Výhledy na Julské Alpy z Viševniku a odpočinek u Bohinjského a Bledského jezera

Podle předpovědi počasí nás čekají další dva prosluněné dny, což je ideální k výstupu na nějaký vyhlídkový vrchol. Kousek od našeho ubytování ve vesničce Zgornje Gorje se nachází Pokljuka, dějiště jednoho ze závodů světového poháru v biatlonu, a právě odsud budeme vycházet na vrchol Viševník, odkud bychom měli mít nádherné výhledy na východní část Julských Alp včetně Triglavu, nejvyšší hory Slovinska. Ačkoliv nám internet u tohoto výletu tvrdil, že můžeme auto zaparkovat pod sjezdovkou, ke které jsme se měli dostat po lesní cestě, její začátek v nás nebudí příliš důvěry a proto se vracíme kousek zpátky po silnici a parkujeme mimo placené parkoviště u cesty. Aspoň si můžeme prohlédnout místní kasárny a stádo krav, které se schovává v lese. Zřejmě jde o místní kraví bojovou jednotku, která má za úkol blokovat přijíždějící auta. Za chvíli se totiž přesouvají doprostřed silnice.

Po pár minutách chůze se ukáže, že jsme přeci jen po té lesní cestě měli jet. Lehce rozbitá byla totiž jen pár metrů na začátku. Škoda, mohli jsme si ušetřit zhruba 2 kilometry, poměrně nezáživné procházky po silnici a lesem. Přicházíme ke sjezdovce, kde je několik míst k parkování a kde jsme původně měli v plánu zaparkovat (mapa výletu níže začíná z tohoto místa). Naše další kroky vedou samozřejmě přímo nahoru po sjezdovce. Lopotíme se nahoru a za námi se pomalu začínají otevírat výhledy na Kamnicko-Savinjské Alpy. Ostré vrcholky stoupají vzhůru v ranním oparu vysoko nad údolí pod námi. Jako jeden z výletů jsme měli původně naplánovaný výstup na Grintovec, nejvyšší vrchol Kamnicko-Savinjských Alp, ale v našem současném stavu se nemá smysl vysilovat a překonávat 1.700 výškových metrů. Úplně nám stačí, co přichází za sjezdovkou. Jak se totiž ukáže, sjezdovka byla ještě pohodová oproti stoupání v rokli před námi.

V krátkých vracečkách se dereme do prudkého zarostlého svahu. Naštěstí není tento úsek příliš dlouhý a následující rovinka nám dává šanci si vydechnout. Na jejím konci si sedáme na pařez a dáme si malou svačinku. Před námi je totiž další prudké stoupání, které zřejmě skončí až na vrcholu Viševniku. Hliněnou stezku záhy střídá skála, kameny a suť a les postupně přechází v kleč a travnaté svahy. Díky tomu se nám naskytnou první výhledy na náš dnešní cíl. Už to není tak daleko, stačí jen vystoupat na hřeben nad nad námi a po něm pokračovat mírným stoupáním na vrchol. Po naší levici máme nádherný výhled na nespočet vrcholů na horském hřebeni, který stoupá nad Bohinjským jezerem.

Vrchol Viševníku je docela zaplněn, takže si sedáme o kousek níže a kocháme se výhledy na Triglav, který je přímo před námi. Viševnik nabízí nerušený výhled na bezpočet vrcholů Julských Alp, ale vysoká skalnatá pyramida Triglavu přeci jen upoutá většinu pozornosti. Zatímco fotím okolní výhledy, vrcholové partie Triglavu se schovávají v mraku a už se nám neodhalí. Vracím se k Nině, která je rozpačitá ohledně cesty dolů. Nevracíme se totiž stejnou cestou, ale pokračujeme dále po hřebeni do sedla Srenjski preval. Z vrcholu to vypadá trochu skalnatě a sypavě, ale ono to půjde. Jen jeden úsek sestupu do sedla se nakonec ukáže trochu problémovým, protože stezka je docela prudká a všechno okolo se sype, ale pomalu to zvládáme až do sedla, kde se rozhodujeme, jestli se vydáme doprava na východní stranu a napojíme se na výstupovou trasu nad sjezdovkou nebo doleva na západní stranu a dojdeme pod sjezdovku. Nakonec vítězí druhá varianta, protože to můžeme vzít přes malebnou pastvinu Planina Konjščica, kterou jsme viděli z vrcholu Viševniku.

Na pastvinu za několik desítek minut skutečně přicházíme, jenže jsem se nějak špatně podíval do mapy, protože k tomu, abychom došli pod zmiňovanou sjezdovku, musíme vystoupat dalších 100 výškových metrů. Pravdou je, že jsme nemuseli sestupovat až na pastvinu a odbočit rovnou na pěšinu, kam míříme, bez stoupání, ale to bychom pak neviděli zblízka rozkvetlou louku a nemohli bychom se podívat vzhůru k vrcholu Viševniku a říct moje obvyklé: „Dívej, tam jsme byli.“ Stoupání zdárně překonáváme, stejně jako klesání pod sjezdovku i lesní cestu zpátky do Pokljuky. Kraví jednotka stále hlídkuje v blízkosti našeho auta, naštěstí už žádná kráva neblokuje cestu.

Teploměr stoupá k 30 stupňům, takže dnešní koupání bude zasloužené. Míříme k Bohinjskému jezeru, které je zařezané mezi okolní vrcholy a trochu si tu připadáme jako na Zélandu (cestopis z Nového Zélandu) nebo v Norsku (cestopis z Norska). Neplacené parkoviště se v blízkosti východního břehu jezera nenachází, takže vybíráme to nejbližší a hledáme si svůj kousek břehu, kde se převlékneme do plavek a skočíme do vody. Zhruba po hodině balíme věci a míříme do ubytování, abychom se po večeři vydali do Bledu na zmrzlinu do cukrárny, procházku kolem Bledského jezera a pak znovu do cukrárny na místní zákusek kremšnitu (bledský krémeš).

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na slovinský Viševnik měří zhruba 7 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 800 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 až 4 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 2:28).

Proč jít:

nenáročný výlet s nádhernými výhledy na Julské Alpy, zejména na Triglav
parádní koupání v Bohinjském jezeře
výborný zákusek kremšnita v Bledu

Doporučení:

naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)
parkoviště u Bohinjského jezera vyjdou většinou na 3 € za hodinu
bezplatné parkoviště v Bledu najdete u místního hřbitova (46.3737931N, 14.1075542E), jinak jsou skoro všechna parkoviště zpoplatněná

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz