Sentonina stezka s vodopády aneb z Rabace do Labinu v Chorvatsku

Pro pobyt na Istrii jsme si vybrali jako cílovou destinaci malé přímořské městečko Rabac. Na malinké kamínkové pláže, které se táhnou mezi skalami a vybetonovanými bloky po pobřeží, jsme to měli z parkovacího plácku v lesíku mezi tenisovými hřišti a novými apartmány, kde jsme přespávali, zhruba 200 metrů. Škoda, že toto parkoviště bylo zároveň i místní černou skládkou, takže ve svahu pod námi se válelo spousta pytlů s odpadky, starý nábytek, pneumatiky a další věci všeho druhu. Jednou jsme byli svědky i toho, jak tu zacouval domíchávač s betonem a bez okolků vylil zbývající obsah do lesa. A nezabránily tomu ani všudypřítomné kamery namířené do lesa. Zajímavý kraj.

Rabac jsme zvolili i proto, že jsem si s sebou vzal kolo a když šla Medík po obědě spát, vyrazil jsem prozkoumávat místní endurové traily. Ve zkratce není moc o co stát, prostě jak jezdit v kamenolomu. Navíc některé části nejsou úplně promyšlené a některé zas udržované. Ale na tu hodinu a půl trvající vyjížďku (celkem jsem jel 3 dny po sobě), než se Medík vyspí, to bylo přeci jenom fajn. Kamenné traily ve stylu Gardy/Arca mě zkrátka moc nebaví, i když jsem na jednom ze segmentů na Stravě zajel nejrychlejší čas. Aspoň jsem si mohl sám sobě pochválit, jak hezky funguje moje nové enduro (Trek Slash 2024).

Zbytek času jsme věnovali procházkám a hraním si plážích. Jeden den jsme pak věnovali výletu místní soutěskou s několika vodopády. Značená trasa vede z Rabace do města Labin. Začínáme vedle fotbalového hřiště v Rabaci a podél malého potůčku pokračujeme údolím k jezírku s tyrkysovou vodou, do kterého padá skalní průrvou vodopád. Chvíli tu postojíme a pak už pokračujeme vzhůru k dalším vodopádům značených v mapě. Vody je v potoku celkem dost, takže bychom je měli vidět v plné kráse. Věřím, že v létě bude tento potůček vyschlý a místo vodopádů tu zbyde jen několik kaluží.

Bohužel to nejlepší už jsme měli možnost vidět už na začátku, výše nás sice čekají ještě dva vodopády, ale jeden z nich lze z vyhlídkové plošiny jen těžko vidět a druhý je spíš takový větší splav. Stoupáme dále ke staré rozbořené kapli, od které máme trochu výhled na Rabac a silnici vedoucí se po druhém svahu mezi skalami spojující Rabac a Labin. Rozhodujeme se, že až do Labinu nepůjdeme a raději si tam zajedeme autem.

Když už do Labinu zabloudíte, tak tu stojí za projití pouze staré město (Stari Grad), které skrývá pár hezkých zákoutí. Nedá se to však vůbec srovnávat s italskými přímořskými městečky plnými rozmanitých uliček. Staré město Labinu je taková jejich velmi “zlevněná” verze. Přesto se nám nabízí hezký výhled z hradeb na zvlněnou krajinu Istrie a skalnatý hřeben ohraničující její východní pobřeží. Nelze přehlédnout její nejvyšší vrchol Vojak, kam jsme měli v plánu vyjít při přejezdu na Krk, ale nakonec z toho z časových důvodů sešlo. Scházíme na malé náměstíčko, kde si kupujeme pizzu, protože v Rabaci moc dobře hodnocené restaurace nejsou. Vychutnáme si ji na hradbách s výhledem na moře, zatímco Medík balancuje na vypuštěné fontáně.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet z Rabace do Labinu měří zhruba 7 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 350 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 hodiny (my jsme nešli celý výlet, jak je znázorněn v mapě, ale koukli na první 3 vodopády a pak si prošli staré město v Labinu).

Proč jít: