Silnice do sedla La Panche na horském hřebeni ve východní části Elby je docela úzká. Dokonce je tu značka zakazující vjezd vozidlům širším než 2 metry. Naše dodávka má na šířku o 10 centimetrů více. Cestu do sedla si proto “projedu” nejprve na Google Street View a zjišťuji, že problém by mohl nastat v případě míjení s protijedoucím autem v jednom krátkém úseku nad zříceninou hradu Volterraio, kde silnice prochází skálou. Jinak se to zdá být v pohodě. Přesto vyjedeme raději navečer, kdy by měl být provoz mírnější a nemuseli bychom potkat moc aut. Nakonec je cesta bez problémů, s protijedoucími auty se hravě vyhneme bez zpomalování a v sedle si vychutnáváme poslední sluneční paprsky dnešního dne, který byl velmi dlouhý a za moc nestál (povídání Pár cestovních patálií při cestě a prvních dnech na italské Elbě). Následující den zjišťujeme, že po silnici jezdí i náklaďáky. Klasická Itálie.
Rovné místo na spaní je v sedle jenom jedno a to navíc tak, že musíme zastavit přes horizont. Naštěstí tu však nikdo nestojí, pouze naproti silnice jsou nějací Němci v osobáku se stanem na střeše. My zatahujeme naše rolety a jdeme spát. Další ráno nás vítá nebe bez mráčků, ale posléze se obloha zatáhne takovým šedým oparem. Asi opět trocha písku ze Sahary. Snídáme s výhledem na Portoferraio a vyhlížíme kudy povedou naše dnešní kroky. Ze sedla vycházíme jižním směrem po prašné cestě, která se vine po hřebeni, jehož nejvyšším vrcholem je Cima del Monte v nadmořské výšce 515 metrů. Prakticky od prvních metrů máme na jedné straně výhled na skoro celý ostrov, kterému vévodí nejvyšší hora Elby, Monte Capanne, a na druhé straně na členité východní pobřeží Elby s malými přímořskými vesničkami.
Mezi sedlem La Panche a Cima del Monte na nás čeká bezejmenný kopec s vysílačem. Na vrcholu se Medík rozhodne, že půjde chvíli sama, tak jí vyndáváme z krosny a za chvíli už si to šine po hřebeni dolů. Pak ale zas přichází stoupání, které je sice krátké, ale na Medíka docela prudké a tak ji Nina vezme do náruče a vynese ji na vrchol Cima del Monte. Na skalnatém výběžku pod námi se usídlily kozy a já přemýšlím, jestli je tu vypustili na pastvu, nebo zdivočely a žijí samostatně na místních svazích.
Na vrcholu vyfotíme pár fotek, Medík míří zpátky do krosny a pokračujeme dále po hřebeni. Záhy se však z něho odpojíme a noříme se do lesa na západním svahu Cima del Monte. Značená vrstevnicová stezka se klikatí mezi stromy a dojdeme po ní až na silnici, po které jsme včera večer jeli do sedla. Musíme dávat trochu pozor, jelikož po stejné stezce vede docela populární trail pro horské kola (Buca del Bandito), ale naštěstí nejdeme v protisměru a navíc ani nikoho nepotkáme. Asi je ještě moc brzo ráno.
Vzhledem k tomu, že zřícenina hradu Volterraio je přímo naproti nám, nepohrdneme možností si vystoupat pár výškových metrů. Bohužel to “pár” metrů úplně nebylo, jelikož nejprve musíme značnou část sejít po asfaltu, abychom mohli začít stoupat k hradu. Docela se zapotíme, ale doufáme, že hrad bude přístupný. Odpovědí nám jsou bohužel zavřené dveře a leták na dveřích, že prohlídky probíhají jen v určité dny a zřejmě i po předchozí domluvě.
Z hradu bohužel nevede cesta na “druhou” stranu kopce, takže musíme kopec zase sejít a pak se vydat po svahu zpátky k silnici. Po silnici je to pak zpátky do sedla La Panche už jenom kousek, ale vzhledem k naší cestovní únavě se to docela vleče. Po návratu do auta si dáme oběd a já pak vytahuji kolo, abych si dal kopec Cima del Monte ještě jednou a poprvé okusil traily na Elbě (více o ježdění v povídání Elba: enduro ráj na malém ostrůvku ve Středozemním moři). Pak se přesouváme do Nisporta, kde jsme si chtěli užít pláže, ale zjišťujeme, že nám přestalo fungovat čerpadlo na vodu, takže nálada není úplně nejlepší. Naštěstí se nám další den poštěstí sehnat čerpadlo nové a dokonce ho zvládnu i vyměnit, ale původní rozladění a přemýšlení, jestli pojedeme domů, seženeme si nějaké ubytování nebo se prostě budeme mýt v lavoru, nebylo nic moc.
Praktické informace
Vzdálenost a časová náročnost:
Popisovaný výlet na Cima del Monte a hrad Volterraio měří zhruba 7 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 500 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 1:52).
Proč jít:
- nádherné výhledy na převážnou část Elby
- hezká hřebenovka a zřícenina hradu
Doporučení:
- hrad Volterraio má “podivnou” otevírací dobu, prohlídky jsou zřejmě po předchozí domluvě nebo ve stanovených dnech, jinak je hlavní vchod zavřený (vstupné je 8 euro)
- naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)
Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz
Naše květnová výprava na Elbu
##: Naše zkušenost z italské Elby (cestopis)
#1: Pár cestovních patálií při cestě a prvních dnech na italské Elbě
#2: Elba jako na dlani z Cima del Monte a hradu Volterraio
#3: Procházka poloostrovem u Lacony na Elbě než začne pršet
#4: Nádherné pláže na severu italské Elby a výlet na mys Capo Enfola
#5: K majáku na Capo di Poro u Mariny di Campo na Elbě
#6: Panoramatická hřebenovka plná květin na východě Elby
#7: Kamenité Monte Giove s výhledem nejenom na italskou Elbu
#8: Nejvyšší hora Elby, Monte Capanne, s výhledem široko daleko
#9: Západní pobřeží Elby a Korsika z Monte San Bartolomeo
#10: Elba: enduro ráj na malém ostrůvku ve Středozemním moři
Komentáře
Pro odeslání komentáře musíte potvrdit, že nejste robot.