Výlet kolem dolomitských pěti věží, Cinque Torri

Probouzíme se na parkovišti u jezírka Bain de Dones, které jsem v minulém příspěvku překřtil na “hovní” jezírko, protože sem asi chodí srát většina turistů, kteří projdou okolo. My naštěstí máme v dodávce záchod, takže to tu nezasereme ještě více. Otázkou je, jak moc více by to ještě šlo, protože záchodový papír běžně vlaje na keřích a větvích stromů okolo jezírka a vypadá to fakt nechutně. Ačkoliv jsme to původně neměli v plánu, vydáme se dneska okolo 5 věží, Cinque Torri. Moc se mi na tento výlet nechtělo, protože jsme kolem tohoto skalního útvaru šli před pár lety (výlet Okolo hřebenu Croda da Lago za krásami italských Dolomit) a asi nic “nového” neuvidíme. Ale na druhou stranu má být hezké počasí a výhledy na dolomitské vrcholy se jen tak neomrzí. Navíc nemusíme nikam daleko přejíždět, vycházíme z místa, kde jsme přespali.

Balíme svačinu, mažeme se opalovacím krémem a než stihnou na parkoviště přijet první turisté v osobních autech, vyrážíme do kopce vzhůru. Nejprve jdeme lesem souběžně se silnicí vedoucí do sedla Falzarego, odkud jsme vycházeli na včerejší výlet (výlet Croda Negra v Dolomitech s úsměvem na rtech), ale po pár set metrech zahneme doleva a stoupáme pod skalnatý vrchol Averau, kterého v dávných dobách byly věže součástí. Mezi větvemi stromů na nás vykukuje skalnatá jižní stěna Tofana di Rozes. Za chvíli se les rozestupuje úplně a my proti stoupajícímu slunci spatříme i náš dnešní cíl, Cinque Torri.

Čeká na nás ještě trochu stoupání, ale to po chvíli přechází v příjemnou vrstevnicovou pěšinu, po které dojdeme až k vrchní stanici lanovky u turistické chaty Rifugio Scoiattoli. Lanovka vede z parkoviště, odkud jsme vycházeli, ale kdo čte naše příspěvky, ví, že bychom nejeli lanovkou, pokud by to nebylo nutné. Navíc s Medíkem by se mi na té sedačkové lanovce jet úplně nechtělo. Každopádně jsme ušetřili nějaká eura a jsme tu evidentně dříve než dorazí hlavní davy turistů. Jinak by se mohla opakovat nemilá zkušenost od jezera Sorapiss (výlet S davem turistů k jezeru Sorapiss v Dolomitech), což bychom moc rádi nebyli.

Pohrávám si ještě s myšlenkou, že bychom vyšli na nedaleký vrchol Nuvolau, ale pak se rozhodujeme, že raději pošetříme čas a síly a pouze obejdeme pět věží dokola. Vzdálenostně to sice není dálka, ale i tak se nám to díky stoupání, klesání, terénu a několika odbočkám k naučným cedulím trochu časově protáhne. Postupně procházíme zákopy a opevnění, které tu zůstaly z první světové války. Postupně obcházíme všech pět věží. Nejvyšší z nich se nazývá Torre Grande a dosahuje nadmořské výšky 2.361 metrů. Další z nich se jmenují číslovkami od největší po nejmenší nebo taky Torre del Barancio, Torre Latina, Torre Quarta Bassa a Torre Inglese. Slunce stále svítí, obloha je bez mráčků, ještě tu nejsou davy, které tu bývají a scenérie jsou dech beroucí. Co víc si přát?

Scházíme k turistické chatě Rifugio Cinque Torri, kde si sedáme do trávy a dáváme si svačinu. Zavzpomínáme si na výlet kolem hřebene Croda da Lago, který jsme šli před třemi roky. Vypadá to tu pořád stejně hezky. Před námi se táhne skalnatý hřeben s nesčetným počtem špičatých vrcholů, kdy nejvyšší z nich nese název Cima Ambrizzola. Tenkrát jsme ten hřeben obešli celý, dneska máme podstatně menší cíl. Prakticky už nás čeká jenom cesta na parkoviště.

Po chvíli běhání a zkoumání vody v pítku pro krávy putuje Medík zpátky do nosítka a my míříme po asfaltce zpátky dolů. S ohledem na počet zaparkovaných aut podél cesty naznačuje Nina, že jsme asi mohli vyjet až tady nahoru. Zpětně zjišťuji, že na cestě k Rifugiu Cinque Torri zákaz vjezdu sice není, ale je tu omezení výšky na 2 a půl metru, takže s naší dodávkou bychom tu stejně jet nemohli. Asfaltu se rychle zbavíme a noříme se zpátky do lesa. Trocha klesání a jsme zpátky u hovního jezírka. Na parkovišti je zase úplně plno. Doplníme vodu z pítka kousek vedle auta, Medík se na chvíli prospí a pak už míříme do Cortiny doplnit potravinové zásoby na další výlety.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet k Cinque Torri měří zhruba 8 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 450 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 až 4 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 2:17).

Proč jít:

hezké výhledy na dolomitské vrcholy
připomínka strastí vojáků v první světové válce

Doporučení:

pokud si chcete výlet zkrátit, můžete vyjet k Rifugio Scoiattoli lanovkou (až z Cortiny) nebo autem k Rifugio Cinque Torri
pokud si chcete výlet trochu prodloužit, doporučuji vyrazit na nedaleký vrchol Nuvolau se stejnojmennou turistickou chatou
naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz