Severozápadní pobřeží Korsiky z Monte di Sant Angelo

Probouzíme se na břehu moře. Parkujeme prakticky hned vedle pláže v městečku L’Île-Rousse na severozápadním pobřeží Korsiky. Hlavou si přehrávám poslední dva dny, které jsme strávili cestou sem. Konečně se nám v den odjezdu povedlo dojet na večer až k Mikulovu, kde jsme Medí uspali. Pak jsme pokračovali k Villachu, kde jsme v jedné z vesniček uspali u fotbalového hřiště pro změnu sami sebe. Ráno jsme doplnili vodu, protože se z nějakého důvodu sepnul protizámrzný ventil, i když jsme topili a méně jak tři stupně nebyly, a část nádrže na vodu se nám vypustila, než jsem si toho všimnul. Naštěstí byl kousek hřbitov, takže jsem donosil vodu a pokračovali jsme na benzínku. Natankovali jsme plnou a s ranním deštěm vyrazili do Itálie. Na dvě hodinky jsme si pak dali pauzu u Udine, abych dokončil nějaké pracovní povinnosti. A pak jsme ještě stavěli za Benátkami, abych ještě zareagoval na pár e-mailů. Odpoledne jsem zaklapnul počítač a tři týdny volna mohly začít. Napadlo nás, že bychom si mohli dát pizzu a tak jsme během jízdy hledali vhodnou destinaci. Nakonec jsme zvolili město Ferrara, což se neukázala jako nejlepší volba, protože i přes dobré hodnocení to byla bezpochyby nejhorší pizza, co jsme v Itálii měli. Navíc páteční odpoledne bylo docela rušné, takže vymotat se zase zpátky na dálnici nějaký čas zabralo. V noci se nám však podařilo dojet před Livorno, odkud nám ráno jel trajekt. Spali jsme v nějaké vesnici na parkovišti u školy, kde ale parta náctiletých děti vyváděla na houpačkách dlouho po půlnoci. Klasická Itálie. Uvažoval jsem nad přeparkováním, ale touha spát vyhrála.

Ráno jsme to měli do přístavu tak 10 minut, kde jsme se zařadili do dlouhé fronty aut, která se táhla až za brány přístavu. Kvůli kontrole jsme čekali asi hodinu a půl na nalodění. Byli jsme skoro poslední, což mělo tu výhodu, že jsme na Korsice první vyjížděli. Měli jsme trochu obavu, jak Medí pěti hodinovou plavbu zvládne, ale nakonec to uteklo relativně svižně. Většinu času jsme seděli u okna a sledovali moře a Elbu, kolem které jsme pluli a kde jsme byli ve stejnou dobu minulý rok (cestopis Naše zkušenost z italské Elby). Občas jsme se prošli tam a zpátky po lodi se zastávkou na vyhlídce na palubě. Plavba nakonec trvala přesně čtyři hodiny, ale kvůli zpoždění jsme byli v Bastii o hodinu později. V Bastii jsme zamířili do obchodu nakoupit hlavně jídlo. Bylo skoro třicet stupňů, což byl trochu rozdíl oproti včerejším zasněženým Alpám. Každopádně zasněžené byly i místní nejvyšší vrcholy, jak jsme viděli z trajektu. Po obědě jsem přejeli do L’Île-Rousse, kde jsme zaparkovali na pláži a šli jsme si očváchnout nohy do moře. Pak jsme si chtěli spravit chuť po včerejší nevydařené pizze, ale zjistili jsme, že restaurace tu většinou otevírají až v sedm večer, což byla skutečnost, která nás štvala celou dobu naší korsické výpravy. V sedm už totiž Medík obvykle spí a my se na spaní připravujeme. Mysleli jsme si, že horší než v Itálii, kde otevírají většinou v pět odpoledne to nebude, ale mýlili jsme se. Takže pro pizzu jsem skočil až se západem Slunce, ale na druhou stranu byla výborná.

Ale zpátky k dnešnímu ránu. Koukneme na východ Slunce zabaleni v peřině ze zadních dveří dodávky. Pak vyrážíme do vesničky Pigna, odkud máme v plánu vyjít na okružní výlet po okolí s výstupem na horu Monte di Sant Angelo (Monte Sant Anghjulu). Klikatá silnice nás od pobřeží zavede na parkoviště nad vesničkou Pigna. Odtud se vydáváme vzhůru stezkou mezi bývalými pastvinami do vesnice Sant Antonino. Postupně se nám odhalují hezké výhledy na okolí i moře za našimi zády.

Obdivovatelé architektury si jistě starodávné Sant Antonino projdou uličku po uličce, ale my se mezi loukami vydáváme dále k našemu cíli, který shlíží na tuto část ostrova. Přímo před námi stoupá nad klášterem Svatého Dominika skalnatý masív, na který máme v plánu vystoupit. Vyndávám Medí z krosny, aby si protáhla nožky a prakticky celou část po polňačce mezi vesničkou a horou ujde sama. Po kopcem se zase nalodí a nás čeká prudší, ale krátké stoupání k vrcholovému kříži.

Na vrcholu strávíme docela dost času. Je tu hezký výhled na značnou část severozápadního pobřeží Korsiky i její nejvyšší vrcholy, které pokrývá dost sněhu. Medí si poleze po skalkách a pak už zamíříme zase dolů. Zpátky k dodávce volíme cestu kolem kláštera, ve kterém ale není nic k vidění. Po příchodu na parkoviště vaříme oběd a odřezky masa krmíme toulavé kočky, které leží u popelnic pod námi. Je jich tu asi šest a jejich stav není nejlepší. Po obědě dopouštíme vodu a zamíříme na jednu z pláží na pobřeží. Střídavě prší a fouká vítr, takže je to nic moc, ale lepší než sedět v autě. Posbíráme pár mušlí a rozhodujeme se, že se vydáme na cestu po západním pobřeží už dnes a vynecháme zítřejší plánovaný výlet na poloostrově u města Calvi.

Sedáme do dodávky a nevšimeme si, že Medí nemá svoje tři pěnová zvířata, kočku, medvěda a psa, se kterými všude chodí a nehne se bez nich. Asi jí vypadly někde cestou na pláž a nevšimla si toho. Každopádně my nekontrolujeme, jestli je má a za prudkého lijáku vyrážíme.

Cesta nad osadu Osani na západním pobřeží, odkud budeme zítra vycházet na výlet, je skutečně výživná. Za letištěm v Calvi nás čeká asi milion zatáček v krajině, kde nic a nikdo není. Do toho docela slušně leje. Kdyby tu nebyla ta silnice, tak mi připadá, že jsme v nějaké divočině. Připadám si za volantem trochu jako objevitel, ještě že tu někdo postavil tu silnici. Po půl hodině točení volantem zleva doprava si dáváme pauzu na kraji cesty. Medí je špatně a to jsme sotva v půlce. Zároveň zjišťujeme, že Medí nemá zvířata. Zpětnou rekonstrukcí docházíme k tomu, že ji asi vypadly na pláži. Vrátit se zpátky by znamenalo přes hodinu zdržení a asi už bychom to pak nezvládli dojet na výchozí místo zítřejšího výletu. A kdoví, jestli bychom je ještě našli, protože fakt dost foukalo. Všichni si pobrečíme a vytahujeme “náhradní” zvířata z přihrádky v palubní desce. Není to úplně vrchol rodičovství, ale co se dá dělat. Už se nám to stalo jednou s kočkou (výlet Pěšinou bez turistů s výhledem na dolomitské velikány), ale teď zůstanou na Korsice bydlet všichni. Déšť sice ustává, ale zatáčky se ke konci nemají. Medí už je fakt špatně, takže zastavujeme pět minut před koncem a jdeme ji umýt a vyčistit zuby. V pyžamu pak zvládne poslední kus cesty a může jít spát. Já si ještě se západem Slunce vyběhnu na kopec nad námi, abych se kouknul, kam zítra půjdeme a vyfotil pár fotek západního pobřeží Korsiky.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na Monte di Sant Angelo (Monte Sant Anghjulu) na Korsice měří zhruba 7 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 450 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 až 4 hodiny (náš čas pohybu 1:59).

Proč jít: