Za pomlázkou a sněhem na hřeben Jeseníků

V minulých týdnech jsme se vždy rozhodovali, zda vyjet do Jeseníků nebo Beskyd, a pokaždé vyhrály Beskydy. Velikonoční pondělí však slibovalo nádherné počasí, a proto bylo třeba vyrazit na dlouho plánovanou hřebenovku přes vrcholy Jeseníků. Plán byl jasný, a to okružní trasa z Karlova pod Pradědem přes Kopřivnou, Temnou, na Vysokou holi, odkud budeme pokračovat po horských planinách k Jelení studánce, kde hřeben opustíme a vrátíme se zpátky do Karlova.

Z domu vyjíždíme tak akorát, na mě možná trochu později, ale těsně před desátou parkujeme pod sjezdovkami v Karlově a vydáváme se po žluté turistické značce vzhůru do kopce. Mám trochu obavy, jak to bude se sněhem a hlavně s ledem. Zatím to ale vypadá v pohodě, přes noc lehce nasněžilo, takže to drží dobře i bez nesmeků. Sem tam to sice trochu podklouzne, ale žádná tragédie. Na začátku nasazujeme trochu ostřejší tempo a tradičně zjišťuji, že to po zimě nic nedělaní není žádná sláva. Ale je třeba zatnout zuby a makat.

Pokračujeme stále po žluté značce poněkud monotónní cestou lesem. Po osmi kilometrech se však už začínáme dostávat do vyšších poloh a nad Velkým kotlem jsme odměněni prvními výhledy nejprve zpátky do údolí a posléze také na nejvyšší vrchol Jeseníků, Praděd. Zatímco v údolí je okolo 15 °C, tady panuje stále ještě zima. Ačkoliv to z fotek zrovna moc nevypadá, docela silný vítr nás nutí dát si na hlavu kapuce a obléct si rukavice.

Po svačince, která se sestává z výborných kokosových sušenek s medem (recept) a kterou si vychutnáváme v závětří jednoho z osamělých stromů s přímým výhledem na Praděd, se vydáváme podél sjezdovky vzhůru na Vysokou holi.

Sjezdovky jsou vždycky těžké, ale tahle nad Ovčárnou není extra dlouhá, takže po pár minutách makačky stojíme na horské planině, na které těžko poznáte, kde je vrchol Vysoké hole. Tohle je paráda.

Pokračujeme dále po hřebeni, který je k mému překvapení téměř liduprázdný. Až na pár turistů jsme tu sami. Asi mají všichni plné ruce s pomlázkou. Každopádně stěžovat si na to nebudu. Kolem Velkého Máje, Jeleního hřbetu až na Jelení studánku jdeme úplně sami, široko daleko nikde nikdo. Ani si nechci představovat, kolik lidí je dneska na Lysé hoře.

U Jelení studánky si dáváme další svačinu a po chvíli odpočinku míříme z hřebene dolů k vyhořelé chatě Alfrédka. Po cestě se na některých místech brodíme po stehna ve sněhu, takže je to docela sranda. Naštěstí zrádný úsek trvá jenom 300 metrů a my pokračujeme vyšlapaným chodníkem dále.

Stejně jako nahoru i dolů se stává cesta po chvíli trochu monotónní, ale za výhledy nahoře to určitě stálo. Navíc dolů to jde o poznání rychleji než nahoru. Čím níže klesáme do údolí, tím více je ve vzduchu cítit a v okolí vidět začínající jaro. Výprava za „posledním“ sněhem byla úspěšná.