Výšlap na nejvyšší horu Karavanek, Stol

S ohledem na nevyzpytatelnou situaci jsme stejně jako minulý rok dopředu naše výpravy příliš neplánovali. Výpravy do vzdálených krajů za hranice Evropy budou tento rok asi opět mimo mísu, takže naše zraky se upírají zejména na Alpy. Na přelomu června a července se máme v plánu vypravit někam, kde bychom se trochu rozchodili. Přes zimu jsme toho moc nenachodili a na jaře jsme jezdili spíše na kole. Vzhledem k tomu, že jsme po několika letech zřejmě nadobro opustili Prahu a vrátili se do rodné kotliny mezi Beskydy a Jeseníky, některé oblasti Alp se nám trochu vzdálily, naopak se nám některé trochu přiblížily. Volba proto tentokrát padá na Slovinsko. V plánu nemáme nejvyšší vrcholy Julských Alp, ale i okolní nižší kopce mají co nabídnout. Ubytování rezervujeme den dopředu kousek od Bledského jezera a v neděli po obědě vyrážíme na cestu. Časově je to do naší destinace jen o kousek déle, než když jsme jezdili z Prahy do Stubaiských Alp (třeba výlet Sulzkogel, lehká třítisícovka ve Stubaiských Alpách). Stejně jako kolony před Garmischem na nás čekají kolony u Mikulova, takže je to prakticky to samé.

Bled nás vítá dešťovou přeháňkou a okolní kopce jsou zahaleny v hutných mracích. Zítra by se však mělo vyčasit a následující 4 dny našeho pobytu bychom měli mít už jen slunečné počasí. Ráno tomu skutečně nasvědčuje. Čeká na nás modrá obloha a nebe bez mráčků. Přímo z okna našeho apartmánu ve vesničce Zgornje Gorje máme výhled na náš dnešní cíl, Stol. Stol je nejvyšší horou Karavanek, pohoří, které se táhne po rakouskoslovinské hranici a svými travnatými kopečky trochu připomíná Malou nebo i Velkou Fatru na Slovensku. Ačkoliv z jižní, slovinské strany jsou Karavanky posety pastvinami a malebnými loukami, ze severní, rakouské strany jsou docela skalnaté.

Stol se tyčí vysoko nad údolím a sklon svahu dává tušit, že to nebude dnes zadarmo. Balíme batoh se svačinou a vyrážíme k výchozímu bodu našeho výletu, kterým je chata Valvasorjev dom. Cesta k chatě je v mapě značená jako asfaltová. Za vesnicí Žirovnica se však přesvědčíme, že se jedná o klasickou lesní šotolinou cestu, na které není nouze o hluboké výmoly a koryta, kterými se při bouřkách valí voda. Po této cestě pojedeme asi 5 kilometrů, na kterých si ušetříme přes 500 výškových metrů. Než se však na tuto cestu vůbec dostaneme, navigace se nás rozhodne poslat zkratkou. Přes něčí dvůr přijíždíme k chatrnému mostku přes potok. Chvíli uvažuju, že bychom se na něj i vešli, ale nakonec nehodlám testovat jeho nosnost. S udivenými zraky místních i výletníků na koních se proto snažíme otočit ve dvoře, který připomíná skládku. Úspěšně se vymotáváme ze zapeklité situace, abychom záhy dorazili k šotolinové cestě. S heslem, že Rapid zvládne vše ukrajujeme první výškové metry a také poprvé se nám protáčejí kola. Za pár minut, kdy se modlíme, abychom v protisměru nikoho nepotkali, stojíme na plácku před chatou a konečně můžeme vyrazit na výlet.

Od chaty Valvasorjev dom nás lesní pěšina zavede na Žirovniškou planinu, odkud začíná stoupání, které skončí až na vrcholu Malého Stolu. Stoupání je to místy docela namáhavé. Na třech kilometrech na nás čeká 1.000 výškových metrů. Nejprve stoupáme lesem, ale záhy se za námi začínají otevírat výhledy na Julské Alpy a na hluboké údolí, které nás od nich dělí. Zdá se, že dneska to zřejmě bez mráčků nebude, protože nejvyšší vrcholy včetně Triglavu asi zůstanou celý den zahaleny v mracích. Náš chodník neúprosně stoupá vzhůru střídavě mezi kosodřevinou a střídavě po travnatých svazích . Stoupání nedáváme na jeden zátah, ale párkrát zastavíme na vydýchání a na pokochání se výhledy. Je to přeci jen dlouhá doba, co jsme naposledy zavítali do vyšších hor.

Od chaty Prešernova koča na vrcholu Malého Stolu nás dělí poslední metry, od ní se pak vydáme na nedaleký vrchol Stolu. Počasí se nám trochu kazí a občas nám kamenitý vrchol zmizí v mraku. S naším příchodem se ale mraky rozplynou a my máme možnost spatřit prakticky celý hřeben travnatých i skalnatých Karavanek. Společnost nám na vrcholu dělají ovce s docela dlouhými a chlupatými ocasy. Nechávám Ninu na vrcholu a jdu se podívat kousek dál po hřebeni, kde se jich pase celé stádo. Samozřejmě se nevyhnu jejich bobkům, protože jsou prostě všude. Škoda, že jsem si dneska vzal nové boty. Chvíli se kochám pohledem do hlubokého údolí, které ohraničují špičaté štíty a pak už mířím zpátky za Ninou.

Balíme věci a míříme zase dolů. Trasu pro sestup volíme jinou a u Prešernovy koči na Malém stolu odbočujeme na travnaté svahy spadající přímo do údolí pod námi, kde se třpytí hladina Bledského jezera. Na sestupu nás dohánějí mraky, ale to už nám nyní nevadí. Chvíli jdeme v úplné mlze, ale jakmile sestoupíme o pár set metrů níže, opět na nás svítí slunce. Přes několik horských pastvin sestupujeme na Zabreškou planinu a odtud už nás čeká jen cesta po vrstevnici zpátky k autu. Slunce peče docela dost, takže při zpáteční cestě zajdeme okusit teplotu vody v Bledském jezeře.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Stol měří zhruba 11 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 1.150 výškových metrů a zabere Vám přibližně 5 až 6 hodin (náš souhrnný čas pohybu 3:43).

Proč jít:

nádherné výhledy na Karavanky i Julské Alpy
horské louky s pasoucími se ovcemi a krávami

Doporučení:

silnice k výchozímu bodu výletu u chaty Valvasorjev dom není z nejkvalitnějších, ale s trochou opatrnosti lze v pohodě vyjet s běžným osobákem
naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz