Okružní hřebenovka přes Kreiskogel a Zirbitzkogel v Lavanttalských Alpách

Po předčasně ukončeném výletu po hřebenu Seckauských Alp, kde nás ráno ve stanu pod Hochreichhartem přivítal hustý mrak (příspěvek), jsme se rozhodli přejet o údolí dále do Lavanttalských Alp. Na výlet jsme měli jenom odpoledne, takže volba padla na okružní hřebenovku přes vrcholy Zirbitzkogel, Scharfes Eck a Kreiskogel. Celkem měla mít okružní trasa od jezera Winterleitensee 11 kilometrů, takže taková ideální vycházka na odpoledne. Výhodou této trasy navíc je, že autem můžeme dojet až k parkovišti pod jezerem Kleiner Winterleitensee, čímž ušetříme docela dost sil. Navíc malebná horská silnička není zpoplatněná jako řada jiných podobných cest v Alpách, takže nás čeká hezká projížďka horskými serpentinami.

Po krátké epizodě zahrnující špatné odbočení na dálnici a mýtnou bránu před tunelem do Štýrského Hradce konečně nabíráme správný směr do městečka Judenburg. Odtud následně stoupáme vzhůru ke třem vrcholům, které máme na dohled a které dnes snad pokoříme. Zhruba 16 kilometrová silnička nám ušetří přes 1.000 výškových metrů a než se nadějeme, parkujeme na poloprázdném parkovišti u jezera Kleiner Winterleitensee. V hladině jezera se odráží jeden z našich dnešních cílů, Kreiskogel. Pohled na jeho svahy dává tušit, že se nahoru možná i trochu zapotíme. To bych ale předbíhal. Naše trasa vede nejprve kolem dvou jezer Winterleitensee a pak táhlým údolím pod Schlaferkogel, po jehož úbočí se dostaneme do sedla pod Scharfes Eck.

Oblečení jsme trochu přestřelili, protože je nám po chvíli docela horko. Kdo by to po ránu, kdy bylo pod nulou a lehce sněžilo, čekal. Každopádně bundy připínáme na batoh, protože následující stoupání určitě nebudou potřeba. Při pohledu zpátky do údolí mě napadá, že takhle to mohlo vypadat ve Skotsku, kdyby při naší návštěvě pořád nepršelo (odkaz na povídání z naší cesty po Skotské vysočině). Před námi už je ale první ostřejší stoupání, které však netrvá dlouho. Za chvíli stojíme v sedle, odkud máme hezký výhled na celou dnešní trasu, která vede po hřebeni nad údolím, ze kterého jsme nyní vystoupali.

Po dalším krátkém stoupání se dostáváme na úzkou vrstevnicovou pěšinu, která vede po úbočí Scharfes Eck. Po naší levici máme hezký výhled na Zirbitzkogel a jezero Lindersee v údolí hluboko pod ním. Krátkou pauzu u následujícího rozcestí využívám k tomu, abych na mobilu zjistil, do kdy jsou dnes otevřené supermarkety, protože po návratu z výletu potřebujeme jít nakoupit zásoby na další dny. Vzhledem k tomu, že je sobota, mají všechny obchody otevřeno jen do šesti večer. A v neděli je zavřeno. V hlavě si počítám, jak dlouho nám to může trvat k autu, a vzpomínám, kde byl nejbližší supermarket. Za chvíli budou čtyři, což znamená, že budeme muset trochu přidat a pak otestovat moje řidičské schopnosti. Na Zirbitzkogel kašleme, protože bychom to pak už určitě nestihli. Takhle máme aspoň naději.

Ze Scharfes Eck vede neznačená, ale dobře vyšlapaná pěšina po hřebeni. Nejde kde zabloudit, prostě pokračujeme dále po hřebeni, který vede nad údolím, kterým jsme stoupali nahoru. Ještě nás čeká jeden bezejmenný vrchol a pak Kreiskogel. Cesta zatím ubíhá podle mého imaginárního časového plánu. Ten však ale bledne ve srovnání s nádherným výhledem a sluncem sklánějícím se nad obzorem. Chtěl bych si sednout a jenom se dívat okolo, ale na druhou stranu nechci být dva dny hlady.

Scházíme do sedla pod Kreiskogelem a čeká nás poslední dnešní stoupání. Sto výškových metrů v trochu techničtějším terénu a jsme na vrcholu. Dáváme si na chvíli pauzu na poslední svačinu a na pár fotek. Pak se vydáváme dolů po prudkém svahu zpátky k Winterleitensee.

S mým časovým plánem jsme na hraně a možná i trochu za hranou, takže začínám na mobilu hledat restaurace. S pomalu zapadajícím sluncem přicházíme k autu a máme dvacet minut na to, abychom stihli sjet do Judenburgu. Nedávám tomu moc šancí zvláště, když po pár kilometrech narazíme na pomalejšího jezdce a posléze i na traktor. Za minutu šest přijíždíme k Bille a prázdné parkoviště nám nedává moc nadějí, naštěstí mají ještě otevřeno, takže stihneme nakoupit všechno, co potřebujeme. Teď už zbývá jen dojet k dnešnímu ubytování, které máme pár kilometrů po dálnici a uvařit večeři. Dneska to bylo nějak dlouhé. Před spaním si vzpomenu na mrazivé ráno ve stanu pod Hochreichartem (příspěvek) a hned se mi usíná líp.