S davem "turistů" k jezeru Sorapiss v Dolomitech

Probouzíme se v naší dodávce na plácku vedle autobusové zastávky u silnice vedoucí do Cortiny. Dneska máme v plánu podívat se na jezero Sorapiss, což je jeden z nejnavštěvovanějších turistických cílů v Dolomitech. Máme na výběr ze dvou možností, kudy pojedeme do sedla Tre Croci, které je výchozím bodem k jezeru Sorapiss. Buď to vezmeme přes Cortinu nebo pojedeme kolem jezera Misurina. Druhá možnost je sice kratší, ale bohužel pro dnešek není nejlepší, jak se záhy dozvídáme. U odbočky za jezerem Misurina nás na silnici do sedla Tre Croci překvapí značka zákazu vjezdu. Přitom navigace o tom nevěděla. Zastavujeme u krajnice a rozmýšlíme, co dále. Při přemýšlení, jestli se vrátíme zpátky a pojedeme přes Cortinu, což by nám zabralo tak hodinu času a navíc netušíme, jestli se bude do sedla dát dojet z druhé strany, kolem nás projede přes zákaz několik aut s italskou, polskou i německou značkou. Padá tedy rozhodnutí, že bude nejlepší pokračovat a uvidíme, kam dojedeme. Třeba se to bude dát dojít pěšky. Jedeme tedy dále a zastavují nás zátarasy před mostem přes říčku Rudavoi pod sluncem ozářenou jižní stěnou Monte Cristallo. Nacházíme poslední místo k zaparkování na malém plácku kousek před mostem. Sice nás čeká kilometr a půl navíc po asfaltu do sedla, ale aspoň jsme výlet nemuseli úplně odpískat, což by mě asi v tu chvíli mrzelo, ale podívám-li se na to zpětně, klidně bych ho oželel. Ale to předbíhám.

Balíme si věci, házíme Medíka do krosny a vyrážíme po silnici vzhůru. Mezitím si někteří Italové stihli oddělat i ty zátarasy před mostem a jedou vesele dále. Na to už úplně odvahu nemáme, takže šlapeme po silnici. Monte Cristallo necháváme za námi a po pár zatáčkách se noříme do lesa, kde vede značená pěšina souběžně se silnicí. Aspoň nebudeme muset jít po asfaltu a ještě se koukneme zblízka na opevnění z první světové války. Záhy se napojujeme na chodník, který nás zavede až k jezeru Sorapiss.

K jezeru to máme zhruba 6 kilometrů. Bohužel se dnes těch 6 kilometrů docela vleče. Nejprve jdeme po širokém chodníku po rovině lesem, který se následně mění v trochu užší stezku, na které nás čeká jedno prudší stoupání. Pak už je stezka záživnější, jelikož les ustupuje a nám se otevírají hezké výhledy na okolní štíty Dolomit. Chodník také mění svůj charakter. Ze štěrkem posypané pěšiny se dostáváme mezi spleť malých skalek a kořenů okolní kleče, kde je třeba trochu vážit krok. Zvláště s Medíkem na zádech. Po stezce zaříznuté ve svahu nad hlubokým údolím pod námi se dostáváme k úseku s ocelovými lany a několika schody. Nám sice nečiní problém, což se však nedá říci o jiných “turistech”, kteří vyrazili na výlet v městských teniskách. Počítal jsem s tím, že se jich tu pár vyskytne, ale díky sociálním sítím je jich trochu více, než jsem čekal. Naštěstí se je nám daří nějak obejít a pokračujeme dále k jezeru.

Ačkoliv jsem doufal, že už to bude za rohem, čeká na nás ještě spousta kořenových pasáží, kde se prostě moc rychle jít nedá. Počet turistů s postupujícím časem narůstá, zřejmě doháníme ty, co vyrazili dříve ráno. Nakonec se zasekneme ve vláčku asijských výletníků, kteří asi nedokáží pochopit, že by mohli pustit rychlejší před sebe. Evidentně si užívají, když jde někdo metr za nimi a ptá se, jestli je může předejít. Odpovědí je nám místo uhnutí zrychlení. Ještěže už je to jen kousek.

Nejhorší je, že jezero samo o sobě žádná pecka není. Má hezkou tyrkysovou barvu a nad ním se tyčí skalní věž Dito di Dio, ale to je tak asi všechno. Asi už jsme toho viděli po světě hodně. Nevadí, jdeme kousek výš, ať jsme trochu dále od davů na břehu a dáváme si svačinu. Cesta nám trvala trochu dále, než jsme mysleli. Na zpáteční cestu se moc netěším, zvláště když přichází stále více a více turistů. A to si ještě vzpomenu, že budeme muset jít na konci po silnici. Chvíli se ještě pokocháme výhledem na turisty obsypané jezero a pak se pomalu sbíráme k odchodu. Mezitím ještě vyrazím s Medíkem hodit pár kamínků do jezera, protože jsem jí to slíbil. Pak už putuje k Nině do nosítka a vyrážíme zpátky k autu. Po cestě máme možnost před námi sledovat tři věže lavaredské a zavzpomínat na naši výpravu před třemi lety (výlet Ikonické dolomitské věže Tre Cime di Lavaredo ze všech světových stran).

Naštěstí i přes některé řvoucí jedince usíná v nosítku. Přáli bychom si, aby vydržela spát až k autu, což se nám bohužel nevyplní, protože se budí kousek před sedlem Tre Croci, naštěstí už na širokém a rovném chodníku, kde si může po mléčné svačince pochodit sama. Moc se jí ale nechce, navíc nechce ani ke mně do krosny, takže doslova koukáme po lese a na hromádky koňského trusu, kteří tu zanechali volně pasoucí se koně, které jsme hladili při cestě k jezeru. Nakonec se nám Medíka podaří přemluvit k tomu, že jí aspoň vezmeme do náruče. Nějak se dostáváme k autu a já jsem za to rád, i když jsem trochu naštvaný, že to za dneska za moc nestálo. Na Medíka a asi i na nás to bylo po té cestě docela zdlouhavé. Navíc odměnou po nezáživné cestě v davu bylo klasické horské jezero, které nám nepřipadalo tak úchvatné k tomu, aby ospravedlňovalo brutální návštěvnost i ve všední den (pondělí) v září.

Naše další “kroky” vedou do Cortiny d’Ampezzo, kde jednu noc přespíme a další den si uděláme odpočinkový na doplnění energie a zásob. Další dny na nás čeká nádherné počasí a zpětně můžu říci, že i nádherné výlety. Stačí se kouknout na další příspěvky.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet k jezeru Sorapiss ze sedla Tre Croci měří zhruba 11 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 500 výškových metrů a zabere Vám přibližně 4 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 3:47 na trase o délce 15 kilometrů).

Proč jít:

jeden z nejpopulárnějších výletů v Dolomitech
mít fotku od jezera na sociální sítě
užít si cestu v davu

Doporučení:

pokud se chcete trochu vyhnout davům, můžete jít ze sedla Tre Croci okružní cestu přes sedlo Forcella Marcuoira, jen počítejte, se sutí/sypajícím se podkladem kousek pod sedlem na stezce ze západní strany
naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz