Skály a vyhlídky na západním pobřeží Korsiky nad městečkem Piana

Medí je nemocná. Olizování zábradlí na trajektu si vybírá svou daň. Teploměr v noci v jednu chvíli naměřil přes 39 a hned poté vyblila sirup na horečku přímo v posteli. Takže libovka a ráno to není o moc lepší. Na plánovaný krátký výlet přes skály nad městečkem Piana označované jako Calanques de Piana se vypravím po rozednění sám a nechám holky odpočinout. Beru si jenom foťák, protože počítám, že tak za hodinku budu zpátky.

Beru to napůl během a napůl chůzí. Po krátkém stoupání se mi po opuštění lesa začínají otevírat první výhledy na okolí a na moře. Udržovaná stezka mě zavede mezi načervenalé skály. Je mi líto, že tu není Nina a Medík, které by se stezka mezi skalami určitě líbila. Fotím díru ve skalách připomínající srdce, kvůli které tu míří většina turistů a scházím na silnici, kterou jsme včera přijeli.

Času mám ještě dost, tak se zkusím doběhnout na vyhlídku Castellu di Ghjineparu, odkud by měl být hezký výhled na pobřeží, záliv u městečka Porto a skalní útvar připomínající vojenskou pevnost, Château Fort. Seběhnu po silnici a namísto hlavní turistické cesty na vyhlídku neuváženě zvolím zkratku, která je v mapě zakreslená. Čeká na mě prodírání houštím, ale nakonec se napojím na prochozenou trasu vedoucí od skály, která má připomínat hlavu psa, Tête du Chien. Předpokládal jsem cestu po rovince, ale je to pořád nahoru a dolů přes šutry, takže se mi plánovaná doba na vyhlídku trochu natáhne. Na konci stezky jsem ale odměněn parádním výhledem na západní pobřeží Korsiky i na její nejvyšší horu, Monte Cinto. Vyfotím pár fotek a běžím zpátky k autu. Tentokrát to vezmu po značené trase a silnici. Naštěstí ještě není takový provoz, protože vyhnout se s autem i jako chodec v některých místech není příjemné.

U dodávky vytahujeme poblité prostěradlo a povlečení na kapotu, aby uschnuly, a převlékáme postel do náhradních. Medík vypadá odpoledne už trochu lépe. Horečka ustoupila a přešla v rýmu. Rozhodujeme se, že tu počkáme ještě jeden den. Stejně bude odpoledne a v noci bouřka. Ráno se vracíme do Porta, kde v lékárně kupujeme sprej na ucpaný nos, a v obchodě znovu doplníme zásoby. Medí už je na tom docela dobře, takže dopoledne strávíme na místní kamínkové pláži. Trochu se bojím, až se nemoc projeví i u nás, ale zatím já nám dobře.

Odpoledne předjíždíme na pláž Arone, která má být jednou z nejhezčích na Korsice. Stavíme pár písečných koček a pak jdeme do auta uvařit večeři. Zaměstnancem místní restaurace je nám připomenuto, že tu spát nemůžeme, takže s večerem balíme kufry a vyjedeme o kousek dál na takovou náhorní plošinu, odkud máme super výhled na moře i nejvyšší horu Korsiky, Monte Cinto, která má zasněženou čepici. Okolo nás jsou pastviny a místní neradi vidí, když tu někdo přespává v autě, ale naštěstí tu dnes nikdo není. Bohužel chvíli po nás přijedou na stejné místo ještě nějací Slovinci, kteří vypouští na volno svého psa, který samozřejmě začne zběsile běhat kolem a štěkat na ovce a kozy. Jsou asi uvědomělí a po 10 minutách štěkání ho berou zpátky do auta. A následující půl hodinu jim štěká v autě. Nině začíná být špatně a obsah jejích střev putuje do záchodu. Pak usínáme pod hvězdnou oblohou a doufáme, že to zítra bude lepší a že se vypravíme z nedalekého parkoviště na starý maják na Capo Rosso.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet mezi skalami Calanques de Piana na Korsice měří zhruba 7 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 300 výškových metrů a zabere Vám přibližně 2 až 3 hodiny (můj čas pohybu 1:05, ale část cesty jsem běžel).

Proč jít: