Panoramatická hřebenovka plná květin na východě Elby

Na hřeben nacházející se ve východní části Elby jsme se vypravili hned první den po našem příjezdu na Elbu. Konkrétně na vrchol Cima del Monte (výlet Elba jako na dlani z Cima del Monte a hradu Volterraio). Různé technické potíže a počasí však nabouraly náš harmonogram a místo toho, abychom strávili více dní ve východní části ostrova, tak jsme se museli vrátit zpátky do Portoferraia a následně jet do Lacony (povídání Pár cestovních patálií při cestě a prvních dnech na italské Elbě). Pak jsme si dali pár výletů v centrální části ostrova a čekali na trochu lepší počasí, abychom měli hezké výhledy z nejvyšších vrcholů Elby. Den před přesunem do západní části ostrova jsme se rozhodli vydat opět do východní části a projít si další kousek hřebene, kterým mimochodem vede trasa přes napříč Elbou (Great Elba Crossing, Grande Traversata Elbana, GTE).

Jako výchozí bod zvolíme sedlo Aia di Cacio nacházející se mezi malou pobřežní vesničkou Nisporto a trochu větší “horskou” vesnicí Rio nell’Elba. Do sedla přijíždíme navečer před západem slunce a parkujeme u dřevěného stolu s lavičkami přímo v sedle. Dáváme si večeři a vzhledem k tomu, že máme chvilku času před západem slunce, říkáme si, že by nebylo špatné vyšlápnout si před spaním na některý z okolních kopců. Na výběr máme Monte Serra nebo Monte Strega, které obě navštívíme v rámci zítřejšího plánovaného výletu. Z nějakého neznámého důvodu volíme delší a vyšší variantu v podobě Monte Strega, přičemž já jsem si vzal jenom crocsy. Trochu toho lituju po cestě dolů, zvláště když se mi na palci protrhnou ponožky, které mám rád, ale vidět zapadající slunce nad Elbou opět stálo za to.

Po ranní očistě zamíříme nejprve na Monte Serra. Přes noc ještě trochu pršelo a ráno jsou travnaté svahy docela orosené. Zase budu mít mokré boty. Zjišťujeme, že daleko lepší a jednodušší by včera bylo vyjít na ten západ na tento kopeček, ale čas už nevrátíme. Po pár minutách stojíme na vrcholu Monte Serra, ze kterého se nám otevře výhled mimo jiné na severní část východního cípu ostrova, kde už se nachází pouze jedna vesnice, Cavo. Na vrcholu se nezastavujeme na moc dlouho a pokračujeme dále z kopce dolů k našemu dalšímu cíli, kostelu Santa Caterina d’Alessandria. U kostela vyndáváme Medíka z krosny a následující část cesty vedoucí po mírné lesní cestě může jít sama.

Přicházíme na silnici vedoucí do sedla, ze kterého jsme vycházeli. Překonáme pár serpentin a ze silnice se zase odpojujeme a po pěšině zařízlé ve svahu Monte Strega nad vesnicí Rio nell’Elba míříme do sedla Passo del Croce. Záhy se dostáváme na louku, kde kvete spousta květin včetně vlčích máků, které se Medíkovi zalíbily. Bavíme se o tom, že jsme nečekali, že Elba bude tak “zelená”. Ale je konec jara a letos docela hodně pršelo. Kdo ví, jak to tu vypadá na podzim. Každopádně svahy poseté rozkvetlými květinami a keři jsou nádherné.

Z Passo del Croce zamíříme do kopce na Monte Strega, kde jsme stáli včera večer. Po hřebeni se jde s takovým výhledem samo. Výhled máme totiž na většinu ostrova. Nejvíce zaujme nejvyšší hora Elby, Monte Capanne, kam máme namířeno za dva dny, kdy by mělo být podle předpovědi nebe bez mráčků. Pokocháme se výhledy z vrcholu a pak už po známé cestě míříme zpátky k autu. V teniskách mi to jde v tom sypajícím se štěrku o dost rychleji než včera v těch crocsech. V sedle potkáváme docela velkou skupinu důchodců na elektrokolech, kteří postávají u naší dodávky. Zatímco balíme věci, dává se se mnou do řeči pán s paní a povídáme si nejprve o Elbě, pak o naší dodávce a pak o Itálii. Po příjemném povídání míříme do Nisporta k pláži na oběd a Medíkovo spinkání, následně se přesuneme na nákup do Portoferraia a pak vzhůru do Marciany, kde máme v plánu výlety na Monte Giove a Monte Capanne.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Monte Serra a Monte Strega měří zhruba 6 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 350 výškových metrů a zabere Vám přibližně 2 až 3 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 1:39).

Proč jít: