Na Mallorce nám zbývá poslední den, který se rozhodneme využít ke krátké hřebenovce přes tři vrcholy, konkrétně Puig de sa Rateta, Puig de na Franquesa a Puig de l’Ofre, nad nádrží Cúber. Odpoledne by nás pak měla čekat projížďka po ikonické horské silnici Sa Calobra a možná koupání na pláži Cala Tuent. Zřejmě bude záležet na tom, jak moc studené bude moře a zda bude svítit slunce. Letadlo nám letí z Palmy v sedm večer, takže bychom to všechno měli v pohodě stihnout. Ráno balíme věci a loučíme se s městem Alcúdia, které se teprve probouzí do dalšího dne. Začátek našeho výletu se nachází na břehu vodní nádrže Cúber pod nejvyšším vrcholem Mallorky, Puig Major. Po cestě se ještě neplánovaně zastavíme na vyhlídce u silnice vedoucí do Sólleru, abychom se podívali, kde jsme včera slézali z protějšího Puig Roig (příspěvek). Odtud ten skalní stupeň vypadá docela vysoký.
Na parkoviště u nádrže přijíždíme dnes jako druzí (odpoledne byla silnice docela přeplněná zaparkovanými auty), balíme svačinu do batohu a vyrážíme po břehu nádrže na zhruba 12 kilometrový okruh přes tři kopce přímo před námi, z nichž nyní jde vidět jenom první z nich, Puig de sa Rateta. Ráno je ještě docela chladno, ale stoupající slunce dává tušit, že se již brzy oteplí. Cesta nás od hráze nádrže zavede nejprve do údolí, abychom pár set metrů následovali vodní potrubí. Poté už se vydáváme zřetelnou stezkou vzhůru do kopce. V mapě je zaznačená zkratka, která vede přímo nahoru, ale využíváme jí tak napůl. Na chvíli ztratíme z dohledu zřetelný chodník, který se klikatí v serpentinách a jdeme přímo nahoru, abychom se na něj za pár minut napojili zpátky.
Puig de sa Rateta má tři vrcholy, které od sebe dělí jen pár desítek výškových metrů. Mezi nimi se nachází kamenná náhorní plošina, kterou okupují mallorské kozy. Docházíme na hlavní vrchol a rozhlížíme se po okolí. Pár set metrů pod námi se leskne modrá hladina nádrže Cubér a naproti nám se tyčí Puig Major. Po pravé straně pak máme Puig des Tossals Verds (na který si v případě potřeby můžete prodloužit tento výlet) a Puig de Massanella, na kterém jsme stanuli předevčírem (příspěvek). Zároveň vidíme celou naši dnešní trasu vedoucí přes další dva vrcholy a poté údolím pod námi kolem nádrže. Na vrcholu dlouho neotálíme a pokračujeme dolů do sedla pod Puig de na Franquesa. Strmá cesta opět prověří naše kolena, ale není to nic hrozného.
Po chvíli stojíme v sedle a čeká nás další stoupání. Cesta obchází skálu před námi zleva a pak se ztrácí mezi kameny. Namísto hledání stezky a kamenných mužíků volíme vlastní směr, přímo na vrchol, od kterého nás dělí asi 100 výškových metrů. Zamakáme a za pár okamžiků stojíme na kamenném vrcholku, kde nás čeká krátká pauza na občerstvení. Časově nám náš plán zatím vychází, takže nemusíme nijak zvlášť spěchat. Zbývá nám už jen poslední z dnešních vrcholů, a to Puig de l’Ofre.
Opět klesáme do sedla mezi dvěma horami, abychom posléze vystoupali na Puig de l’Ofre. Z něho máme výhled na Sóller i na Puig des Teix, na který jsme vystoupili před několika dny (příspěvek). Následují poslední vrcholové fotky a po pár minutách sestupujeme dolů po úzké pěšině, která se mění v udržovanou cestu. Ta nás zavede celým údolím zpátky až k nádrži Cúber. Cesta je zároveň součástí trasy GR221 vedoucí napříč Mallorkou a je zřejmě docela oblíbená, protože zatímco na hřebeni jsme potkali pár turistů, zda je koncentrace lidí o poznání vyšší. Pochod k nádrži a k autu ubíhá velmi svižně a než se nadějeme už jedeme k odbočce na cestu Sa Calobra vedoucí ke stejnojmenné pláži.
Silnice se nejprve drápe do sedla nad námi, aby posléze v serpentinách po úbočí hor sestoupila k moři. Silnice je vyhledávaným cílem pro silniční cyklisty, takže je třeba počítat, že jich tu bude opravdu hodně. Někdy to chce pevné nervy, zvláště u jedinců, kteří zřejmě moc rozumu nepobrali a myslí si, že jsou na té silnici sami. Nějak to ale zvládneme a kousek před populární pláží Sa Calobra odbočujeme doleva na silnici, která nás zavede do vedlejšího údolí s pláží Cala Tuent. Předpoklad, že tu nebude tolik lidí, se naplňuje. Problém je, že slunce nám moc nepřeje a střídavě se schovává za mraky, takže v kombinaci s občasným větrem zrovna dvakrát teplo není. Na koupání to není ideální, ale okoupáním noh po výletu nepohrdneme. Z pláže vyjíždíme raději s předstihem, protože cesta může být nevyzpytatelná, ale všechno stíháme v pohodě a než se nadějeme, letadlo se s námi odlepuje od země. Sbohem Mallorco.
Praktické informace
Vzdálenost a časová náročnost:
Popisovaný okruh přes Puig de sa Rateta, Puig de na Franquesa a Puig de l’Ofre měří zhruba 12 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 600 výškových metrů a zabere Vám zhruba 3 a půl hodiny (náš čas pohybu 3:01).
Proč jít:
- hezký výlet přes tři tisícové vrcholy v Serra de Tramuntana
- pěkné výhledy na okolní vrcholy, hlavně na sousední Puig Major a vodní nádrž Cúber
Doporučení:
- na výlet si vystačíte s teniskami
- ideální výlet na dopoledne, pokud Vám večer letí letadlo domů
- občas horší orientace, stezka na hřebeni není vždy zřejmá
- výlet se dá prodloužit na sousední Puig des Tossals Verds, ale počítejte s dalšími zhruba 600 výškovými metry navíc
Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz
Naše výlety na Mallorce
#1: Výstup na mallorský Puig des Teix a procházka noční Palmou
#2: Pěšinou přes mallorské útesy i vnitrozemí s výhledem na ostrov Sa Dragonera
#3: Mallorca na dlani z Puig de Massanella a západ slunce na mysu Formentor
#4: Mallorský Puig Roig aneb tam kam stezka (ne)vede
#5: Tři tisícové vrcholy v Serra de Tramuntana s parádním výhledem na Mallorku
Prosím ať si tohle přečte každý, koho tento článek nalákal na údajně nenáročný výlet. Přijde mi od autorky nezodpovědné psat, že si vystačíte s teniskami a že jde o nenáročný výlet, což by mohlo někoho přimět k tomu brat s sebou třeba i děti. Cesta je plná uvolněných ostrých kamenů,na které jsou tenisky opravdu nevhodné a nebezpečné. Velká část cesty je špatně značená a je potřeba slezat prudké skály.
Děkujeme za hodnocení náročnosti výletu. Náročnost bohužel každý hodnotíme jinak. Snažíme se být objektivní, ale je třeba mít na paměti, že cílovou skupinou těchto stránek jsou lidé, kteří po horách chodí pravidelně. Rozumíme, že tu občas zabloudí někdo trochu méně zkušený a proto dáváme do příspěvků i spoustu fotek, ze kterých každý může alespoň trochu odhadnout, jaký terén ho čeká. Pokud je na výletu obtížnější úsek (například zajištěný řetězy nebo lanem, nebo je cesta docela prudká), popíšeme jej v textu. Omlouvám se, pokud Vám naše informace způsobily nějaké nepříjemnosti na této velmi pěkné trase.
Pokud se mohu zpětně vyjádřit k náročnosti trasy, stojím si za tím, že jde opravdu o pohodový výlet bez technicky náročných úseků. Pokud jste narazili na “prudké skály”, šli jste zřejmě špatně. Občas se jde po vyšlapané pěšině, občas po kamenech. Cesta je značena hůře, lze se však v pohodě orientovat (stačí jít po hřebeni) a s mobilem opravdu nemůžete zabloudit.
Obuv jste mohli zvolit podle fotek. Nám se v tomto terénu chodí nejlépe v trailových běžeckých botách. Pohorky bereme na daleko náročnější terén nebo na sníh.
Rád bych upozornil všechny, kteří si přečtou tento článek a chtěli by se na tento trek vydat. Zároveň tím nechci vůbec nijak pošpinit autory, protože se mi jejich práce líbí a nemůžou zodpovídat za některé okolnosti, ale doporučuji přeci jen nějaké informace dopsat, protože dnes se nám stala velice nepříjemná věc.
Šli jsme dva, já a snoubenka. Jsme zvyklí chodit po horách, co do náročnosti, to samozřejmě pro nás velký problém nebyl (ač nesouhlasím s těmi teniskami, ty jsem shodou okolnosti měl, protože jsme na této dovolené neměli v plánu jít do hor, ale neodolali jsme a poznámka v tomto článku mě přesvědčila). Zároveň fotky jsou tak krásně vyfoceny a na těch opravdu bezpečnějších místech, ale realita je opravdu o něčem jiném.
Kolikrát neviditelná stezka, ostré kameny, nepříjemná místa, ale to nejhorší nás čekalo téměř na prvním vrcholu – dorazila extrémní bouřka (na celém ostrově), schytaly to i pláže, no my měli tu smůlu, že jsme zrovna byli na vrcholu, kde se člověk fakt nikde neschová a upřímně musím říct, že nám šlo o život – neskutečně silný déšť, blesky, nulová viditelnost, téměř absolutní tma – něco, co jsme doposud viděli jen ve filmech. A opravdu se nedalo kde schovat – jsou to všechno prostě otevřené skály, nikde nic – po cestě jsme nepotkali ani nohu, byli jsme v tom opravdu sami.
Jak jsem uvedl hned na začátku, tohle vůbec není nic proti autorům – bohužel, měli jsme obrovskou smůlu, že ve chvíli, kdy přišla obrovská bouřka, tak jsme byli kde jsme byli. Ale spíše si na to fakt dejte lidi pozor, ač jsme kontrolovali samozřejmě počasí a byli připraveni, tak jsou to přeci jen hory a ještě k tomu ostrov, počasí je prostě nevyzpytatelné …
Pokud by přišel jen nějaký déšť, nepsal bych tady takhle dlouhý komentář. Ale byla to opravdu situace, kterou věřím, že už nikdy nezažijeme a na kterou hlavně v životě nezapomeneme.
Máme toho nachozeno už opravdu hodně, kdekoliv jinde by taková bouřka nemusela být problém – ale tady, kdy vlastně náš jediná záchrana byla cesta dolů a sestup, to na tomto treku a neviditelných, ne úplně bezpečných stezkách, to fakt bylo o hubu. Kdyby člověk viděl cestu a ta cesta nebyl tak nebezpečná, tak by to prostě byla bouřka na horách ..
Ale věřte mi, že při takovém počasí na tomhle místě fakt nechcete být. Fakt ne.
Rád bych ještě jednou ukázal na to, že opravdu nejsme žádný pár z cukru, který si tak jednou ročně odjede na dovču a tam se rozhodne vyjít kopec. Opravdu pravidelně cestujeme po celém světě a jsme zvykli na spoustu různých extrémních situací – ve svých životech jsme toho skrz dobrodružství a přírodu zažili až zbytečně moc, ale to, co se nám stalo dnes je úplně jiná liga a byla to opravdu poprvé situace, kdy člověk myslel na nejhorší. Stalo se to dnes včera v poledne a já se z toho ještě pořádně nevzpamatoval.
Prostě lidi, vykašlete se na to, protože pokud vás nahoře chytne to co nás dnes (a opravdu všechny předpovědi můžou říkat opak) tak zažijete fakt něco, co nechcete. Najděte si jiné stezky. Asi kdekoliv jinde, kde vás chytne bouřka, to bude prostě jenom další bouřka – ale tady (v našem případě na vrcholu Puig de sa Rateta) je to noční můra na kterou v životě nezapomenete.
… a ještě v teniskách. To okamžitě smažte, jak jsem říkal na začátku – nechci vás nijak poškodit, ale přijde mi jako povinnost to zde napsat – vůbec nejde o nás, my už jsme v pohodě, ale jde fakt o ty, kteří jsou třeba méně zkušení a zažijí to co my.
Máte pravdu, že je to na každém, aby posoudil tohle a tohle, a toto, ale taky se může stát, že do toho půjde někdo nezkušený a pokud ten by zažil to co my, tak by to fakt nemusel dát. Doporučuji dopsat nějaký disclaimer a opravdu ty lidi upozornit, ať to neberou na lehkou váhu – protože takhle přesně váš článek zní.
Píšete články, které jsou pro zkušenější, ale nezapomeňte na jedno – já osobně váš web neznal a dostal jsem se z něj přes Google, a přesně takhle se tady dostávají další a další a myslím, že váš content by neměl být jen inspirující (který zajisté je) ale také zodpovědný. Nepíšete si to k sobě do deníčku 🙂
Zdravím Davide a jsem rád, že jste v pořádku. Bouřka v horách není nic příjemného. Bohužel i turistika přináší svá rizika a někdy může být nebezpečná. Dokážu si představit horší místa v horách, kde bych v bouřce nechtěl být. Už je to nějaká doba, ale přijde mi, že z prvního vrcholu by se dalo relativně rychle seběhnout, ale chápu, že bouřky “chodí” rychleji.
Jak jsem psal u předchozího komentáře, náročnost výletu může každý vyhodnotit podle fotek, které tu dáváme (na některých jde vidět celý hřeben, po kterém se jde). Souhlasím, že někdy může být obtížnější stezku najít, ale za nebezpečný výlet bych to skutečně neoznačil. Odstranil jsem z příspěvku, že se jedná o “nenáročný” a “krátký” výlet a doplnil zmínku o obtížnější orientaci na hřebeni.
Pokud jde o obuv, teniskami myslím trailovou obuv na běhání po horách s kvalitní podrážkou (nikoliv tenisky na tenis). Klasické pohorky mi osobně na výlet přijdou příliš, ale každý to může mít jinak.