Monte Pore a jeho pastviny s výhledem na dolomitské velikány

Noc v dolomitském sedle Giau v nadmořské výšce 2.236 metrů byla v pohodě. Před pár dny se Medík v sedle Falzarego ještě hodně převalovala, ale teď už se zjevně aklimatizovala. Usnuli jsme relativně brzo, takže ráno vstáváme ještě před východem slunce. Medíkovi nahodíme péřovku a čepici a jdeme se kouknout, jakými barvami obarví slunce okolní skalnaté stěny dolomitských velikánů. Na trávě je jinovatka a odhadem bude okolo 5 stupňů nad nulou. Medík proto po chvíli dostává i rukavičky. Chvíli koukáme na spící krávy a čekáme, kdy to slunce konečně vyjde, abychom se trochu ohřáli. Za chvíli už volá Nina Medíka na horký hovězí vývar, který ji určitě zahřeje. Naklopí hrnek a za chvílí se ozve její typické “není”. Vyčaruje mi to úsměv na rtech a zahřeje u srdce, takže je mi jedno, jaká je okolní teplota. Fotím pár fotek skalnaté věže Ra Gusela nad sedlem Giau předtím, než k nám konečně dojdou sluneční paprsky.

Po snídani přejíždíme sedlo Giau a kousek zase sjíždíme k turistické chatě Rifugio Fedare, odkud se vypravíme na travnatou horu nesoucí název Monte Pore. Všimnul jsem si jí před pár dny na výletě na Croda Negra (výlet Croda Negra v Dolomitech s úsměvem na rtech) a řekl jsem si, že by nemuselo být špatné na ni vyjít, protože z ní určitě bude hezký výhled a výstup určitě neskrývá žádné záludnosti. Prostě do kopce po trávě. Medík putuje do krosny a společně vyrážíme po štěrkové cestě vzhůru. Okolo cesty je několik dřevěných chat a my hned debatujeme, jaké by to bylo mít tady chatu. Já jsem tedy rád za tu dodávku, přeci jen tady člověk dojede v zimě jenom na lyžích a zima je tu dlouhá. A já zimu moc nemusím.

Po zhruba půl hodině přicházíme na travnatou pastvinu pod Monte Pore, ze které máme hezký výhled na Marmoladu. Bohužel nás dohání Medíkova únava. Včera nespala po obědě, protože jsme výlet trochu protáhli (výlet Nejhezčí výlet v Dolomitech na Monte Mondeval) a přesto, že dnešní noc se zdála být v pohodě, možná se jí až tak dobře nespalo. Bručením dává najevo, že nechce být v krosně ani nosítku. Tak jí vyndáváme, ať si může poběhat po louce. Za chvíli už všichni tři létáme jako letadla mezi ovčími bobky. Do krosny Medík nechce jít ani po půl hodině blbnutí, takže to dneska na vrchol nevypadá. Asi by bylo nejlepší, kdyby se trochu prospala. Podaří se nám ji přesvědčit, aby šla do nosítka k Nině a jdeme zpátky na parkoviště. Musela být dost unavená, protože po 10 minutách chůze usíná. Co teď? Než abychom čekali v autě, kde jí mohou vzbudit burácející motorky, tak se vracíme zpátky na pastvinu. Nina se bude procházet a já si vyběhnu na Monte Pore.

Čeká na mě zhruba kilometr a půl a 250 výškových metrů. Po krátkém stoupání následuje rovinka a pak už jen relativně prudké stoupání až na vrchol. Podklad je nic moc, prach a štěrk se střídá se skálou. Po trávě se teda moc nejde. Zpátky to asi bude docela klouzat. Po cestě nahoru předbíhám pár turistů a za chvíli jsem na vrcholu. Na Stravě je z toho pak nejrychlejší čas. Na vrcholu je nádherný výhled do všech světových stran na dolomitské vrcholy. Marmolada, Piz Boè, Monte Pelmo a Monte Civetta jsou přede mnou jako na dlani. Za mými zády pak nelze přehlédnout silnici klikatící se v serpentinách do sedla Giau. Moc se ale nerozhlížím a běžím zase zpátky dolů. Už z vrchu vidím, že Nina sešla z turistické stezky a prochází se mezi starými pastýřskými domky. Střihnu to za ní zkratkou a po chvíli už i s Medíkem míříme zpátky k autu.

Přicházíme k parkovišti a Medík stále spinká. Zajdu tedy aspoň uklidit batohy a Nina si ještě chvíli pochodí po štěrkové cestě. Vidím, že vyjet z parkoviště pak bude trochu natěsno, protože tu mezitím někteří stihli vytvořit i podélné parkování uprostřed parkoviště. Po probuzení tu ještě chvíli pobudeme a pak už míříme dále. Ani nevíme, kam půjdeme zítra, ale hlavním cílem je dostat se ze silnice vedoucí do sedla Giau, protože poslouchat neustály řev motorů stovek motorek a sportovních aut zrovna nemusíme. Stejně nás čeká nejedna zastávka na cestě do údolí, protože tolik zatáček na jeden zátah s Medíkem nedáme. Na jedné z nich se rozhodujeme, že pojedeme směrem k Arrabě, přičemž nakonec skončíme na půl cesty na složišti dřeva nad vesničkou Pieve di Livinallongo. Kousek odsud je pítko s vodou, takže aspoň doplníme vodu a Nina si poprvé a naposled za tento výlet může umýt vlasy.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet Monte Pore měří zhruba 7 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 450 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 hodiny.

Proč jít:

nenáročný výlet s parádním výhledem na Dolomity
relativně málo turistů

Doporučení:

čím dříve přijedete, tím větší šance je, že zaparkujete, protože silnice okolo sedla Giau se velmi rychle zaplní auty
naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)

Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz