Jarní hřebenovka v Jeseníkách přes Keprník, Vozku a Červenou horu

V sobotu má být slunečno, takže nás čeká další pobyt v přírodě. Celou zimu jsme měli v plánu vyrazit někam do hor, ale vždycky nám do toho něco vlezlo. Většinou to bylo nachlazení. Navíc většina letošních zimních víkendů byla spíše zamračených a i na horách pršelo, takže nebylo moc o co stát. Původně jsme touto dobou chtěli přecházet hřebeny Malé Fatry a následně i Nízkých Tater, ale vzhledem k uzavření hranic budeme muset tento plán uskutečnit někdy jindy. Teď nám otevírají svou náruč pouze Beskydy a Jeseníky. Vzhledem k tomu, že Beskydy máme prochozené křížem krážem, volíme výpravu na nedaleký sever na hřeben Hrubého Jeseníku.

Výchozím bodem dnešního výšlapu bude malá vesnička Filipovice pod Červenohorským sedlem. Naším cílem pak budou vrcholy Vozka, Keprník a Červená hora. Výhledy by měly být parádní, akorát vůbec netušíme, jak to bude se sněhem a ani to nezjišťujeme. Nesmeky se mi ale tahat nechce, protože vždycky když je vezmu, je to zbytečné, a proto je tentokrát nechávám k autě. Samozřejmě při mém štěstí by se nám při cestě na první dnešní kopec, Točník, docela hodily. Pod vrcholem je stoupání prudké a jde se trochu i po skále. Vše je pokryto uchozeným sněhem nebo ledem. Super. Škrábeme se nahoru po čtyřech a přidržujeme se okolních stromků. Na některých místech bohužel nejde jít lesem, kde je sníh hlubší, ale nějak to překonáváme.

Sněhu výrazně přibývá a nám se otevírají první výhledy na Keprník po naší pravici a na Praděd po levici. Následujeme jediné stopy ve sněhu. Zdá se, že moc lidí touto trasou nechodí. Točník necháváme za sebou a vystoupáme na hřeben Červené hory ke Kamennému oknu, což je malý skalní útvar, který někomu zřejmě připomínal okno. Před sebou máme výhled na naši další okružní trasu, tedy na Vozku se skalnatým vrcholem i na lysý Keprník.

Ze sedla pod Vřesovkou následujeme ve sněhu vyšlapanou pěšinu vedoucí po vrstevnici. Ačkoliv se zdá, že tu šlo hodně lidí, po překročení říčky Hučivá Desná, stopy ve sněhu končí. Mizí i turistická značka. Zdá se, že jsme se nechali zmást stopami ve sněhu. Značka ale vede jen o kousek vedle a je vlastně úplně jedno, jestli se jí držíme nebo nikoliv, protože se ve sněhu propadáme úplně všude. Stoupání na Vozku šly před námi evidentně jenom dvě paní a pes, které jsme potkali na cestě dolů. Jinak je sníh v lese nedotčen. Držíme se proto jejich stop, ale náš postup je pomalý a vyčerpávající. Navíc jsme dneska ještě neměli svačinu, a to už se pomalu blíží čas oběda. Dál se propadáme, ale s každým dalším metrem jsme blíže skalám na vrcholu Vozky. Konečně, poslední stoupák v závěji a jsme u skal. Vylézáme nahoru za parádním výhledem na všechny světové strany.

S chlebem v ruce koukáme na Praděd a hřeben, který se táhne od Vysoké hole na Jelení hřbet, kam jsme se vypravili před dvěma roky o Velikonocích (výlet Za pomlázkou a sněhem na hřeben Jeseníků). Na opačné straně pak máme celý hřeben Kralického Sněžníku (výlet Panoramatickým hřebenem Králického Sněžníku kolem dokola). Na sever od nás se pak nachází jen o pár metrů vyšší Keprník, náš další cíl, a za ním Šerák. Převlíkám si zpocené triko a dávám si jen merino triko, což se však záhy ukáže jako příliš teplá varianta. Sníh taje pod nohama a připadá mi, jako bychom šli v písku.

Keprník je na našem okruhu malou zacházkou, ale na vrchol je to z Trojmezí jen nějakých 100 výškových metrů. Za chvíli jsme nahoře, dáváme Margotku a fotíme společné foto, abychom se za chvíli vypravili zpátky na Červenou horu a z ní do Červenohorského sedla. Z kopce to jde dobře, ale chůze po rovině je za trest. A to nás čeká ještě jedno stoupání. Nina po několikahodinovém boji v rozbředlém sněhu nemůže a ani se jí nedivím. Do kopce jí trochu tlačím, ale nevím, jestli to reálně pomáhá. Pomalu ale jistě se dostaneme na Červenou horu a z ní už je to jenom z kopce. Paráda.

I v těchto časech se najdou jako obvykle mezi návštěvníky přírody ignoranti. Řeč je o lidech s drony v místech, kde nemají co dělat, respektive v místech, kde je třeba pro létání povolení Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Aby bylo jasno, nám nevadí, že lidi létají s drony, ale jde spíš o to, že létají bez povolení tam, kde nemají a otravují s tím všechny ostatní lidi okolo. Opravdu nejsem zvědavý, aby mi půl hodiny bzučel nad hlavou dron kvůli nějakým ignorantským lidem mdlého rozumu. Nina by se vydala do boje svojí standardní otázkou, zda jsou si jisti, že zde mohou létat, ale já se nechci s někým vybavovat. Zvláště potom, když procházíme okolo nich a paní se otočí a přímo na nás zakašle. I když si o nošení roušek v přírodě myslím své, zde bych byl rád za to, kdyby jí paní měla.

Za bzučivého zvuku sestupujeme z kopce a postupně se dostáváme do Červenohorského sedla. Původně bylo v plánu pokračovat dále po žluté turistické značce, ale už se nám moc nechce, takže scházíme po sjezdovce a o trochu si zkracujeme výlet po lesní cestě. Škoda, že je zavřená restaurace na Rejvízu, jak rád bych se teďka stavil na borůvkové knedlíky.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný okruh přes Vozku, Keprník a Červenou horu v Hrubém Jeseníku měří zhruba 23 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 1.100 výškových metrů a zabere Vám přibližně 7 hodin (náš čas pohybu 5:32 v rozbředlém sněhu).

Proč jít:

• parádní výhledy na kopce Hrubého Jeseníku i Kralického Sněžníku
• pěkná hřebenová část mezi Keprníkem, Vozkou a Červenohorským sedlem

Doporučení:

• trasu můžete protáhnout až na Šerák a zastavit se na jedno v turistické chatě
• pokud by na Vás byl výlet dlouhý, můžete z Červenohorského sedla sjet do Filipovic autobusem, nebo naopak můžete do něj autobusem vyjet, anebo rovnou můžete začínat v Červenohorském sedle (to se pak ochudíte o okružní trasu)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz