Procházka kolem jezera Braies na cestě zpátky z Dolomit

Pravidelní čtenáři tohoto webu si možná položí otázku “Proč?”. Proč se vydávat k jezeru Braies (Pragser Wildsee), pravděpodobně nejnavštěvovanějšímu místu v Dolomitech, když populární místa příliš nevyhledáváme? Naším důvodem nebylo jen pouhé konstatování, že tam je, ale i proto, že to bylo vhodně po cestě domů, potřebujeme se dopoledne někde projít, k jezeru už byla otevřená silnice i přes den bez rezervace parkování (i když jsme to vlastně nepotřebovali) a v následujících letech lze očekávat spíše přísnější regulaci v přístupu turistů. Tentokrát jsem byl navíc připraven, že tam bude zřejmě spousta lidí, i když je pondělí, je po sezóně a má pršet.

Den předem při nabírání vody hledám, kde by se dalo vhodně přespat a nacházím plácek v zatáčce mezi vesnicemi Ferrara a San Vito (viz níže mapa), odkud je to ke břehu jezera Braies asi 3 a půl kilometru. Ideální vzdálenost na dopolední procházku a navíc nebudeme muset platit za parkovné. Přijíždíme v podvečer den dopředu. Naštěstí je tu volné jedno místo ze zhruba sedmi. S tmou přestávají jezdit i auta, za námi hučí říčka a naši “sousedi” už šli taky spát, takže je noc v pohodě.

Ráno nás čeká jinovatka a zamračená obloha. Odpoledne má přijít déšť, takže bychom rádi vyšli co nejdříve. Cesta k jezeru vede po lesní cestě, která se záhy mění na lesní pěšinu, po které může chvíli jít i Medík. U jezera jsme za zhruba 40 minut. Počet turistů už je relativně velký, ale nedá se to srovnávat s davy, které budou přicházet, když se budeme po obejití jezera vracet k autu. Obcházíme molo s půjčovnou loděk, což je asi nejčastější fotka z Dolomit, která vyskakuje na sociálních sítích i nástěnných kalendářů.

Na okruh kolem jezera se zdaleka nevydávají všichni návštěvníci, takže naštěstí nejdeme v davu. Obcházíme jezero na druhou stranu, kde si sedáme na kamenitou pláž a necháváme Medíka proběhnout se a házet si kamínky. Počet turistů rapidně narůstá a zpátky v davu už bezpochyby půjdeme. Bohužel čím větší je koncentrace turistů, tím je větší pravděpodobnost, že narazíte na divné lidi. Tentokrát rovnou na dva. Vždycky když si dáváme pauzu na svačinu, najdeme si většinou místo, které je dále od lidí, kteří už tam jsou nebo prostě dál od pěšiny. Ať už je to na vrcholu hory, kde si většinou nesedáme přímo u kříže, ledaže jsme tam sami, nebo na pláží, kde hledáme místo dál od lidí, ať máme trochu klid. U jezera si proto sedáme úplně na kraj pláže, kde není nic zajímavého ani tu není žádný extra výhled, ale Medík tu má dost prostoru na běhání a stavění věží z kamínků. Vždycky si z toho děláme srandu, ale pro většinu ostatních lidi je to jako magnet, když vidí, že někde sedíme. Musí se tam za každou cenu jít taky podívat, jestli tam náhodou není něco extra, nebo se pro jistotu rovnou posadí metr od nás, i když je k sezení volná celá stometrová pláž. Děje se nám to pravidelně a někdy už nevíme, jak daleko nebo na jak bezvýznamné místo si máme sednout. Obdobné platí pro parkování s dodávkou. Ačkoliv je volné celé parkoviště o 20 místech a stojíme tu sami na jednom kraji, druhá obytná dodávka zásadně zastaví hned vedle nás. Ale zpátky k jezeru. Medík už vypadá unaveně, takže ji Nina nakojí a pak už asi půjde do nosítka spát, i když v tomhle davu, kde lze zahlédnout i svatební šaty, to půjde dost těžko. V průběhu kojení přichází nějaká paní, postaví se metr od nás a začne si fotit fotky jezera a selfie. Přitom vidí, že Nina kojí Medíka. Celá pláž je volná. Fakt to nechápu. Tohle už není ani srandovní. S nechápavým pohledem se na ní dívám, jestli to myslí vážně a říkám ji, že na fotku je to stejně lepší o pár metrů dále, ale setkám se jen s nechápavým výrazem.

Druhá situace je spíše vtipná a je jedním z důvodu, proč opravdu nerad chodím na profláklá místa. Protože se tu koncentrují takoví ti rychloturisté a lidé, kteří mají dojem, že se svět točí okolo nich. Už před covidem jsem nerad vyhovoval požadavkům některých lidí na vyfocení fotky. Foťákem je to ještě ok, ale mobily už zásadně odmítám. Když si představím, že většina lidí chodí s mobilem na záchod a nikdy ho nemyje, s omluvou tyto žádosti odmítám. Navíc tomu moc nerozumím, takový člověk si může vyfotit selfie, ať už z ruky nebo může investovat do selfie tyče a neotravovat lidi okolo. Každopádně Medík ještě na chvíli pookřála a hrajeme si spolu s kamínky, když ke mně přijde nějaký pán s požadavkem, jestli ho vyfotím. Je zajímavé sledovat, jak si někteří myslí, že odpovědí na jejich dotaz je automaticky “Ano”. Vždyť vyfocení přece zabere chvilku a druhému člověku to udělá radost. Trochu mě naštve, že mě někdo vyrušuje z mého osobního času, který evidentně věnuji své dceři, ale s klidem odpovídám, že ho nevyfotím. Pán se nechápavě zašklebí, jako bych mu rozšlapal bábovičky, ale odchází otravovat někoho jiného. Za zhruba dvě minuty se vrací a začne na nás pořvávat, že nám děkuje. Vyloženě řvát. Několikrát na nás ze zhruba deseti metrů zařve a odchází. Držím Medíka na rukách a snažím se jí vysvětlit, že někteří lidé jsou divní a pak pokračujeme v naší hře.

V okamžiku, kdy Medík putuje do nosítka, začíná trochu pršet. Chodník okolo jezera se proměnil v dav pomalu se pohybujících návštěvníků, tak se do něj zařadíme a obcházíme druhou půlku jezera. V tom rámusu Medík dle předpokladů neusíná a v lese ji musíme ještě vyndat, aby se znovu nakojila. Naštěstí přestává pršet a po opětovném nahození do nosítka Medík záhy usíná. Před dodávkou se rozdělíme, Nina bude chodit po lesní cestě, aby se Medík prospala a já půjdu uklidit věci, nachystat dodávku na cestu domů a osmažit lososa. Medík si dnes dává trochu na čas, takže víme, že večer půjde spát asi později. Cesta domů se nese ve znamení několika zastávek. Kousek za Lienzem zastavujeme na dětském hřišti, kde Medíka následně i uspíme. Až domů na jeden zátah bohužel nedojedeme. Medík se probouzí kousek před Vídni a vypadá to, že v sedačce neusne. Sjíždíme proto za Vídni mezi pole a půjdeme zkusit spát. Ještěže máme tu dodávku, protože jinak si cestu domů moc nedokážu představit. Respektive by asi byla plná pláče a zvracení. Medík zhruba po hodině usne a spíme až do rána, než nás vzbudí okolní provoz aut. Pak to s několika zastávkami doklepeme úspěšně domů akorát na oběd.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet kolem jezera Braies měří zhruba 11 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 350 výškových metrů a zabere Vám přibližně 4 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 2:41).

Proč jít:

hezké jezero s výhledem na mohutnou skalnatou stěnu Seekofelu
nenáročný okruh kolem jezera

Doporučení:

počítejte s velkým množstvím turistů v jakoukoli roční (a zřejmě i denní) dobu
od 10. července do 10. září je vždy od 9:30 do 16:00 silnice k jezeru uzavřena pro osobní automobily, abyste se dostali k jezeru v tomto čase musíte mít dopředu rezervované parkování na jednom z placeným parkovišť
placená parkoviště přímo u jezera (do 500 metrů) jsou celkem 4 a jejich ceny se liší (38 EUR na P4 u hotelu s 15 EUR voucherem na jídlo, 7 EUR za 3 hodiny na P3, 6 EUR za den na P2)
pokud jedete s obytnou dodávkou P4 a P3 mají výškové brány
nejbližší neplacené místo, kde lze legálně zaparkovat je ve vesničce San Vito – 46°42’44.503″N, 12°5’59.759″E (alespoň do doby něž tam dají zákaz stání)
naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz