Přes dolomitské pastviny kolem Peitlerkofelu

Počasí se v Dolomitech po více než týdnu trochu zkazilo, takže než koukat zblízka do mraků a dřepět v dešti, jsme se rozhodli, že si odskočíme na Gardu, kde bývá hezky pořád. Minimálně by nemělo pršet. Noční přejezd z Canazei si budu pamatovat ještě dlouho, ale nějakým zázrakem se Medík neprobudí ani přes milion zatáček a za tři hodiny od výjezdu parkujeme u hřbitova v Arcu. Další den nás vítá slunečné počasí a výrazně vyšší teploty. Přejíždíme kousek do Rivy a jdeme na náš tradiční okruh, který zahrnuje cukrárnu, kde dělají nejlepší zmrzlinu na světě (Gelateria Cantonati, Viale Rovereto 82, Riva del Garda). Na to jsem se těšil celý rok. Amarena a cheesecake je jedinou správnou kombinací. Jdeme si pak sednout na chvíli k jezeru a vzpomínáme, jak jsme tu byli před rokem a jak od té doby Medík vyrostla (výlet Naše cesta ve třech k jezeru Garda). Na večer přejíždíme k jezeru Lago di Ledro nad Gardou. Bude tam klidnější spaní a pro změnu tu dělají pizzu, která nemá konkurenci (Pizza X TE, Via Giacomo Cis 31, Bezzecca). Bohužel je dneska zavřená, tak otestujeme jinou a taky není k zahození. Následující den jsme chtěli zkusit výlet na jeden z vrcholů nad jezerem, ale Medíkovi se vůbec nechtělo z auta, takže jsme jen vyjeli po cestě nahoru, tam šla spát, a pak jsme jeli zase dolů. Někdy to prostě nevyjde. Máme obavy, že už nebude chtít do krosny, ale třeba si chtěla jen od výletování odpočinout. Večer i další den trávíme u jezera, kde jdeme nakrmit kachny a pohrát si na dětském hřišti. V podvečer zajdeme na pizzu a jakmile Medík usne, zamíříme zpátky do Dolomit. Na přespání volíme plácek u fotbalového hřiště v údolí Funes nad Santa Maddalenou. Měl by tu být hezký výhled na hřeben Puez Odle (výlet Pod hřeben Puez Odle v italských Dolomitech s batoletem), ale mraky mají v noci i ráno jiný názor.

Ráno pokračujeme po velmi úzké, ale na druhou stranu krásné silničce do sedla Würzjoch (Passo delle Erbe). V plánu máme vyjít do sedla Forcella di Putia a pak se uvidí. Pokud nebudou mraky, budeme pokračovat na Zendleser Kofel (Col di Poma), odkud bude hezký výhled na údolí Funes a hřeben Puez Odle. Pokud bude zataženo, tak půjdeme okruh kolem Peitlerkofelu (Sass de Putia). Dodávku necháváme ve škarpě u silnice, protože za parkoviště opět platit nehodlám a vyrážíme po štěrkové cestě k turistickým chatám Munt de Fornella a Peitler Hütte. Vrchol Peitlerkofelu na nás občas vykoukne z mraků, ale záhy se zase zahalí.

Chaty a pastviny necháváme za sebou a napojujeme se na úzkou vrstevnicovou stezku, která nás zavede ke stoupání pod sedlo Forcella di Putia. Odpočinek na Gardě moc znát není, protože do kopce funíme jak dvě lokomotivy. Na druhou stranu předbíháme několik turistů, kteří se tradičně při pohledu na Medíka v krosně ve slunečních brýlích a s plyšovou kočkou pousmějí. Medík si něco zpívá, zatímco my přicházíme do sedla. Hřeben Puez Odle je v mracích, naproti tomu cesta přes pastviny okolo Peitlerkofelu je ozářena slunečními paprsky.

Rozhodování je proto jednoduché. Přesto si na chvíli sedneme na trávu pod sedlo, dáváme si svačinu a čekáme, jestli se mraky náhodou neposunou někam jinam. Bohužel postupem času oblačnost okolo hřebenu ještě houstne, takže míříme dolů na štěrkovou cestu, která nás provede přes nádherné pastviny. Ještě předtím si však Nina dá Medíka do nosítka, aby se mohla po obědě prospat. Usíná relativně rychle, ale opět ztrácíme naši cestovní kočku, kterou Medík při usnutí pustila a pak vypadla Nině zpod mikiny. Naštěstí se tentokrát nemusím vracet a nějaká hodná slečna mi ji donese, když fotím fotky pastvin a zamračených horských štítů.

Nikoliv všichni lidé jsou tak ohleduplní. Na pěšině před sedlem Gömajoch se vyhýbáme s dvěma turisty a přestože paní musí vidět, že Nina nese v nosítku batole, jde s hůlkami neohroženě středem stezky. Ačkoliv se jí Nina snaží vyhnout, narazí do ní. Bez slova omluvy míří dále. Kráva jedna. Bohužel jsem to neviděl, protože jsem byl asi o dvacet metrů před Ninou, protože se Medík zrovna budila a nechtěl jsem jí rušit šustěním batohu a kroky. Stejně bych jí nemohl nic říct, protože bych nechtěl ještě více probudit Medíka. Nesnáším lidi s hůlkami na rovné cestě.

Náladu mi trochu zvedají výhledy do okolí. Ačkoliv hřeben za námi je v mracích, Peitlerkofel ozařují sluneční paprsky. Před námi naproti údolí vystupuje skalnatá hradba s vrcholy Sas dales Diesc, Sasso della Croce a Heiligkreuzkofel, která trochu připomíná hradní zdi. Prašná cesta, po které jdeme je pak lemována malými i většími dřevěnými chatami, které jsou různě rozesety po pastvinách. Škoda jen, že tu nejsou žádné krávy nebo ovce. Asi už je na ně pozdě.

Medík vydrží spinkat nebo spíše dřímat ještě chvilku a pak už ji musíme vyndat a převléct oblečení. Naštěstí následuje rovinka, takže si může chvíli poběhat a protáhnout nohy. Pak zamíří do krosny a my o trochu rychlejším tempem míříme k dodávce. Slunce už zašlo za mraky i tady, takže teplota citelně klesla a do toho začal foukat vítr. Chvíli se ještě zdržíme u chlupatých krav, koní, ovcí a králíků u turistických chat, ale pak už pokračujeme k dodávce, protože nechceme, aby se Medík nachladila. Za naší dodávkou se vytvořila řada aut lidí, kteří evidentně také neradi platí za parkování. Zdá se, že nejsem sám.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet kolem Peitlerkofelu měří zhruba 14 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 600 výškových metrů a zabere Vám přibližně 5 hodin (náš souhrnný čas pohybu 3:26).

Proč jít: