Louky a pastviny uprostřed Dolomit na vrchu Störes

Jedna z nejklidnějších nocí za našeho výletu do Dolomit. Tak klidná, že si při psaní tohoto příspěvku ani nepamatuji, kdy jsme šli spát a kdy jsme se probudili. Pamatuji si jen, že už jsme byli večer docela unavení a ani jsme neměli naplánováno, kam půjdeme další den. Na druhou stranu asi nezapomenu na návštěvu místního obchůdku ve malé vesničce Pieve di Livinallongo, nad kterou jsme v dodávce přespávali. Potřebovali jsme koupit aspoň nějaké pečivo, protože už nám došlo. V sobotní odpoledne ale pečivo v malém krámku došlo rovněž, až na takovou tvrdou kmínovou placku, jejíž jméno si nepamatuji. Prodavač se mě ptal, jestli to opravdu chci. Říkám mu, že jasně, s výrazem, že je to přesně to, co jsem hledal. Ale ve skutečnosti nemám ponětí, jak to bude chutnat, ale co mám dělat, když tu nic jiného podobající se pečivu není a pizzerie zavřela před patnácti minutami a dnes už neotvírá. Naštěstí tu mají kyselé Haribo medvídky, které se z nějakého podivného důvodu u nás neprodávají, ačkoliv jde o to nejlepší, co Haribo nabízí. Kupuji ještě nějaké ovoce a zeleninu. O lososovi, na kterého mě poslala Nina, se mi a zřejmě i tomuhle obchodu může nechat jenom zdát. U pokladny mi ještě probleskne hlavou myšlenka, že jsem se nepodíval, jestli tu berou karty. Naštěstí ano a já se tedy můžu zakousnout do tvrdé pšeničné placky prokládané šunkou a kyselými medvídky. Jak by řekla Nina, vskutku kontinentální večere. Srandovní je, že zhruba v půlce placky mi to začne i chutnat.

Než se následující ráno stihne Medík probudit, dívám se po nějakém odpočinkovém výletu. Nadějně vypadají kopečky mezi Arabbou a Corvarou za sedlem Campolongo. Z našeho spacího místa na složišti dřeva sjíždíme po velmi úzké a strmé cestě, na které měla Nina včera obavy, jestli tu vyjedeme, jestli s námi nespadne most a jestli to vytočíme. Netuší, že už jsem s naší dodávkou jedno tělo. Zvládáme to proto v pohodě i dolů a jedeme do Arabby, kde by měla být otevřena nějaká večerka, kde doplníme suroviny na svačinu. Naštěstí tu mají housky i skvělou šunku, takže dnešek začíná dobře. Z Arabby si dáme pár zatáček do sedla Campolongo a pak nás čeká ještě kousek na parkoviště v zatáčce u golfového hřiště nad Corvarou.

Chvíli nám trvá, než se posbíráme, ale dneska nemáme na spěch. Dnešním cílem by měly být travnaté kopečky Pralongia a Störes. Bylo by fajn, kdybychom vyšli do kopce, Medík si pak poběhala po loukách a šla spát k Nině do nosítka. Od golfového hřiště vede lanovka, ale my si to pomalu vyšlápneme lesem a po loukách. Stejně bychom si pomohli jenom o 300 výškových metrů. Pěšina nás zavede nejprve do lesa, který po chvíli ustupuje a my přicházíme na zelené pastviny. Za námi se tyčí masiv Piz Boè, na který jsme vystoupili před třemi lety (výlet Věže Dolomit a štíty Východních Alp z třítisícového Piz Boè). Jak ten čas letí. Před námi pak máme Marmoladu s ledovcem, který mizí před očima. Přijde mi, že i po těch třech letech je jeho ústup znatelný. Až vyrosteš, Medíku, tak už tam žádný ledovec nebude.

Horní stanici lanovky necháváme za námi a stoupáme po štěrkové cestě vzhůru. Už by to chtělo vypustit Medíka, ale ještě je před námi poslední stoupání. Za ním se už rozprostírají rozsáhlé pastviny, kde si zase můžeme hrát na letadla. Sedáme si do trávy a dáváme si svačinu s nádherným výhledem na okolní dolomitské štíty. Počasí je stále parádní a já mám radost, že nám to takhle vyšlo. Po svačině scházíme po travnatém svahu trochu dolů, abychom si vyfotili společnou fotku s Marmoladou. Pak si Medík ještě chvíli poběhá a putuje do nosítka.

Bohužel začal foukat docela vítr, tak se uspání trochu protáhne. Navíc je tu okolo docela dost turistů i cyklistů, takže si trochu vyčítám, že jsme asi měli jít hned dolů a nepokračovat na nedaleký Störes. Medíka to evidentně ruší. Vyfotím si tu pár fotek a pak už míříme rychle dolů. Pryč od větru i davu. Jakmile sejdeme níže pod hřeben, Medík konečně usíná. Dolů nejdeme stejnou cestou jako nahoru, ale po pastvinách scházíme do sedla Incisa a pak po lesní cestě dojdeme zpátky ke golfovému hřišti. Medík spí celou dobu, takže si aspoň hezky odpočine.

Chvíli odpočíváme a pak vyrážíme do Corvary. Stavíme se v místní Jednotě, která konečné nabízí pořádný výběr surovin. Problémem bude asi spaní, jelikož skoro všude jsou zákazové cedule a na park4night to nevypadá nadějně. Zítra máme naplánovaný výlet ze sedla Gardena, ale tam se nám už úplně přejíždět nechce. Nakonec nalézáme zašité místo přímo v Corvaře, kde žádný zákaz není a kde nikomu vadit nebudeme. Je to navíc kousek od dětského hřiště, takže se jdeme s Medíkem trochu protáhnout. Pak skočíme na pizzu a můžeme se chystat na kutě.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Störes měří zhruba 9 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 500 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 až 4 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 2:32).

Proč jít:

• nádherné pastviny s hezkým výhledem na skalnaté vrcholy Dolomit
• relativně nenáročný výlet (zvláště když využijete lanovku)

Doporučení:

• naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz

Naše zářijová výprava do Dolomit s batoletem

#1: Cesta do Dolomit přes rakouský Falkert v pohoří Nockberge

#2: S davem “turistů” k jezeru Sorapiss v Dolomitech

#3: Croda Negra v Dolomitech s úsměvem na rtech

#4: Výlet kolem dolomitských pěti věží, Cinque Torri

#5: Nejhezčí výlet v Dolomitech na Monte Mondeval

#6: Monte Pore a jeho pastviny s výhledem na dolomitské velikány

#7: Louky a pastviny uprostřed Dolomit na vrchu Störes

#8: Ze sedla Gardena k jezeru Crespëina a na Sass de Ciampac v Dolomitech

#9: Po travnatém dolomitském hřebenu mezi Marmoladou a Piz Boè

#10: Přes dolomitské pastviny kolem Peitlerkofelu

#11: Po loukách plných ocúnů nad La Val v Dolomitech

#12: Procházka kolem jezera Braies na cestě zpátky z Dolomit