Sulzkogel, lehká třítisícovka ve Stubaiských Alpách

Tma padá na okolní alpské vrcholy, zatímco nám zbývá ještě pár desítek kilometrů cesty autem, než si za vesničkou Kühtai budeme moci rozdělat stan. Za chvíli se pod námi rozsvítí světla Innsbrucku a my víme, že už to není daleko. Teda spíš já to vím. Nina vedle mě na sedadle už dávno spí a nevyruší jí ani prudší zastavení nebo zatáčky. Po horské silničce plné zatáček se drápeme nahoru, až konečně spatříme ceduli s nápisem Kühtai. Obrovské zimní středisko zeje v letních měsících trochu prázdnotou, avšak to nás nijak netrápí. Místo na stan jsme si vybrali na louce kousek za vesnicí pod hrází dolní přehrady Speicher Längental. Odbočku nacházíme snadno a po horší kamenité cestě sjíždíme kousek do údolí. Místo krav nás uvítá skupinka motorkářů, která měla stejný nápad jako my a kempí na plácku dole v údolí. Jeden z nich nás jde pozdravit, zřejmě je z nás dost vylekaný. Vyměníme s ním pár slov, zatímco hledáme plácek výše ve svahu. To se nám po chvíli daří, vybalujeme stan a spacáky a jdeme rychle na kutě (doplnění ze září 2020 – podle informací z internetu na toto místo chodí ráda místní policie a pokutuje každou osobu, co se zde rozhodne přespat částkou 220 eur, důrazně proto nedoporučujeme zůstávat zde, ale trochu popojet směrem k Oestu, kolem silnice lze najít spoustu jiných míst). Zítra má být hezky jenom dopoledne, takže budík nařizujeme na pět ráno, abychom na náš zítřejší nedaleký cíl, Sulzkogel, vyrazili včas.

Už skoro spím, když mě budí Nina, že tu něco funí. Říkám jí, že to bude asi nějaká horská koza a otáčím se na druhý bok. Po chvíli se ozve zacinkání zvonce pár metrů od stanu. Zdá se, že máme kraví návštěvu. „Co když ta kráva zakopne o šňůru stanu a spadne na nás,“ ozývá se ze spacáku vedle mě. Otevírám vchod a snažím se ve tmě určit, kde ta kráva může být. Nic nevidím, ani čelovka mi v hledání nepomáhá. Nezbývá, než si lehnout a doufat, že nás v noci něco nezavalí. Krávu nakonec objevíme až ráno, jak přežvykuje spokojeně trávu asi dvacet metrů od nás. To už ale balíme věci a přejíždíme o pár set metrů dál na parkoviště, odkud vyrazíme na Sulzkogel těsně překračující nadmořskou výšku tří tisíc metrů.

Naše první kroky směřují na obří kamennou hráz přehrady Speicher Längental, která je zhruba o 300 výškových metrů nad námi v údolí. Ranní paprsky začínají osvětlovat celé údolí, zatímco stoupáme po značeném chodníku vstříc přehradě. Párkrát překřížíme asfaltovou cestu, která k přehradě vede, a po chvíli stojíme na hrázi. Výhled na údolí, které ozařuje vycházející slunce zprava je parádní. Na obloze ani mráček a já se pomalu snažím identifikovat, na který z okolních vrcholů tyčících se nad hladinou nádrže, máme namířeno.

Okolní štíty se zrcadlí ve vodní hladině, zatímco pokračujeme po pěšině na břehu nádrže na její druhý konec, na kterém nás čeká rozcestí. Naše cesta pokračuje vzhůru údolím doprava, druhá z cest míří do sedla Finstertaler Scharte, na vrcholy Kraspesspitz a Schartenkopf a na jih k chatě Schweinfurter Hütte. Naše pěšina se vine nahoru, aby nás záhy zavedla na druhý břeh přes hučící potok napájející přehradu pod námi. Pod hezkým vodopádem přecházíme potok zase zpátky a po kamenné suti překonáváme skalní schod, ze kterého vodopád padá. Louku střídá kamenné pole a stezka pokračuje neúnavně vzhůru. Nyní už je jasné, který vrchol je Sulzkogel. Výstup nevypadá nikterak náročně, ale s ohledem na sklon svahu se v závěru výstupu trochu zapotíme. Konečně si také užíváme slunce, které vychází zpoza vrcholů za námi.

Dostáváme se do údolí mezi Gamskogel a Sulzkogel a dobře vychozená pěšina se pomalu mění v kamenné moře. Není ale kam zabloudit, cesta je značena co pár metrů a navíc vrchol máme přímo před sebou, takže zbývá jen pokračovat pořád nahoru. Bohužel se modrá obloha začíná plnit mraky, takže pokud chceme z vrcholu něco vidět, měli bychom přidat. Vycházíme do sedla pod vrcholem, ze kterého už vidíme vrcholový kříž. Zbývá nám pár desítek metrů a stojíme na vrcholovém hřebínku. Řekl bych, že jsme dorazili právě včas, protože nebe i okolní hory se začínají halit do mraků. Sedáme na kámen a pozorujeme, jak mraky pomalu zahalují okolní vrcholy. I přesto máme stále parádní výhled na Stubaiské i Ötztalské Alpy. V dáli na nás svítí zaledněná Wildspitze.

Kdybychom přišli o patnáct minut později, nevidíme vůbec nic. Vrchol totiž zahaluje hustý mrak, teplota okamžitě klesá o pár stupňů a začíná poprchávat. Jasný signál nahodit bundy a vyrazit dolů. Trochu lituji dva turisty, kteří přicházejí na vrchol až nyní. To by mě fakt naštvalo. Po stejné trase sestupujeme zase zpátky. V údolí se mraky trochu roztrhávají, ale hustá peřina halící vrcholy dále zůstává. Na louce nad přehradou nás vítá stádo ovcí, některé k nám s radostí přibíhají a nechají se od nás podrbat a pomačkat. Podél nádrže pak pokračujeme zpátky k autu do Kühtai a přemýšlíme, kam vyrazíme zítra. Možností je habaděj …

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Výstup na Sulzkogel měří zhruba 7 kilometrů (14 kilometrů se zpáteční cestou), nastoupáte na něm okolo 1.100 výškových metrů a zabere Vám přibližně 5 hodin (náš čas pohybu 4:09).

Proč jít:

• parádní výhledy na Stubaiské i Ötztalské Alpy
• lehká třítisícovka, na trase nejsou žádné obtížnější úseky

Doporučení:

• stanování na louce pod přehradou Speicher Längental i přespávání v autě na parkovištích v Kühtai je zakázáno a místní policie toto ráda kontroluje a pokutuje (pokud hledáte místo na přespání, na cestě z Kühtai do Oetz je pár míst, kde se dá zastavit a vyspat v autě nebo ve stanu, namátkou třeba 47.2227200N, 10.9095986E)
• na výlet si vystačíte s teniskami s dobrou podrážkou, pohorky ale taky nemusí být k zahození (záleží, na co jste zvyklí)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz