Cesta do Dolomit přes rakouský Falkert v pohoří Nockberge

Kam vyrazíme letošní září? Odpověď na tuto otázku se v průběhu času měnila, než se na dlouhou dobu ustálila na italském údolí Aosty a blízkém švýcarském a francouzském okolí. Sice jsme měli pochybnosti, zda tam i s nějakou vhodnou jednonoční zastávkou s Medíkem vůbec dojedeme, ale snad to nějak zvládneme. Po naší červencové výpravě do italského Vipitena (výlet Vodopády Grawa a vodopády na konci údolí Fleres v Tyrolsku) nás však mírný optimismus přešel. Úplně jsem se necítil na to, že pojedu dvě ze tří nocí autem. Dalo by se to, kdyby Medíkovi nebylo v autě špatně, ale při představě, že se opět vzbudí ve dvě ráno v půli cesty (což by bylo vlastně ve čtvrtině) a pak už neusne, se mi tak daleko vláčet prostě nechtělo. Přesto jsme však ubytování rezervovali s tím, že uvidíme, jak na tom Medík bude. Kromě toho jsme se vrátili k nekonečné debatě, zda si nepořídíme obytnou dodávku. Celé léto se neslo v diskuzích, zda je to pro nás. Delší verzi si nechám na samostatný příspěvek, ale nakonec jsme se rozhodli, že si ji pořídíme. Ve středu jsem pro ni jel přes půl republiky (ale aspoň jsem nemusel do Německa), ve čtvrtek jsme ji nachystali a v pátek vyrážíme na tři týdny do Alp. Kam až nás zaveze v den odjezdu netušíme, ale snad se po pár dnech nebudeme vracet domů.

Ubytování v Aostě jsem tedy mohl s klidným srdcem zrušit. To, že to byla dobrá volba, se ukáže prakticky hned. Medíka se nám sice podaří standardně uspat i úspěšně naložit, ale v půlce Rakouska, kousek před Leobenem, se budí a už se jí Nině znovu uspat nepodaří. Klasika, dvě ráno. Do toho jsme jeli většinu cesty v bouřkách, takže si moc nedokážu představit, jak bychom tuhle situaci řešili v Rapidovi. Koukám do mapy a hledám vhodné místo na spaní, protože u benzinky na dálnici spát nebudeme. Nakonec jedeme ještě kousek a v první vesničce po konci dálnice zahneme na polňačku a na prvním širším a relativně rovném místě parkujeme. Zvládli jsme to bez zvracení, což je výhra. Sice jsme docela na očích, ale snad na nás nikdo policajty volat nebude. První noc v naší dodávce tedy trávíme kousek od rakouské vesničky Mitterdorf.

Ráno je třeba přehodnotit plány. Původně jsme chtěli dojet do Dolomit, ale asi si dneska uděláme odpočinkový den. Zítra půjdeme na nějakou horu v okolí a do Dolomit dojedeme až v noci. Stejně tam má dnes ještě pršet. Po snídani a krátkém zhodnocení variant vyrážíme s několika zastávkami do sedla Turracher Höhe. Tady parkujeme krátce po poledni u obchodu a jdeme na “spací” procházku kolem jezer Turrachsee, Schwarzsee a Grunsee. Medík se prospí v nosítku a my si trochu protáhneme nohy. Při návratu testujeme poprvé naplno sprchu v dodávce, okoukneme dětská hřiště a pak vyrážíme na druhou stranu sedla do údolí. Na zítřek jsem naplánoval nenáročný výlet na vrchol Falkert. Počasí by mělo být nic moc, ale aspoň nemá pršet. U pítka ve vesnici Ebene Reichenau nabíráme poprvé pitnou vodu. Po několika minutách napouštění liju do nádrže první kanystr. První zhruba ze sta za celý tento výlet. Ano, napouštěním vody jsem strávil několik hodin, ale nelituju toho. Člověk si u toho hezky zapřemýšlí. Zvláště když má nad hlavou tisíce hvězd uprostřed Dolomit, ale k tomu se dostanu v dalších příspěvcích. Teďka jsem právě dopustil poslední kanystr a nastává boj s uzávěrem nádrže. Trocha stresu, než přijdu na to, jak se to víčko otevírá a zavírá, aby to drželo. Spánková deprivace se projevuje naplno, ale nakonec tento souboj vyhrávám a my můžeme pokračovat na další spací místo. Tentokrát na zapadlé lesní cestě u řeky. I když si říkám, že tady nikdo nemůže jet, zajedu raději do trávy na kraj. Ráno vystupuju v šest ráno z auta, čistím si zuby a najednou tu projíždí místní ve škodovce a pokračuje do lesa. Zajímavé.

Po ranní očistě vyrážíme po silnici, která končí u jezera Falkertsee. Na pár kilometrech nás čeká zhruba 900 výškových metrů stoupání a několik zatáček. Medík to zvládá bez zastávky a za chvíli už parkujeme v malé osadě s několika hotely a penziony s výhledem na stádo krav. Nebe je pokryto šedými mraky, fouká vítr a teplota se blíží jednociferným hodnotám. Bude potřeba se pořádně obléct.

Naším cílem je hora přímo nad námi, Falkert dosahující nadmořské výšky 2.308 metrů. Čeká nás stoupání po travnatých svazích s výhledem na okolní, stejně travnaté, kopce. Trochu mi to připomíná Velkou Fatru (výlet Velikonoční výlet na Velkou Fatru od Ploské přes Ostredok na Krížnou). Pěšina nás zavede do sedla Hundsfeldscharte, odkud budeme pokračovat po hřebenu až na vrchol. V sedle je relativně rovný plácek, kde nefouká, takže necháme Medíka trochu pochodit a dáme si malou svačinku. Na vrchol je to pak už jen kousek.

Z vrcholu se nám nabízí nerušený výhled do okolí. I přes nevlídné počasí jdou vidět vrcholy Vysokých Taur, zejména zaledněný vrchol Hochalmspitze. Na jižní straně pak nelze přehlédnou hradbu vrcholů slovinskorakouských Karavanek (výlet Krásy slovinských pastvin a Julských Alp z hřebenu Karavanek). Na vrcholu Falkertu se však nezdržíme dlouho, protože dost fouká. Původně jsme chtěli jít i na protější Rodresnock, ale kvůli větru sejdeme jenom do sedla Falkertscharte, odkud se vydáme údolím zpátky k jezeru. Vrcholová část sestupu z Falkertu je o trochu strmější a skalnatější než výstup, ale aspoň budeme rychleji dole. Snažím se Medíka v krosně natočit tak, ať na ní nefouká, ale nevím, jestli to má nějaký účinek. Snad je dost oblečená, rukavice i zimní čepici jsme jí dali. V sedle pod Falkertem vítr ustává a můžeme zvolnit tempo.

Zastavujeme na chvíli u malého jezírka, spíše kaluže, a dáváme si svačinu. Pak zjišťujeme, že je okolo ještě dost borůvek, což má Medík jako správný medvěd ráda. Zvláště když si je může sama natrhat. Chvíli se tu proto zdržíme. K autu to máme zhruba kilometr, takže jsme tam za chvíli. Samozřejmě nemůžeme vynechat ani zastávku u Falkertsee, protože jsme s odchodem od kaluže Medíkovi slíbili, že dole bude větší jezírko, do kterého se jí budou kamínky házet lépe. Pak už nám zbývá jen dojít k autu a Medíka uspat, což se skutečně po pár desítkách minut podaří.

Po probuzení vyrážíme do Dolomit. Cesta je to docela náročná se spoustou zastávek a ani nedojedeme tam, kam jsme chtěli. Původně bylo v plánu vyjet do sedla Tre Croci a zítra se vydat k jezeru Sorapiss, ale nakonec jsme rádi, že dojedeme alespoň pod odbočku k jezeru Misurina. Tady poprvé zažíváme, že některé místa vhodná na přespání bývají plná, zvláště když přijedete v noci. Nakonec nacházíme relativně rovné místo vedle autobusové zastávky. Zalézáme k Medíkovi na kutě a mě hřeje nejen topení, ale také předpověď počasí. Celý týden má být v Dolomitech nádherně.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Falkert měří zhruba 5 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 450 výškových metrů a zabere Vám přibližně 2 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 1:27).

Proč jít: