Zimní výstup na Velký Rozsutec a Stoh na Malé Fatře

Velký Rozsutec jsme si vybrali k otestování nových maček a cepínů. Sice jsme je použili už při túře na Baranec a Smrek v Západních Tatrách, ale to je spíše taková chodecká trasa (příspěvek). Na Stoh jsme chtěli vyjít už v rámci částečného přechodu hřebene Malé Fatry loni na jaře, ale nějak nám nezbyly síly a zabalili jsme to na Poludňovém grúni (příspěvek). Takže je třeba splnit resty. Po včerejším Baranci nás sice docela bolí nohy, ale to nám nezabrání dát si dalších 1.400 výškových metrů. Akorát asi půjdeme v pomalejším tempu. Ubytování máme v penzionu ve Štefanové, takže ráno nám stačí jen sbalit si věci, hodit je do auta a vyrazit. Vycházíme v okamžiku, kdy se slunce dere mezi Velkým Rozsutcem a Stohem. Ideální čas na začátek túry.

Zelená turistická značka, která nás zavede do sedla Medziholie mezi Velkým Rozsutcem a Stohem, se vine lesem a má poměrně mírný sklon. Na pěšině nás však čeká kvůli včerejším vysokým teplotám a nočnímu mrazu spousta ledu, který nás po několika podklouznutích a ojedinělých prudších úsecích přesvědčí, abychom si nazuli mačky. Sníh s ledem nám teď křupe pod nohama a my pokračujeme dále lesem k našemu cíli.

Oproti lesu vládne v sedle pod Velkým Rozsutcem doslova jarní počasí a sníh na jižním svahu taje před očima. Nalevo máme Velký Rozsutec, napravo pak Stoh. Jako první se vydáme na první jmenovaný vrchol. Trasa je dobře vyšlapaná, přeci jen se jedná o poměrně často navštěvovaný vrchol, a to i v zimním období. Ze sedla se nejprve vydáme do lesa, ze kterého nás pěšina zavede na skalní hřebínek, kterým budeme pokračovat vzhůru. Svah začíná nabírat na sklonu a ke slovu přijdou po chvíli i cepíny, které nám poskytnou dodatečnou oporu v překonávání výškových metrů. Při krátkých pauzách odpočinku před dalšími úseky si můžeme vychutnat nádherné výhledy na okolní kopce i vzdálené Západní a Nízké Tatry.

Na hřebínku nás čekají dva strmé úseky, které jsou v létě zajištěny řetězy. Jeden je obzvlášť nepříjemný, hlavně kvůli rozbředlému sněhu. Mačky ale drží a cepín dost usnadňuje postup vzhůru. Zkouším si postup jenom po předních hrotech maček a je to sranda, ale docela makačka. Nina mě sice chvílemi proklíná, kam jsem jí to zase vzal, ale já vím, že na vrcholu bude mluvit jinak.

Po boji v rozbředlém sněhu se dostáváme na vrcholový hřeben. Už nám jen stačí obejít dvě skalky a budeme na vrcholu. Hřeben je trochu exponovaný a za druhou skalku se skrývá nepříjemný přechod po zledovatělé skalní římse, která je jen o něco širší než chodidlo. Pod námi je docela díra, ale stačí dva rychlé a jisté kroky a budeme na pěšině k vrcholu. Nina trochu protestuje, ale podaří se mi jí přemluvit, aby se nedívala dolů. Po chvíli překonává nepříjemný úsek a už si to šmaruje sebevědomě k vrcholu. Klasická hláška: „To mě zajímá, jak se dostaneme dolů“, zazní jenom dvakrát, takže není důvod k obavám.

Na vrcholu nás čeká zasloužená svačina a taky zasloužený výhled, který dneska opět stojí za to. Stojím na hraně a koukám do údolí pod sebou s pocitem, že se nám podařilo vylézt další kopec. Zároveň mám radost, protože po nákupu maček a cepínů jsem musel čelit otázkám, na co že to budeme potřebovat, že s tím nikam nepůjdeme a že jsou to vyhozené peníze. Teď to vypadá, že se to Nině i líbí. Tlačím tvarohový závin a při tom zkoumám všechny okolní kopce, hřeben Malé Fatry, Velký Choč, Nízké a Západní Tatry. Je vidět i na Beskydy. Odsud vypadá Kněhyně, Smrk, Lysá i Travný jako malé kopečky.

Cestou dolů jdeme opatrně, přeci jen bylo by kde uklouznout. Mačky v rozbředlém sněhu ne vždy drží, ale cepín je super a sestup je díky němu pohodička. Celou dobu sestupu máme před sebou Stoh, na který se vydáme záhy. Asi z něho nebudou o moc jiné výhledy, ale potřebujeme trochu potrénovat a dalších 400 výškových metrů se hodí.

Stoupání na Stoh není tak výživné jak na Velký Rozsutec, ale dá zabrat. Ve vrcholové části panují i přes svítící slunce naprosto odlišné podmínky. Fouká silný protivítr a sníh je úplně zmrzlý. Není se čemu divit, jsme na severní straně. Mačky se hezky zakusují do firnu a my se krok za krokem posunujeme blíž k vrcholu. Z něho pak máme výhled na celý hřeben kriváňské části Malé Fatry. Na svazích Chlebu a Sten jde vidět, že oteplení v předchozích dnech mělo za následek pád několika základových lavin, po kterých zůstaly na svazích velké travnaté plochy bez sněhu.

Cesta zpátky k autu je dlouhá a náročná. Mohli jsme si udělat okruh přes Poludňový grúň, ale už se nám moc nechtělo a nevěděli jsme, v jakém stavu by byla modrá turistická značka z chaty Na Grúni do Štefanové. Tak jsme to vzali zpátky stejnou trasou přes sedlo Medziholie. Opět došlo na zpívání ke zkrácení sestupu, ale tentokrát jsem stačil vytáhnout jenom pár trampských hitů, protože do Štefanové to zas tak daleko není.

Praktické informace

Vzdálenost:

Popisovaná trasa zahrnující výstup na Velký Rozsutec a Stoh ze sedla Medziholie měří zhruba 15 kilometrů. Na trase nastoupáte okolo 1.400 výškových metrů.

Časová náročnost:

Trasa Vám v ideálních zimních podmínkách zabere zhruba 6 hodin i s notnými pauzami na pokochání (ve skutečnosti na vydýchání).

Proč jít:

• nádherné výhledy na všechny světové strany na Malou a Velkou Fatru, Západní a Nízké Tatry a Beskydy
• vzdušný výstup na Velký Rozsutec
• makačka při výstupu na Stoh

Doporučení:

• před cestou se podívejte na stupeň lavinového nebezpečí a zvažte svoje možnosti (http://www.laviny.sk/); na popisované trase se nenachází žádná z lavinových drah, výlet bych však důkladně zvážil při špatném počasí, na vrcholech obou kopců často silně fouká vítr
• na výstup na Velký Rozsutec potřebujete minimálně nesmeky a hůlky, v ideálním případě mačky a cepín; na Stoh vyjdete i bez nesmeků (záleží na podmínkách)
• na Velký Rozsutec je od března do června uzávěra a zákaz vstupu kvůli ochrany přírody

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz