Slunečný třítisícový Pic de Campbieil ve francouzských Pyrenejích

Ačkoliv to máme z Vielhy k přehradě Lac de Cap de Long, odkud budeme vycházet na třítisícový vrchol Pic de Campbieil, asi 100 kilometrů, cesta po klikatých silnicích nám zabere více než dvě hodiny. Čekají nás totiž dvě horská sedla, nejprve Col du Portillon a pak Col de Peyresourde, které byly v minulých letech dějištěm bojů Tour de France. Levá serpentina střídá pravou s železnou pravidelností a jak pomalu jsme dojeli nahoru, stejně pomalu míříme zase dolů. Nině začíná být z těch zatáček docela blbě a to ještě nepřišlo to nejhorší. Silnice pro jedno auto z vesničky Aragnouet k přehradě Lac de Cap de Long. Samozřejmě potkáváme při cestě nahoru několik karavanů, takže o zábavu je postaráno. Svodidla na krajnicích absentují a pohled do hlubokého údolí pod námi odvahy moc nepřidá. Nakonec ale úspěšně vyjíždíme až k přehradě, jejíž průzračně modrá vodní hladila zrcadlí okolní štíty přesahující výšku tří tisíc metrů.

Abychom spatřili náš dnešní vrchol, Pic de Campbieil, musíme se vydat od hráze po levém břehu přehrady. Udržovaná pěšina nás nejprve vezme k vodní hladině, aby posléze začala stoupat vzhůru po úbočí Pic des Alharisses. Ale jen na chvíli, záhy se narovná a prakticky kopíruje vrstevnice. Přicházíme na druhý konec přehrady a přímo před námi se nad údolím tyčí špice Pic de Campbieil. V duchu jsem si představoval, že vrchol bude blíže a nebude tak vysoko, ale zatnu zuby a podél hučící říčky za doprovodu horských koz začínám stoupat strmým svahem.

Mezi skalkami a šutry postupujeme vzhůru, aby se před námi otevřela malá loučka s jezírkem, které je obsypáno bílými odkvetlými rostlinami, které připomínají pampelišky. Z kamene naproti nás pozoruje postarší svišť a jakmile uděláme pár kroků dále, mizí ve své díře pod kamenem. Má sice problémy se tam nasoukat, asi nepočítal s tím, že bude na zimu tak vyžraný, ale nakonec se mu to úspěšně daří. Ráz krajiny se razantně mění, z horské louky přecházíme na červené suťovisko, které nás bude provázet až nahoru. Pohled na Pic de Campbieil dává tušit, že závěrečné stoupání bude opravdu prudké, což na téhle klouzavé suti nebude zrovna ideální.

Po pravici máme dva impozantní vrcholy, Pic Long a Pic Badet, které spolu s Pic de Campbieil a dalšími okolními vrcholy tvoří malou horskou skupinu Néouvielle Massif. Druhý nejvyšší vrchol této skupiny už na nás čeká. Předchozí obavy se potvrdily. Stoupání je prudké a suť sypká. Já mám naštěstí nové botky s čerstvou podrážkou, ale ty od Niny už nějaký ten výlet zažily. Hůlky by se nám docela hodily, ale to bychom je museli asi vykouzlit. Pomalými kroky proto stoupáme vzhůru k vrcholu, ještě dvě závěrečné vracečky a jsme v sedle mezi Pic de Campbieil a Pic de Lentilla. Teď už nás čeká jenom závěrečný hřeben a úžasný výhled z vrcholu.

Při zkoumání naší trasy jsem natrefil na francouzský blog, který popisoval, že z Pic de Campbieil se dá pokračovat dále po severním hřebeni na Pic d’Estaragne, z něhož se sestoupí do údolí, které vede zpátky k přehradě Lac de Cap de Long z druhé strany,  než jsme přišli. Zajímavá okružní trasa, jenže pohled z vrcholu napoví, že tahle cesta bude hodně vzdušná. Není třeba se ani dlouze rozhodovat, zpátky vyrazíme stejnou cestou. Teď nás ale ještě čeká zasloužená svačina, kterou kazí ledový vítr. Sice se to z těch fotek nezdá, ale na vrcholu bylo pocitově pod nulou. Ještěže jsme s sebou táhli péřovky.

Pokocháni nádherným výhledem se vydáváme zpátky po hřebeni dolů. Já si ještě vyběhnu na vedlejší Pic de Lentilla a pak už se jdeme projet sutí dolů. Naštěstí není sestup tak hrozný, sem tam to sice podklouzne, ale jinak pohoda. Náš postup opět sleduje stádo koz a taky spousta svišťů. Stačí se zastavit a pořádně prozkoumat terén. Vždycky nějakého objevíme, jak na nás kouká mezi kameny nebo se snaží splynout s okolím. Přehrada Lac de Cap de Long se přibližuje s každým krokem, zatímco se slunce pomalu sklání k obzoru. Čeká nás poslední stoupání na vrstevnicovou pěšinu a pak už jen pozvolné klesání k autu.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Výstup na Pic de Campbieil ve francouzské části Pyrenejí měří zhruba 7 kilometrů (14 kilometrů se zpáteční cestou), nastoupáte na něm okolo 1.200 výškových metrů a zabere Vám přibližně 6 hodin (náš čas pohybu 4:45).

Proč jít:

• parádní výhledy na pyrenejské velikány – Monte Perdido, Vignemale a Pic Long
• snadná dostupnost
• technicky nenáročná pyrenejská třítisícovka

Doporučení:

• parkoviště na hrázi Lac de Cap de Long je poměrně velké, ale o prázdninových víkendech by mohl být problém s parkováním
• kvůli suťovisku před vrcholem se vyplatí vzít hole

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz

Naše výlety v Pyrenejích

#1: Mezi pyrenejskými jezery a krávami na Tuc de Ratera v kraji Val d’Aran

#2: Travnatými pláněmi i sopečnou sutí na pyrenejské Montorroio

#3: Slunečný třítisícový Pic de Campbieil ve francouzských Pyrenejích

#4: Nejvyšší pyrenejské štíty jako na dlani z vrcholu Perdiguero

#5: Okružní výlet pyrenejským kaňonem Ordesa po stezce Faja de Pelay

#6: Jezera národního parku Aigüestortes i Estany de Sant Maurici a výstup na Montardo

#7: Autem přes pyrenejská městečka na písčité pláže pobřeží Costa Brava

#8: Naše pyrenejská zkušenost