Výlet na Velkou Fatru jsme měli v plánu už dlouho, ale buď bylo počasí pod psa nebo jsme vyrazili jinam. Velikonoční neděle ale slibuje parádní počasí, takže máme jasný plán. Vyrazíme na část hlavního hřebene a na zhruba 20 kilometrové okružní trase z Liptovské Revúce postupně zdoláme Ploskou, Suchý vrch, Ostredok a Krížnou. Nějak automaticky předpokládám, že na hřebeni bude ještě hodně sněhu, přeci jen je ještě duben, takže bereme těžké pohorky. Možná bych měl příště lépe prostudovat aktuální sněhové podmínky.
Ranní cesta ubíhá poměrně rychle a co nevidět v Ružomberoku odbočujeme doprava směrem na Banskou Bystrici. Teď už nám zbývá jen pár minut k další odbočce do Liptovské Revúce. Projíždíme roztahané podhorské vesnice a auto necháváme stát v kopci přímo u začátku žluté turistické značky, po které se následně vydáme vzhůru do kopce. Je půl desáté ráno, ale už teď se zdá, že dneska bude docela horko. Poprvé začnu pochybovat, zda byly pohorky správnou volbou, ale vzápětí mě pohled na zasněžený vrchol Ostredoku, nejvyšší hory Velké Fatry, přesvědčuje, že možná budou nahoře potřeba.
Mírným stoupáním se přes horské louky dostáváme do sedla mezi Ploskou a Čierným kamenem. Výhled je dneska parádní, na jedné straně vidíme zasněžené Vysoké a Nízké Tatry, na druhé straně pak Malou Fatru. Ze sedla nás čeká po louce plné šafránů už jen krátký výstup na homoli Ploské. Na vrcholové louce, kterou částečně zakrývají poslední zbytky sněhu, pozorujeme, kam povedou naše další kroky. Je odsud totiž vidět celá část hřebene, který máme dnes v plánu přejít. Ostredok i Krížna se zdají být docela blízko, ale nejprve nás čeká sestup do sedla Chýžky, který si zpříjemníme pauzou na oběd. S bezkonkurenčním výhledem na louce mezi šafrány tlačím chleba se šunkou a přemýšlím nad tím, jak je tu hezky.
Po chvíli rozjímání je ale třeba pokračovat dále. Ze sedla Chýžky se vydrápeme prudkým, ale krátkým stoupáním na stejnojmenný kopec a pokračujeme pod Suchý vrch, který červená turistická značka traverzuje zprava. Tady už je sněhu o trochu více, takže pohorky se nám docela hodí. Z ničeho nic se nad námi objeví skupinka pěti cyklistů, kteří po sněhu sestupují s koly vedle sebe docela prudký svah. Vzhledem k tomu, že je Velká Fatra národním parkem, tak je možné na kole jet jen po vyznačených cyklostezkách, které se hlavnímu hřebeni vyhýbají. Na druhou stranu myslím, že je zbytky sněhu ztrestaly dostatečně. Chvíli přemýšlím nad tím, co lidi vede k tomu porušovat zákazy, zvláště u těch, jejichž vybavení by se hodilo spíše na cyklostezku podél řeky, ale pak se mi vybaví jedna z mála životních jistot, že všude na světě můžeš potkat idioty.
Na Ostredok už nám zbývá jenom kousek, stejně jako na Krížnou, ze které sejdeme na jeden z bočních hřebenů. Cesta po této části hřebene je takovou příjemnou procházkou po mírně zvlněné rovině. S našimi těžkými botami to ale zrovna pohodička není. Nezbývá než nemyslet na závaží na nohách a věnovat se raději všudypřítomným šafránům a nádhernému výhledu.
Z vrcholu Krížné pokračujeme prudkým sestupem do Rybovského sedla, ve kterém máme dvě možnosti, buď sejdeme do Suché doliny nebo budeme pokračovat po bočním hřebeni přes Repiště a Veterný vrch. Volíme druhou možnost, i když bude zahrnovat nastoupání dalších výškových metrů. Jak záhy zjišťujeme, touto cestou zřejmě moc lidí nechodí a občas se musíme prodírat mezi popadanými stromy. Při sestupu nás nejprve čekají zbytky sněhu a posléze doslova závěje spadaného listí, na kterých to pěkně klouže. Naše síly pomalu ubývají, ale nakonec se úspěšně dostáváme do východního Prašnického sedla, ze kterého už je to jenom kousek z kopce. Scházíme po žluté turistické značce k malé usedlosti a poté už jen podél říčky Revúca míříme zpátky k autu. Nohy bolí hlavně z těžkých bot, které jsou obaleny prachem a vypadají jako bychom zrovna vyfárali z dolu, ale na druhou stranu jsme aspoň potrénovali na větší kopce, kde pohorky budou potřeba.
Praktické informace
Vzdálenost:
Popisovaná hřebenovka z Liptovské Revúce na Ploskou, Suchý vrch, Ostredok, Krížnou a Repište měří zhruba 23 kilometrů, převýšení je zhruba 1.300 výškových metrů.
Časová náročnost:
Trasu zvládnete podle podmínek zhruba za 7 hodin (náš čas pohybu 5:52).
Proč jít:
- nádherné výhledy do všech světových stran na Malou Fatru i na Vysoké a Nízké Tatry
- hezká procházka po nenáročném hřebeni
Doporučení:
- v letních měsících Vám postačí tenisky, netřeba se tahat s pohorkami, na žádné techničtější místa nenarazíte
Komentáře
Pro odeslání komentáře musíte potvrdit, že nejste robot.