Croda Negra v Dolomitech s úsměvem na rtech

Jedním z důvodů, proč chodím rád na výlety, jsou zážitky a krása přírody, která se někdy nedá vyjádřit slovy. Naštěstí existuje fotoaparát, takže tu krásu mohu aspoň částečně zachytit a po čase si ty chvíle připomenout. S Ninou jsme absolvovali už docela dost výletů po různých koutech světa, ale jen některé se vryjí do paměti. Někdy je jich více do roka, někdy si na ně počkáme delší dobu. Jedno ale mají společné. U mě vyvolávají pocit vděčnosti, že jsem rád, že jsem na ně mohl jít a mohl jsem tu krásu vidět. A právě tento pocit se dostavil, když jsme se průrvou vyhoupli přes skalní práh na kamenný svah Croda Negra, nebe bylo bez mráčků a my tři jsme měli kolem sebe nikým a ničím nerušený výhled na dolomitské vrcholy. V té chvíli jsem měl radost, že jsem na světě.

Po výletu k jezeru Sorapiss (výlet S davem turistů k jezeru Sorapiss v Dolomitech) jsme byli trochu zklamaní a trochu i unavení, takže jsme následující den strávili doplněním zásob v Cortině. Před obědem jsme vyjeli na parkoviště u jezírka Bain de Dones, kam vede kabinková lanovka z Cortiny a odkud pokračuje sedačková lanovka k 5 věžím (Cinque Torri). Medík se tu na parkovišti chvíli prospal a já jsem zatím mohl z místního pramene doplnit pitnou vodu. Párkrát jsem se mohl projít s kanystrem a mohl pozorovat mumraj na parkovišti. Poté, co se Medík probudila, jsme se vydali k jezírku, abychom zjistili, že je oblíbeným místem pro vykonávání potřeby. Hovna a záchodový papír byl skoro všude, takže z obejití malého jezírka sešlo a my se vydali zpátky k naší dodávce a pak přejeli do nedalekého sedla Falzarego. Míst na spaní bylo v sedle dostatek, takže jsme zaparkovali dodávku a šli si vychutnat západ slunce s nádherným výhledem jižní stěnu Tofana di Rozes. Po očku jsem se kouknul na náš zítřejší cíl, Croda Negra, a před spaním přemýšlel, kudy asi nahoru povede cesta a jak se vyhoupneme přes ten skalní práh. Po návratu přeparkujeme auto ještě o kousek dále, protože vedle lidí s malými dodávkami à la Transporer, kteří musí neustále chodit dovnitř a ven a mlátí dveřmi by bylo pro Medíka těžší usínat. Na druhé straně sedla k našemu štěstí nacházíme ještě lepší místo, protože pár lidí odjelo. Čas jít spát.

Ráno nám chvíli trvá, než se posbíráme, ale lepší než se sbírat někde v údolí na ubytování a pak absolvovat cestu do sedla. Takhle ušetříme spoustu času a kdo ví, jak dlouho bychom s Medíkem kvůli její nevolnosti v autě do sedla vůbec jeli. Takhle s prvními ranními paprsky otevírám jako klasický dodávkář s kartáčkem v puse boční dveře a jdu se s Medíkem zabalené v péřovce pokochat východem slunce. Vypadá jak malý tučňák. Pak se s Ninou vystřídáme na záchodě, sbalíme věci a ještě než začnou přijíždět první osobní auta s turisty, vyrážíme po zelené louce vzhůru za naším cílem.

Stačí vystoupat kousek ze sedla a už se nám otevírají výhledy na Marmoladu, Piz Boe i masiv Lagazuoi za našimi zády. Zářivé stěny koupající se v ranním slunci. Abychom tohle viděli, když bychom bydleli v normálním ubytování, tak bychom museli vstát hodně brzo ráno. Přicházíme na rozcestí cest, na kterém bychom podle mapy měli jít doleva po skalním hřebínku, ale Nině se zdá být rozumnější jít rovně vzhůru po louce. Tak tedy půjdeme rovně a na v mapě značenou stezku se napojíme posléze. Zvolili jsme dobře, čeká nás cesta po sjezdovce, ze které pak scházíme na vrstevnicovou stezku, která vede pod skalním prahem, který budeme muset překonat. Původní stezka vedla suťoviskem pod námi, což by se mi jít s krosnou moc nechtělo. Po zhruba 200 metrech hezké pěšiny, přicházíme k úzké, zhruba 5 metrové průrvě, kterou se dostaneme nad skalní práh. S krosnou a Medíkem na zádech je to trochu krkolomné, jelikož je třeba zapojit i ruce a je to tu na ni dost úzké, ale nějak se tam s ní vydrápu.

Cesta na vrchol je jasná, stále vzhůru po skalnatém poli. Normálně by to byla dost monotónní cesta, ale všude okolo nás je ta krása, o které jsem mluvil na začátku. Jdu s úsměvem na rtech, protože mám radost, že jsme tu mohli jít. Na vrchol Croda Negra v nadmořské výšce 2.518 metrů to už není daleko. Pro Medíka to bude její nejvyšší kopec, ačkoli v následujících dnech ještě pár metrů přidá. Sedáme si kousek pod vrcholem a dáváme si svačinu. Medík navíc potřebuje přebalit plínku, takže travnatý plácek je ideálním místem pro středně dlouhou přestávku. Za chvíli beru foťák a jdu se podívat na vrchol, ze kterého jde vidět většina dominant Dolomit. Civetta, Pelmo, Tofany, Lagazuoi, Marmolada i Boe. Všechny jako na dlani. Kousek pod námi pak vystupuje nepřehlédnutelný útvar Cinque Torri, kam máme namířeno zítra.

Aniž bych se podíval do mapy, hledám cestu dále. Nějak špatně jsem si zapamatoval, že má vést po hřebeni. Tak jdu kousek s foťákem v ruce a po pár desítkách metrů si říkám, že tohle s krosnou asi jít nechci. Vracím se proto na vrchol a pak za Ninou a Medíkem. Medík už si poběhala a je připravena k cestě zpátky. Fotíme pár společných fotek a já vysvětluji Nině, že musíme jít zpátky stejnou cestou, protože po tom hřebeni to asi nepůjde. V tom si Nina všímá značené pěšiny v kamenech pod námi a já kontroluji mapu. Cesta nevede po hřebeni, ale pod ním. A je to příjemná vrstevnicová stezka. Takže dneska Nina už dvakrát zvolila cestu lépe než já. Asi jsem se málo vyspal.

Stezka nás zavede pod Averau, kde se napojíme na štěrkovou cestu, které se držíme až k odbočce k malému jezírku Limedes. U něj si ještě na chvíli odpočineme a pak už pokračujeme zpátky k autu. Oproti ránu je v sedle strašný mumraj a hluk burácejících motorek, proto se rozhodujeme, že trochu popojedeme. V této chvíli ještě nemáme vymyšleno, kam půjdeme zítra, ale po chvilce rozmýšlení vyhrává okruh okolo Cinque Torri, takže sjíždíme zpátky k “hovnímu” jezírku, které je pro to ideálním výchozím bodem. Aspoň tu doplníme vodu, může se tu spát a přes noc tu bude větší klid než někde u silnice.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Croda Negra v Dolomitech měří zhruba 7 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 500 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 2:06).

Proč jít: