Zase to vstávání. Co se dá dělat, dneska jedeme za hranice naší republiky, takže budík zvoní před pátou hodinu ranní. Vykopat se z postele, udělat snídani, zabalit svačinu a pití, provést ranní očistu a můžeme vyrazit vstříc dalšímu výletu. Kéž by bylo těch prodloužených víkendů více. Je svátek práce/lásky a my máme namířeno na hřeben kriváňské části Malé Fatry. Dneska nás čeká spousta vrcholů, postupně zdoláme Baraniarky, Žitné, Kraviarské, Pekelník, Veľký Kriváň, Chleb, Hromové, Steny a Poludňový grúň. Celkem 17 kilometrů poctivé hřebenovky. Cesta na hranice utíká poměrně svižně, ale pak se to kvůli nejroztahanějším vesnicím na světě neskutečně vleče. U Žiliny nás k tomu zradí navigace v autě, která nebyla aktualizovaná, takže nás překvapí nový úsek dálnice. Další sjezd je za 10 kilometrů, takže se hezky projedeme kolem Váhu. Do výchozího bodu naší trasy ve Staré dolině proto přijíždíme o něco později, než jsme plánovali, ale na druhou stranu počasí je fajn, jsme asi třetí auto na parkovišti, takže není kam spěchat.
Naše trasa začíná poměrně ostrým stoupáním do sedla Príslop a dále vede na první dnešní vrchol Baraniarky. Po pár minutách chůze se dostáváme do sedla, odkud máme nádherný výhled na Velký a Malý Rozsutec. Mám tušení, že dneska to bude paráda.
Následuje další strmé stoupání, ale na druhou stranu aspoň rychle získáme výškové metry. Ze skalnatých vrcholků Baraniarek máme první výhled na podstatnou část hřebene, který nás dneska čeká. Přímo před námi máme dnešní nejvyšší cíl, a to Veľký Kriváň.
Od hlavního hřebene Malé Fatry nás však dělí ještě dva vrcholy, které podle pohledu určitě nebudou zadarmo. Zvláště na druhém z nich, Kraviarské, si říkám, že dneska to nebude jenom paráda, ale trochu i makačka. Na vrcholu Kraviarské si dáváme dnešní první svačinu, protože i když se ty tři kopečky nezdají, je třeba doplnit energii. K svačině je dnes luxusní banánový chlebíček z kosové mouky (recept). K tomu přidejte úžasný výhled z Kraviarské na okolní vrcholy Malé Fatry a je jasné, že dneska se vyplatilo si přivstat. Na trase jsme prozatím potkali dva turisty, mám ale pocit, že na hlavním hřebeni jich bude daleko více.
Z Kraviarské sestupujeme do sedla pod námi, odkud již stoupáme k hlavnímu hřebeni Malé Fatry. Lýtka v prudkém stoupání pálí, zvláště když Nina nasadí ostré tempo. Asi už chce být nahoře. Po chvíli tak stojíme v sedle Bublen, odkud se vydáváme na první vrchol z hlavního hřebene, Pekelník. Na hlavním hřebenu už jsou stoupání o dost mírnější než doposud a i ty výhledy jsou trochu hezčí.
Již z dálky je vidět, že na Velkém Kriváni bude asi narváno. No, však tam půjdeme jenom na skok a zase vyrazíme dále. Nakonec si najdeme hezké místo kousek pod vrcholem v závětří, kde si dáváme další svačinu a kde cvakám pár fotek. Opouštíme ho však předčasně, protože když si za vás sednou idioti, kteří si zapálí cigarety, je prostě čas odejít, pokud teda zrovna nemáte náladu na výměnu názorů. No jo, lanovky jsou zlo asi všude, a tady to není výjimkou. Tipuju, že kdyby pod Velký Kriváň nevedla lanovka, jsme tu s maximálně pěti dalšími lidmi.
Z Velkého Kriváně pokračujeme na další vrcholy na hřebeni směrem k Velkému Rozsutci. Na Chlebu si chvíli pohrávám s myšlenkou, že bychom mohli dneska vyjít i majestátní Stoh naproti nám, ale pak to zavrhuji, protože pak bychom to měli k autu docela daleko po asfaltu a navíc myšlenka dalších 400 výškových metrů ze Stohového sedla na vrchol mě dneska už nějak neláká.
Z hřebene Malé Fatry scházíme na Poludňovém grúni, ze kterého nás čeká prudký sešup po sjezdovce. Tohle bych teda nahoru jít nechtěl. Částečně sbíháme, částečně jdeme, důležité je nezakopnout, protože to bychom se asi kutáleli až dolů.
U chaty Na Grúni se napojujeme na modrou turistickou značku, na které nás čeká pár popadaných stromů. Kousek před cílem naší trasy je však stezka tak zapadaná, že musíme sejít (spíš slanit po větvích stromů, co tu zůstaly) do říčky pod námi a tu přebrodit, abychom se dostali na cestu. Varování na polom u chaty Na Grúni by asi neuškodilo, ale na druhou stranu jsem si zase připomněl jeden z výletů v Západních Tatrách, kde pro jistotu po 20 kilometrovém výletu chyběly dva mosty přes podstatně širší říčku. Tam mi málem uplavaly boty, když jsem podcenil vzdálenost a sílu nutnou k tomu, aby boty přeletěly. Každopádně aspoň jsme osvěžili nohy po pěkném výletu. Co víc si přát?
Praktické informace
Vzdálenost:
Popisovaná okružní trasa ze Staré doliny přes Baraniarky, Kraviarske, Pekelník, Veľký Kriváň, Chleb, Steny a Poludňový grúň měří zhruba 17 kilometrů, převýšení je zhruba 1.650 výškových metrů.
Časová náročnost:
Trasu jsme absolvovali za zhruba 5 a půl hodiny.
Proč jít:
- za pěkného počasí nádherné výhledy do všech světových stran
- příjemná hřebenovka, na které se občas i trochu zapotíte
Doporučení:
- trasu je možné poměrně lehce prodlužovat nebo zkracovat podle vaší kondice
- kvůli lanovce z Vrátné potkáte na Veľkém Kriváni opravdu hodně lidí, s rostoucí vzdáleností se však počet turistů výrazně snižuje (na hřebeni přes Baraniarky a Kraviarské jsme potkali dva lidi)
- k občerstvení můžete využít chatu Pod Chlebom nebo chatu Na Grúni
Nádherná krajina musí se to vidět na vlastní oči, doporučuji nepoužít lanovku ale vystoupat po svích pokud je to možné,výstup je náročný, ale teprve potom se člověk zažije a vstřebá tu krásu krajiny okolo.
Video výstupu zde
https://youtu.be/PBjbYQdVO-c
Ahoj, I see you’ve done Velky Krivan + Poludnovy grun (Slovensko), Lysa hora + Smrk a Stol (Slovinsko). How would you compare them in technical difficulty?
Hello, from technical point of view, I think these are quite similar in sense there are no technical features (no scrabling or even climbing). All of these hikes are on “standard” mountain paths, however Stol hike is the steepest of them and probably the most physically demanding, but Gruň and Kriváň are demanding as well.