Přes louky a lesy Bílých Karpat na Velkou Javořinu

Další víkend před námi a já vymýšlím, kam pojedeme. Nině se po dvou předchozích víkendech pod stan moc nechce, takže je třeba vybrat jednodenní výlet. Volba tentokrát padá na Bílé Karpaty a okružní výlet na jejich nejvyšší vrchol, Velkou Javořinu. Je to od nás docela daleko, ale v okolí už máme skoro všechno prochozené a vymyslet u nás výlet na hory, kde bychom nebyli, bývá stále těžší. Za hranice to bohužel taky nejde, jinak už bychom asi jeli na Fatru nebo do Tater. Nekonečně louky, osamělé stromy a zapadlé vesničky Bílých Karpat ale taky mají něco do sebe, takže v sobotu ráno vyrážíme na jihozápad.

Auto necháváme v sedle mezi vesnicemi Slavkov a Strání a vyrážíme po červené turistické značce, která je zároveň součástí nejdelší slovenské dálkové trasy, Cesty hrdinů Slovenského národního povstání. První metry našeho výletu litujeme, že jsme nezastavili ve Vlčnově na vdolečky, ale říkali jsme si, že se na ně stavíme při zpáteční cestě. To byla ale osudová chyba, protože odpoledne už měla místní pekárna zavřeno. Příště je třeba jednat rychleji a nenechávat věci na potom. Před námi se vine nejprve asfaltová cesta, jež po pár kilometrech přejde v lesní pěšinu, která nás dovede až na vrchol Velké Javořiny. Celou cestu nahoru přemýšlím, že by možná bylo lepší, kdybychom jeli na kolech, protože stoupání je docela mírné a dlouhé.

Vrchol Velké Javořiny se nachází na československé hranici a naše další kroky budou na chvíli směřovat na Slovensko, což je v této době pro nás zakázáno. Co se dá dělat, jdeme ohrožovat Slovensko naší přítomností a zároveň porušujeme náš zákaz vycestovat. Jsme odpadlíci. V hlavě mi začíná znít znělka ze stejnojmenného seriálu. Doufám, že nebude znít až do konce výletu. Býval dobrým občanem, ale spáchal ten nejhorší hřích, protože přešel hranici v době koronaviru. Super, bude to až do konce výletu.

Kousek pod vrcholem potkáváme postaršího pána, Slováka, které se se mnou dává do řeči. Potřebuje poradit, kde konkrétně mezi vrcholy Velké Javořiny a protějšího Jelence teče potok, kde by si mohl dopustit vodu. Popisuje nám, jak tu dneska přespal a že už jednou sešel do údolí, ale nic nenašel. Vytahuju mobil a ukazuju mu, kde by prameny měly být. Pán si evidentně chce povídat, takže probereme aktuální hysterii, kam dneska jdeme, fotografickou techniku nebo zavření hranic, při kterém se dozvídáme, že se Slováci zbláznili, že bez Čechů a dalších států to nemůžou dlouho držet a že Slovensko je taková bezvýznamná enkláva. Při tom si vzpomenu na kolegyni z práce, která je hrdou Slovenskou žijící v Praze, a říkám si, že na tento rozhovor nesmím zapomenout, protože vtip o Slovensku jako enklávě mi vydrží nejméně do prázdnin.

Z Velké Javořiny nás čeká dlouhé klesání do vesničky Květná, ze které pak pokračujeme zase vzhůru přes louky na rozcestí na Nové hoře, ze které máme výhled na Velký Lopeník. Původně jsme chtěli dnešní výlet protáhnout až na něj, ale nějak nás ta táhlá stoupání nebaví, takže jdeme ještě kousek k osamocenému stromu uprostřed louky a sedáme si do trávy. Je čas oběda, takže vytahujeme svačinu a hřejeme se na slunci. Vedle stromu sedíme docela dlouho. Nikde nikdo není, což nám vyhovuje. Nina pohledem do krajiny konstatuje, že to tu vypadá skoro jako u nás (Vítkovská vrchovina), akorát je tu více pastvin. Na to jenom zamručím a opět přemýšlím nad tím, že by to tu bylo lepší na kole.

Jsme lehce za půlkou výletu, ale zbývající část k autu je víceméně po rovině. Čekají nás ještě dvě dřevěné rozhledny, U Křížku a Obecnice. Z rozhledny u Křížku máme hezký výhled na Velký Lopeník, Velkou Javořinu i na slovenský Považský Inovec. Oproti tomu rozhledna Obecnice je víceméně zbytečná, protože z ní jde vidět úplně stejná placka na české straně jako když stojíte na louce pod ní. Asi bylo potřeba vyčerpat dotace. Po červené značce se po loukách vracíme zpátky k autu a míříme zpátky domů. Fajn výlet na protažení noh, ale někdy trochu monotónní.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný okruh na Velkou Javořinu v Bílých Karpatech měří zhruba 25 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 800 výškových metrů a zabere Vám přibližně 6 až 7 hodin (náš souhrnný čas pohybu 5:17).

Proč jít: