Po loukách plných ocúnů nad La Val v Dolomitech

Po výletu kolem Sass de Putia (Peitlerkofel) sjíždíme do údolí Badia (Gadertal). Stíháme ještě otevřený supermarket, takže nakoupíme nějaké zásoby na poslední dny naší výpravy v Dolomitech. Původní plán vyjet do Furkelpassu a vyjít na Piz da Peres musíme ještě zvážit, protože jsme už docela unavení. Nakonec do sedla ani nevyjedeme a auto necháváme na složišti dřeva ve vesničce San Vigilio. Uvaříme si večeři a půjdeme spát. Já jsem ale nervózní, jelikož nemám na zítřek plán, takže ještě zvažuju a hledám, kam bychom mohli jít. Nabízí se dojet po placené cestě k turistické chatě Pederü v srdci národního parku Fanes-Sennes a udělat si krátký výlet po údolí nebo objet kopec do vesničky La Val (Wengen) a vyjít na jeden z vrcholů hřebene, který je aktuálně nad námi. Mohli bychom jít i odsud, ale přejetím si ušetříme pár stovek výškových metrů. Vyhlídkový vrchol zní nakonec trochu lépe než údolní vycházka, takže ráno objíždíme kopec a stoupáme po úzké silničce klikatící se mezi zelenými pastvinami.

Nina má trochu obavy, jestli to vyjedeme, ale za chvíli už stojíme na prázdném plácku u silnice spojující jednotlivá hospodářství, které jsou rozeseta po pastvinách, kam oko dohlédne. Připravíme si věci a vyrážíme vzhůru do kopce. Naším cílem je vrchol Gran Pizat. Pak se vydáme dále po hřebeni a uvidíme, kam dojdeme. Na okolních loukách se pasou koně, krávy i ovce, což dělá radost Medíkovi. Vždycky chvíli postojíme, ať má čas si je pořádně prohlédnout a pak zase pokračujeme dále. Procházíme přes dvě hospodářství, která jsou tvořena vždy několika budovami a traktory, a následně stoupáme po štěrkové cestě do lesa. Ta nás v příjemném sklonu zavede až do sedla Furcela da Cians, kde se napojíme na lesní pěšinu, po které dojdeme až na vrchol Gran Pizat.

Ze sedla je to sice kousek, ale zato je to pořádně do kopce, zvláště poslední úsek po travnatém svahu před vrcholem. Nahoře na nás kupodivu čeká lavička, takže se jednou spořádaně nasvačíme. Výhled kvůli okolním stromům není nejlepší, ale pohled na majestátní severozápadní skalnaté stěny Cima Dieci (Sas dales Diesc) a Cima Nove (Sas dales Nü) nám to vynahrazuje. Na vrcholu trávíme celkem dost času, protože si tu Medík alespoň může trochu poběhat. Už se blíží poledne, takže na cestu dolů si půjde schrupnout k Nině do nosítka.

Klesáme z vrcholu kousek po travnatém svahu, který přechází v nádhernou pastvinu, ze které máme parádní výhled na další pastviny v údolí Badia. Všude tu rostou ocúny a počasí je opět ideální. Od tohoto výletu jsem moc nečekal. Říkal jsem si, že to bude prostě taková procházka po kopečkách, ale tato scenérie předčila všechna moje očekávání. A to za chvíli přijdou ještě malebnější louky a pastviny s několika dřevěnými staveními a úchvatným výhledem na údolí Badia a vrcholy Puez Odle. Navíc tu s námi nikdo není. Žádní turisté, jen my, spinkající Medík a klid. Jaký kontrast oproti našemu výletu k jezeru Sorapiss (výlet S davem turistů k jezeru Sorapiss v Dolomitech). Tohle je nádhera, tamto byl cirkus.

Dalo by se sice pokračovat dále po hřebenu na Crusc de Rit nebo až na Paresberg (Piz de Pares), ale my z něj scházíme dříve, protože bychom odpoledne chtěli někde doplnit vodu na cestu domů a pak vhodně zaparkovat na zítřejší výlet k jezeru Braies. Po lesní cestě a pěšině scházíme zpátky nad La Val a pokračujeme ke dvěma kostelům, kterých jsme si všimli, už když jsme tu přijížděli autem. Jeden z nich se nedá moc přehlédnout, protože je zaříznutý v prudkém svahu nad údolím a jeho věž je v kontrastu s horami za ním.

První z kostelů v minulosti vyhořel, od druhého kostelu je hezký výhled na celé údolí a silnici, kterou jsme sem přijeli. Oba stojí aspoň za kouknutí, zvláště ten ve svahu je vevnitř nádherně malovaný. Zpátky k dodávce musíme překonat krátké stoupání. Přicházíme k nějakým naučným tabulím u vyhlídky. Většinou si je nečtu, ale Medík ještě spinká, tak není kam spěchat. Stejně jako jsem nečekal, jak příjemný bude tento výlet, nečekal jsem ani to, že tato cedule mi nabídne právní zajímavost. Dozvídáme se, že místní hospodářství, které tvoří vždy hlouček několika obytných i hospodářských budov, má ve vlastnictví vždy jen jeden člověk, hlava rodiny, a dědí se na dalšího nástupce jako celek. V minulosti byl tento právní institut několikrát zrušen a pak zase obnoven a aktuálně opět platí. No nic, chatu tady nekoupíme, tak pojedeme zase o dům dále.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Gran Pizat nad La Val měří zhruba 7 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 400 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 1:54).

Proč jít:

• příjemná procházka po dolomitských pastvinách
• koně, krávy, ovce a ocúny

Doporučení:

• naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz

Naše zářijová výprava do Dolomit s batoletem

#1: Cesta do Dolomit přes rakouský Falkert v pohoří Nockberge

#2: S davem “turistů” k jezeru Sorapiss v Dolomitech

#3: Croda Negra v Dolomitech s úsměvem na rtech

#4: Výlet kolem dolomitských pěti věží, Cinque Torri

#5: Nejhezčí výlet v Dolomitech na Monte Mondeval

#6: Monte Pore a jeho pastviny s výhledem na dolomitské velikány

#7: Louky a pastviny uprostřed Dolomit na vrchu Störes

#8: Ze sedla Gardena k jezeru Crespëina a na Sass de Ciampac v Dolomitech

#9: Po travnatém dolomitském hřebenu mezi Marmoladou a Piz Boè

#10: Přes dolomitské pastviny kolem Peitlerkofelu

#11: Po loukách plných ocúnů nad La Val v Dolomitech

#12: Procházka kolem jezera Braies na cestě zpátky z Dolomit