Vodopády Radule v srdci Korsiky se zasněženými vrcholky hor

Včera večer jsem se vydal kouknout ven z auta dvakrát. Jednou na západ Slunce a podruhé až se setmělo kouknout na hvězdy. Ale bohužel se zatáhlo, takže z toho nic nebylo. Nině bylo pořád špatně z těch zatáček, které nás do sedla Vergio zavedly, i z nemoci, kterou chytila od Medí. Snad to zítra bude lepší.

Původně jsem měl v plánu být v sedle Vergio dva dny. První jsem chtěl jít část trasy GR20 k jezeru Nino (Lac de Nino), ale na to se vykašleme z více důvodů. Hlavním je asi skutečnost, že na vrcholcích okolních hor je ještě dost sněhu. Pak se mi ani nechce šlapat s Medí přes 15 kilometrů, kdy bych ji většinu času nesl v krosně, protože po nemoci toho ještě moc nezajde. Navíc Nině není taky dobře a hezky má být už jenom dneska a zítra dopoledne, což bychom chtěli využít k výletu na Anglické kaskády (Cascade des Anglais). Takže volíme druhý, podstatně lehčí výlet k vodopádům Radule (Cascade de Radule). Mimochodem taky na trase treku GR20.

Ráno nechám Ninu a Medí chvíli v dodávce a vyrážím sám mezi kravami do kopce nad sedlem. Jdu asi půl kilometr a doufám v lepší rozhled, ale o moc lepší to není. Fotím pár fotek, vyhnu se bojovným kravám chránícím telata a u dodávky balím krosnu. Medík vyráží sama po stezce a vydrží jí to notnou chvíli. My alespoň máme možnost obdivovat vzrostlé borovice a mě to trochu připomíná Japonsko. Nebo aspoň tak si ho představuji.

Stezka prakticky kopíruje vrstevníci a zavede nás na konec údolí, kde les končí a dál jsou skály a kamení. Na stejném místě je i náš cíl, vodopády Radule. Projdeme kolem turistické chaty, která je zavřená, přejdeme most přes řeku a scházíme k vodopádům, které mají tři úrovně. Sedáme si na kámen pár metrů od nich a dáváme si svačinu.

Od vodopádů zamíříme k silnici vedoucí do sedla. V cestě nám stojí potok, který překonáme po spadlém stromu, kdy nám balanc pomáhá držet dlouhá větev. U silnice sundávám krosnu a nechám tu holky chvíli čekat, než doběhnu pro dodávku. Za 10 minut jsem v sedle a sjíždím dolů. Do vesnice pod námi nás čeká zase spousta zatáček, takže kvůli Medí i Nině jedeme na etapy. Ve vesnici doplníme na dvakrát vodu, protože si všichni umyjeme vlasy.

Pokud jsme nadávali na zatáčky do teď, čeká nás ještě horší cesta kaňonem říčky Golo. Co o to, scenérie je to pěkná, ale silnice je někde fakt úzká a zatáčky se střídají tak co 20 metrů. Levá, práva, vysoko nad dnem kaňonu. Dáme si dvě krátké pauzy, abychom se vyhnuli zvracení a s radostí pak vítáme konec soutěsky. Naši další zastávkou je město Corte uprostřed Korsiky, kde je dokonce i univerzita, což ale moc ve skutečnosti nevypovídá o stavu města. Jdeme do místního hypermarketu doplnit zásoby, ale nic moc tu nemají. Nina to shrnula tak, že je to trochu plíseň. Pár divných lidí tu skutečně je. Pak hledáme v okolí pizzu, ale tradičně všude otevírají až v sedm večer. Jedna s dobrým hodnocením by podle Googlu měla mít od pěti, tak se tam vydáme. Je to asi kilometr. Samozřejmě má zavřeno i o půl šesté, takže v menším obchůdku aspoň dokoupíme nějakou zeleninu a ovoce a pak už vyrážíme směrem do sedla Vizzavona. Je nám jasné, že až tam už dnes nedojedeme a ani nechceme, jelikož tam často kontrolují, jestli někdo náhodou nespí v autě. Zastavujeme proto u hřbitova ve vesnici Santo Pietro di Venaco a zbytek cesty dojedeme ráno.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet k vodopádům Radule na Korsice měří zhruba 7 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 300 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 hodiny (náš čas pohybu 1:50).

Proč jít: