Mala Mojstrovka, výhledový vrchol uprostřed Julských Alp

Jako skoro vždy i na dnešní den jsme měli naplánovaných několik alternativ výletů. Rozhodování, na který z nich vyrazíme bývá obvykle docela složitým procesem, protože, i když jsem unavený, v hloubi duše vím, že bych chtěl jít na všechny z nich. Dříve bych vybral ten, na kterém dosáhneme nejvyšší nadmořské výšky, ale po několika letech zkušeností raději vyberu ten, na kterém se nám naskytnou nejhezčí výhledy na okolní kopce. Někdy je totiž daleko lepší pohled na samotnou horu odjinud než z ní samotné. Navíc musím brát v potaz to, jak je unavená Nina. To se pozná nejlépe podle toho, jak rychle usne. Vzhledem k tomu, že usíná čím dál tím rychleji, je třeba trochu slevit z původních představ. V nabídce na dnešek byl původně Grintovec, nejvyšší vrchol Kamnicko-Savinjských Alp, na který bychom ale museli vystoupat 1.700 výškových metrů, potom Krn, ke kterému bychom ale jeli 2 hodin autem, nebo Mala Mojstrovka v srdci Julských Alp, kde na nás ale čeká poměrně prudký úsek po sypajícím se podkladu (viz první fotka níže). Nakonec volím poslední možnost s tím, že uvidíme, jaké to bude na místě.

Naše trasa začíná v sedle Vršič, kde je už časně ráno spousta aut. Místo na parkování nacházíme trochu níže pod sedlem a budeme se proto muset kousek vrátit pěšky po asfaltu. Na druhou stranu už se tu nikdo nevybírá parkovné, takže aspoň ušetříme. Než si stihneme sbalit věci, i tento malý plácek u cesty se zaplňuje auty, zejména s českou poznávací značkou. Není se čemu divit, jsou červencové státní svátky a Slovinsko je jedna z mála zemí, kam lze v současné době vyrazit bez opruzů v podobě koronavirových testů. Čeká na nás pár set metrů po asfaltu a kousek před sedlem odbočujeme na kamenitou pěšinu, která nás zavede do sedla Vratca stoupajícího nad námi. Zdola to vypadá skutečně prudce, ale s přibývajícími výškovými metry se to určitě trochu narovná.

Nina nesnáší chůzi po sypajícím se štěrku. Cesta do sedla je navíc ještě tak vychozená, že je tu už jen prach, na kterém lze uklouznout bez ohledu na to, jakou máte podrážku. Přemýšlím, že by se nám docela hodily hůlky, ale není třeba rozjímat nad tím, co by mohlo být. Jsme zhruba ve dvou třetinách stoupání. Závěrečný úsek do sedla je zajištěný ocelovým lanem. Překonáváme úvodní skalku, která má asi 3 metry a pak podél skalní stěny míříme do sedla. Zhruba v půlce zajištěného úseku si trochu pomůžu o lano. V tom okamžiku se kousek nade mnou uvolní ze skály skoba, která lano drží. Naštěstí jsem se o lano nezapřel větší silou, takže to ustojím. Koukám na skobu visící na laně nade mnou a nestačím se divit. Dál nahoru si o lano pomáhám už jen sporadicky. Na závěrečném úseku jsou skoby pozohýbané a lano se stejně nedá dost dobře použít. Překračujeme poslední dvě skoby na úzké římse a konečně stojíme v sedle. Údržba by tomuto úseku zřejmě prospěla.

Otevírá se nám nádherný výhled do údolí před námi, které je ohraničeno nejvyššími vrcholy Julských Alp. Sedáme si na trávu u pěšiny, kocháme se a dáváme si malou svačinu. K vrcholu Malé Mojstrovky nám ještě pár set výškových metrů chybí. Ze sedla jdeme chvíli klečí a pak se ocitneme na suťové planině, která stoupá až k vrcholu. Někteří turisté jdou přímo po hraně nahoru, my volíme mírnou okliku více vlevo. Kamenná pláň je nejprve pozvolná, ale kousek před vrcholem nabírá svah na větším sklonu. Podklad opět pekelně klouže a já už se těším, až budeme nahoře. Pár vraceček v sypajících se kamínkách a jsme tu.

Výhledy z vrcholu opravdu stojí za to, protože máme nerušený kruhový výhled na většinu nejvyšších vrcholů Julských Alp. Triglav, Škrlatica, Prisank, Mangart a spoustu dalších bílých skalnatých štítů. Dolů se nám moc nechce, zvláště když pomyslíme na to, kolikrát nám na té suti podjedou nohy. Zpočátku se suneme pomalu nepříjemným úsekem s drobnou sutí pokrytou prachem, o kousek níže už to jde o dost rychleji. Zastavujeme se až nad sedlem, kde raději počkáme až nahoru vyjdou turisté teprve mířící na Malou Mojstrovku. Vyhnout se v úseku s lanem se zřejmě dá, ale nebudeme to dělat složitější nám ani stoupajícím turistům. Po 10 minutách konečně můžeme vyrazit. Pomalu a soustředěně klesáme nejprudším úsekem do sedla. Za chvíli už stojíme pod skalkou, kde lano končí. Za skálou nás pod malým převisem překvapí asi 5 ovcí, které se tu uložily k odpolednímu odpočinku. Nás ještě čeká asi 100 metrů nepříjemného sestupu, ale záhy se ocitáme na trochu lepší pěšině, která nás dovede až k autu.

Jelikož máme ještě docela dost času, zastavujeme se při cestě zpátky do Bledu u vodopádu Martuljški slap. Jedná se celkem o dva vodopády v údolí pod horou Velika Ponca. K prvnímu vodopádu nás zavede stezka vedoucí hlubokou soutěskou s valící se řekou. K vyhlídce na vodopád z dřevěného mostu musíme nejprve vystoupat po dřevěných i železných schodech. Na mostě zrovna stojí dvojice postarších “turistů” a po chvíli si zapalují cigarety. Sedáme si proto kousek dál a čekáme, až odejdou. Proč raději nezůstanou v hospodě a proč nás otravují kouřem i tady. Tohle prostě nepochopíme. Konečně se odvalí z mostu a my se můžeme jít kouknout na vodopád. Chvíli se koukáme na vodu padající do rokle pod námi a pak se vracíme stejnou cestou zpátky k autu. K druhému vodopádu se nám totiž už nechce stoupat 200 výškových metrů. Třeba tam půjdeme někdy jindy, protože podle fotek z internetu stojí za to.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Malou Mojstrovku měří zhruba 5 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 700 výškových metrů a zabere Vám přibližně 2 až 3 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 1:46).

Proč jít:

nádherné výhledy na Julské Alpy
relativně krátký výlet, který se dá stihnout za 3 hodiny

Doporučení:

stezka do sedla Vratca je docela prudká a v horní části je zajištěna lanem, buďte na to proto připraveni
na parkovišti v sedle Vršič je vybíráno parkovné (5 € za auto), parkovné se však už nevybírá, necháte-li auto kousek pod sedlem na kraji cesty (viz mapa výletu níže), nebo na parkovišti u chaty Erjavčeva koča (46.4391600N, 13.7484117E)
naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz