Nejhezčí výlet v Dolomitech na Monte Mondeval

Rozumím, že označit nějaký výlet v nějaké oblasti za nejhezčí může být kontroverzní. Zvláště v situaci, kdy jsme Dolomity zdaleka neprochodili celé. Navíc platí, že “tisíc lidí, tisíc chutí”. Pokud bych vzal žebříček nejhezčích/nejoblíbenějších dolomitských výletů z různých (i nezávislých, např. AllTrails) webů, byla by první tři místa následující. První by byly Tre Cime di Lavaredo (výlet Ikonické dolomitské věže Tre Cime di Lavaredo ze všech světových stran), druhé by bylo pro mě z nepochopitelných důvodů jezero Sorapiss (výlet S davem turistů k jezeru Sorapiss v Dolomitech) a třetí pravděpodobně Seceda a hřeben Puez Odle (výlet Pod hřeben Puez Odle v italských Dolomitech s batoletem). Na všech třech jsme byli. Sám jsem rád, že jsme tam byli, i když to mělo svá negativa. A přestože mají nepopiratelné krásy a chápu, že jsou populární, nepovažuji je za nejhezčí jednodenní výlety v Dolomitech. Výlet na Monte Mondeval je pro mě svou krásou někde úplně jinde.

Při naší krátké návštěvě Dolomit v roce 2020 jsme stihli tři výlety. Již zmíněné tři věže lavaredské, Piz Boè (výlet Věže Dolomit a štíty Východních Alp z třítisícového Piz Boè) a okruh kolem hřebene Croda da Lago (výlet Okolo hřebenu Croda da Lago za krásami italských Dolomit). Na posledním jmenovaném mě zaujalo místo jako z jiného světa. Za sedlem Forcella di Giau se totiž otevírá nádherná horská pastvina s ještě hezčím výhledem na úchvatnou severní stěnu Monte Pelmo. Když jsme tenkrát vyšli do sedla, jen mi spadla brada. A z této pastviny mám i svoji nejhezčí fotku. Když jsem vylezl na uvolněný skalní blok uprostřed pastviny, zrovna se trochu rozplanuly mraky a bílá stěna Monte Pelmo zářila naproti mě obklopena v mračném závoji. Prostě nádhera. Jelikož jsme neměli času nazbyt, pokračovali jsme dále podél hřebene a dolů k autu. Ale přesto mě tehdy zaujal travnatý kopec nad jezírkem uprostřed pastviny. Nebyl daleko, ale zkrátka už jsme neměli čas jej zahrnout do našeho okruhu. Ten kopec má název Monte Mondeval, je z něj jeden z nejhezčích výhledů v Dolomitech, a když jsme se tentokrát už ve třech vypravili do Dolomit, museli jsme se na něj vydat.

Ráno se probouzíme v Cortině a po ranní očistě vyrážíme do sedla Giau. Parkujeme v první zatáčce pod sedlem. Vzhledem k tomu, že tu chceme strávit dnešní noc, bylo by vhodné vybrat rovnější místo, ale moc možností nemáme. Konkrétně dvě. Parkujeme tedy trochu šikmo, třeba po návratu z výletu někdo odjede a my se budeme moci trochu posunout. Balíme věci a vyrážíme po louce kousek vzhůru, kde se napojíme na turistickou značku vedoucí ze sedla Giau.

Od pastviny pod Monte Mondeval nás dělí tři sedla. Forcella di Zonia, Forcella de Col Piombin a Forcella di Giau. Ačkoliv vycházíme relativně brzo ráno, několik skupinek turistů už stihlo vyrazit na trasu kolem hřebene Croda da Lago. Do sedla Giau je vyvezl autobus a pravděpodobně je nabere dole u silnice do Cortiny u říčky Curto. Pochybuji, že by měli stejný cíl, jako my. Počasí nám opět přeje a hned po startu máme nádherné výhledy na Marmoladu, Piz Boè nebo Tofana di Rozes.

Stoupání do sedla Forcella di Giau nám zahřeje lýtka, ale za ním to přijde. Nebe je tentokrát bez mráčků a přímo naproti se tyčí Monte Pelmo. Stále stejně impozantní. Scházíme z hlavního turistického chodníku, který pokračuje do sedla Forcella Ambrizzola, na travnatou pěšinu, která nás zavede mezi skalními bloky k jezírku pod Monte Mondeval. Občas na nás vykoukne nějaký svišť, aby záhy zapískal a zmizel v některé z tisíce nor mezi kameny a travnatými drny. Vyndáváme Medíka z krosny, tady se může hezky projít.

U jezírka Lago delle Baste se zastavíme na malou svačinku a na házení kamínků do vody. Pak Medíka nahodím zpátky do krosny a jde se na stoupání na vrchol. Čeká na nás zhruba 200 výškových metrů po travnatém svahu s relativně příjemným sklonem. Na vrcholu je teď nějaká větší skupinka, která však před naším příchodem odchází a proto máme vrchol sami pro sebe. A že je o co stát. Nádherný výhled do všech světových stran. Přes hluboká údolí pozorujeme Monte Pelmo a Monte Civettu, o kousek dále skupinu vrcholů okolo Pala di San Martino, dále pak Marmoladu, Tofana di Rozes a za námi Punta Sorapiss včetně hřebene Croda da Lago s Cima Ambrizzola.

Značnou chvíli posedíme a já fotím spoustu fotek. Aktuální kaňkou na kráse však je, že jsme dnes nevzali nosítko pro Ninu. Medík totiž v krosně neusne a cesta zpátky ještě nějaký čas zabere. Aspoň jsme se poučili na další výlety, kdy je lepší nosítko sbalit, i kdybychom ho neměli použít. Další nevýhodou je, že cesta zpátky je stejná jako cesta sem, ale nějaký rozumný okruh bez toho, aniž bychom šli kolem celého hřebene Croda da Lago, se udělat nedá. Nasadíme proto trochu rychlejší tempo, ale stejně je to na našeho medvěda od rána dlouhá doba a o to víc litujeme, že jsme nosítko nevzali. Po návratu do auta se jí Nina snaží uspat, ale neúspěšně. Poté zkouší nosítko, ve kterém Medík sice usne, ale jenom na malou chvíli. S rozespalým medvědem pak pochodíme po okolních loukách, jdeme se podívat přímo do sedla Giau, a s prvním náznakem zapadajícího slunce zamíříme zase zpátky do dodávky uspávat.

Jakmile Medík usnula, využil jsem příležitosti, vzal si péřovku a vyrazil se kouknout na západ slunce. Moje první kroky vedou k jezírku, nebo spíš louži, kterou jsme objevili při odpolední procházce. Fotím skalní masív Ra Gusela a Tofana di Rozes s odrazem vodní hladiny a pak se rozhodnu, že vyjdu trochu výše do kopce. Nakonec skončím až na vrchu kopce Col Piombin, odkud mám nádherný výhled na poslední zbytky slunečních paprsků nad Marmoladou a Piz Boè. Sedím na kameni a pozoruji, jak červená koncová světla aut klesají do údolí, jak se vytrácí poslední paprsky slunce a jak pastýři pode mnou shánějí největší stádo ovcí, co jsem kdy viděl. Cesta dolů je docela krkolomná, zvláště, když si uvědomím, že musím být rychlejší než ovčáčtí psi, protože stádo ženou přímo na pastvinu za naší dodávkou. Naštěstí jsem byl rychlejší.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Monte Mondeval měří zhruba 8 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 550 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 až 4 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 2:18).

Proč jít:

nádherné výhledy na Dolomity
úžasný výhled na Monte Pelmo
relativně nenáročný výlet, který lze zvládnout i s dětmi

Doporučení:

do sedla Giau vyrazte časně z rána, jelikož místa okolo cesty se velmi rychle plní z obou stran sedla
naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz