpojili a obešli tak usedlost, jejíž průchod byl zpoplatněn. Zajímalo by mě, jestli tu sedí každý den nebo jenom o víkendech. Přes horské sedlo se dostáváme do údolí a přímo před námi se tyčí Puig de n’Alí, který nás dělí od Puig de Massanella. „Tak tohle asi nepůjdem,“ říkám Nině, když před sebou vidím vysokou skalní stěnu. Naštěstí cesta nevede jenom přes vrchol, ale i sedlem (Pas de n ‘Arbona) napravo od něj. Zřejmě tu moc lidí nechodí, protože hledání stezky je někdy docela obtížné. Nakonec se ale úspěšně dostáváme do sedla, kde se pěšina ztrácí úplně. Les ale není hustý, takže postupujeme údolím k rozcestí pod Puig de Massanella. Z ničeho nic pak uprostřed lesa potkáváme v opačném směru další 4 turisty. A to jsem si myslel, že tu nikdo nechodí.

Po dosažení rozcestí (Coll de sa Linea) je čas na svačinu a přípravu na dnešní největší stoupání. Vrchol a nás dělí 500 výškových metrů a několik desítek serpentin. Pěšina, kterou následně stoupáme je velmi dobře prochozená, takže bloudění nehrozí. Postupně stoupáme z údolí a pod námi zůstává vrchol Puig de n’Alí, který předtím vypadal tak vysoký. Po přejití hřebene se dostáváme na planinu pod dvěma vrcholy Puig de Massanella. Levý se zdá být vyšší, ale ve skutečnosti je o pár metrů vyšší ten pravý. Zbývá nám vyjít posledních několik metrů v žáru poledního slunce, vyděsit pár koz a ovcí a stanout na jednom z mnoha vrcholů (celkem jsou rozeznatelné 4, nejvyšší je jihovýchodní). Z něj máme výhled na západní, východní i severní pobřeží. Přímo naproti nám je majestátní Puig Major a okolo nás většina vrcholů Serra de Tramuntana.

Původním záměrem bylo sejít z vrcholu severním směrem přímo dolů do sedla (Coll des Telègraf) mezi Puig de Massanella a Puig d’en Galileu, ale naživo i po bližším přiblížení mapy v mobilu se zdá, že se jedná o horolezeckou cestu. Naštěstí do údolí vede cesta i po skalnatém jihozápadním hřebeni, jen je trochu prudší než cesta, kterou jsme přišli nahoru. Žádné větší potíže nám ale nedělá a za chvíli stojíme v sedle, na které jsme se před půl hodinou dívali z vrcholu Puig de Massanella. Naše další kroky vedou na protější kopec Puig d’en Galileu. Horská stezka nás nejprve zavede do údolí a po krátkém stoupání stojíme v sedle pod vrcholem, na který vede neznačená, ale dobře prochozená pěšina. Na vrcholu si dáváme naší poslední müsli tyčinku a po cvaknutí pár fotek pokračujeme dolů ke klášteru v Lluc.

A že je to dlouhý sestup. Kamenná pěšina se klikatí na svahu hory a naše kolena dostávají zabrat. Chodidla už taky trochu bolí a já už se pomalu těším na to, až budeme zpátky u auta. Přímo před námi máme Puig Roig, na který se vydáme zítra (příspěvek). Opatství v Lluc je evidentně hojně navštěvovaným turistickým cílem, aut i autobusů je na zdejším parkovišti několik, navíc je tu spousta cyklistů. My se skočíme na chvíli podívat do nádherně zdobeného kláštera, chvíli posedíme v jeho lavicích a pak už nás jen čeká krátké stoupání po asfaltové cestě k autu.

Zatím nejhezčí výlet na Mallorce zakončujeme večer výletem na mys Formentor. Doufám, že stihneme západ slunce u majáku na jeho konci. Vzdálenostně to není daleko, ale cesta plná zatáček přeci jen jízdní dobu trochu prodlouží. Cestou se ještě zastavujeme na vyhlídce nad přístavem Pollenca, Talaia d’Albercutx. U malé věže, na kterou se dá vylézt, máme hezký výhled na pobřežní útesy i na celý mys, na jehož konci se skrývá maják, k němuž máme namířeno. Silnice k věžičce je docela vzdušná a docela si přeji, abychom nepotkali auto v protisměru. Naštěstí potkáváme jen dvě a v dostatečně širokých místech, takže nemusím s Pandou nacvičovat couvání. U věže vyfotíme pár fotek se sklánějícím se sluncem a rychle pokračujeme k majáku. Cesta se opravdu hodně klikatí, ale zdá se, že to stihneme v pravý čas. Parkujeme u majáku ve chvíli, kdy do západu zbývá odhadem 15 minut. Zabíráme nejlepší místa v první řadě a užíváme si nádherného přírodního divadla.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný okruh na Puig de Massanella a Puig d’en Galileu měří zhruba 19 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 1.200 výškových metrů a zabere Vám zhruba 7 hodin (náš čas pohybu 5:34).

Proč jít:

• parádní výhled na pohoří Serra de Tramuntana a prakticky celou Mallorku (vidíte západní, východní i severní pobřeží)
• Puig de Massanella je druhý nejvyšší vrchol Mallorky (1.364 m.n.m.)
• nádherně zdobený kostel v městečku Lluc

Doporučení:

• na výlet si vystačíte s teniskami
• sestup z Puig de Massanella do sedla de n’Argentó je trochu prudší, ale dá se v pohodě sejít
• pokud si chcete cestu urychlit, můžete projít přes osadu Comafreda (první odbočka doprava kousek od začátku trasy, když sejdete za benzínkou ze silnice), vstup na pozemky je zpoplatněn částkou 6 EUR na osobu

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz

Naše výlety na Mallorce

#1: Výstup na mallorský Puig des Teix a procházka noční Palmou

#2: Pěšinou přes mallorské útesy i vnitrozemí s výhledem na ostrov Sa Dragonera

#3: Mallorca na dlani z Puig de Massanella a západ slunce na mysu Formentor

#4: Mallorský Puig Roig aneb tam kam stezka (ne)vede

#5: Tři tisícové vrcholy v Serra de Tramuntana s parádním výhledem na Mallorku

#6: Naše mallorská zkušenost