Jezera národního parku Aigüestortes i Estany de Sant Maurici a výstup na Montardo

Zbývá nám poslední turistický den v Pyrenejích a v úvahu připadají dvě možnosti. Buď populární výlet do francouzského údolí Cirque de Gavarnie a od něj na nedaleký vrchol Taillon nebo návštěva španělského národního parku Aigüestortes i Estany de Sant Maurici a výstup na horu Montardo, jednu za spoustu hor, která se v národním parku nachází. Vzhledem k tomu, že cesta do Francie by nám trvala okolo tří hodin a museli bychom vstávat před pátou ráno, vítězí druhá varianta, kterou máme doslova za rohem. Problémem je, že ačkoliv je to z Vielhy na vrchol Montarda vzdušnou čarou asi 10 kilometrů, k výchozímu bodu výletu na hrázi přehrady Estany de Cavellers to máme autem 60 kilometrů. Musíme totiž objet okolní hory, abychom se dostali do vedlejšího údolí. Cesta ale ubíhá docela rychle a než se nadějeme parkujeme pod hrází přehrady. Přehrada Estany de Cavellers je zaklíněna v hlubokém údolí mezi třítisícovými vrcholy Pic de Comaloforno a Besiberri na západní straně a Punta Alta de Comalesbienes na straně východní. Naším dnešním cílem však nebude ani jeden z těchto vrcholů, ačkoliv původně byly v plánu, ale vydáme se dále údolím kolem několika jezer na Montardo, které dosahuje výšky 2.833 metrů.

Kamenná stezka nás zavede podél hladiny přehrady na její druhý konec a dále pak přes louky až na konec údolí. Na loukách si hoví několik krav s telaty a z dálky nás nedůvěřivě pozoruje býk. I přes červené tričko se vše obejde bez potyčky a my pokračujeme po skalnatém úbočí vzhůru. Cestu značí dřevěné tyče se žlutou barvou, které občas vyžadují trochu hledání. Vzhledem k tomu, že jsme v národním parku, měli bychom se pohybovat jen po vyznačených stezkách. Po překonání stoupání, které nás vyvede z údolí, se dostáváme na rovinatější pasáž, na které se střídají louky s nádhernými jezery. A spoustou krav.

Stezka nás zavede kolem jezera Estany Negre a turistické chaty Refugi Ventosa i Calvell pod nádherný horský hřeben Pic de Travessani. Na cestě už jsme docela dlouho, takže přichází čas na svačinu. Nacházíme hezké místo u dalšího z jezer a sedáme si do trávy. V hladině jezera se zrcadlí celý pás horských vrcholů na obzoru. Lepší místo na svačinu jsme si asi vybrat nemohli. Ačkoliv dneska nemělo být nikterak zvlášť teplo, slunce začíná docela pálit a zdá se, že výstup na Montardo bude upocený. Uvidíme.

Průzračná jezera však nekončí ani po svačině. Čeká nás malé Estany Clot, mělké Estany de Margades i rozlehlé Estany de les Monges. K tomu několik dalších jezírek, která žádné jméno nemají. Zároveň se před námi objevuje předvrchol Montarda, označovaný jako Petit Montardo. Lituji, že jsem si dnes nevzal kraťasy. Docela by se mi hodily. K ochlazení použijeme aspoň zbytky sněhu, které tu leží po předvčerejší vánici. Sníh krásně chladí v zátylku i na rukách. Někdy až moc. S přibývající nadmořskou výškou je sněhových ostrůvků více a teplota se dostává do přijatelných mezí. Vrcholové partie pyrenejských hor na hranici s Francií jsou dokonce celé pod sněhem.

K výstupu na vrchol Montarda nám už zbývá jen vrcholová homole. Po pár minutách jsme tam a výhledy opět stojí za to. Nejvíce nás uhrane pohled zpátky na jezera, u kterých jsme ještě před chvílí stáli. Výhled na nejvyšší horu Pyrenejí, Pico de Aneto, taky není k zahození, zvláště pak na skalnatou hradbu pod námi. Idylku dokreslují dva dravci kroužící pod námi. Nejprve si myslíme, že to jsou opět orli, ale za chvíli máme takové štěstí, že jeden vystoupá pár metrů od nás a je jasné, že se podle holého krku jedná o supy bělohlavé. Rozpětí křídel je skutečně impozantní. Sledujeme, jak stoupá vzhůru a užíváme si dalšího pyrenejského vrcholu.

Cesta zpátky vede po stejné trase, takže je to někdy trochu nuda, ale pořád je se na co koukat. V některých chvílích sám pro sebe rekapituluji náš pyrenejský výlet, jehož realizace byla nebývale rychlá. V pondělí jsme nevěděli, že tu vůbec pojedeme, a ve čtvrtek už jsme seděli v letadle do Barcelony. Předpověď počasí rozhodla za nás a raději jsme vyměnili nejisté počasí v Alpách za slunečný týden v Pyrenejích. Slunce mi chce dát asi zapravdu a na obloze není ani mráček. Zítra by mohlo být ještě hezky na plážích Costa Brava a můžeme náš výlet přehodit z kategorie parádní na neskutečný.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Výstup na Montardo v pyrenejském národním parku Aigüestortes i Estany de Sant Maurici měří zhruba 10 kilometrů (20 kilometrů se zpáteční cestou), nastoupáte na něm okolo 1.300 výškových metrů a zabere Vám přibližně 8 hodin (náš čas pohybu 6:24).

Proč jít:

pohodová trasa se spoustou jezer, luk a horských štítů
parádní výhledy na všechny světové strany
o sviště a krávy není nouze, s trochu štěstí nad vámi zakrouží orel nebo sup

Doporučení:

výlet je technicky nenáročný, bez problému si vystačíte s teniskami s dobrou podrážkou
od přehrady Estany de Cavallers vedou schůdné stezky i na okolní třítisícovky, konkrétně na Besiberri Sud, Besiberri Nord nebo Punta Alta de Comalesbienes; pokud se chcete vydat na Pic de Comaloforno počítejte s lehkým lezením na hřebeni mezí ní a Besiberri Sud