Nejhezčí výlet na Korsice k majáku na Capo Rosso (Torra di Turghju)

Po větrné noci se budíme do dalšího rána. Zajdu si vyfotit východ Slunce a záhy se kolem mě prožene stádo koz, které místní pastevci ženou přes silnici na vedlejší pastvinu. Dáváme si snídani a zvažujeme, jestli dneska půjdeme na plánovaný výlet k starému janovskému majáku na poloostrově Capo Rosso. Počasí by nám mělo přát, možná bude až moc horko. Zdá se, že Medí nechala nemoc velmi rychle za sebou, ale bohužel Nině začalo být včera večer špatně.

Ráno to vypadá o trochu lépe, ale není to žádná hitparáda. Rozhodujeme se, že vyrazíme, protože navíc se má za tři dny zkazit počasí. Sjedeme z našeho spacího místa asi o dva kilometry níže a zastavujeme na prašném parkovišti plném hrbolů u místního baru, jehož jediným cílem je občerstvit turisty mířící na výlet k majáku a vybírání poplatku, když tu chcete přespat v dodávce (10 €). Je sice ráno, ale už se to tu slušně zaplňuje.

Přímo z parkoviště jde vidět nejen cíl našeho výletu, maják na kopečku na konci mysu, ale prakticky celá dnešní trasa. Bereme si dost vody, protože na celém výletu není žádný stín a dneska má být úplně jasno. Od začátku na nás čeká stezka mezi kvetoucími keři příjemně se svažující k moři. Máme pěkný výhled na členité pobřeží rozkládající se jižním směrem a záhy se nám z útesu naskytne výhled i na severní část pobřeží.

Stezka je poměrně monotónní, ale jde se po ní dobře. Zpátky to asi bude horší. Dostáváme se do nejnižšího bodu našeho výletu, kdy přecházíme malou louku s rozbořeným asi pasteveckým domkem, a pouštíme se do závěrečného stoupání k majáku. Slunce už docela pálí a stoupání se sice nezdálo, ale dá trochu zabrat. Zvláště když už má můj pasažér v krosně hlad. Za pár minut už ale stojíme před majákem a najednou se hlad ztrácí, protože se dá jít po schodech na střechu. Takže ho musíme jít hned prozkoumat.

Schody na vnější zdi nás zavedou do patra, odkud velmi úzkou chodbou vedou příkré schody na střechu majáku. Z ní je pak skutečně nádherný nerušený výhled na všechny strany. Nekonečné moře na jedné straně s vysokými zasněženými horami na straně druhé. A do toho rozmanité pobřeží s vysokými útesy přímo pod námi. Ne nadarmo je tento výlet v hodnocení nejlepším na Korsice.

Scházíme z majáku a dáváme si svačinu. Mentálně se připravuji na cestu zpátky, protože předpokládám, že bude zdlouhavá. A taky že je. V druhé polovině nás trochu dohání únava z předchozích nocí, kdy se Medí pořád budila, a Ninu taky i nemoc, která na ní přelezla. Každopádně poslední kilometr k autu se neskutečně vleče a počasí tomu taky nepřidává, jelikož teplota nebude daleko od třiceti stupňů. Ještě že jsme vyšli ráno. I nyní, chvíli před polednem, vychází na výlet spousta lidí. V létě bych tu asi nechodil. I tak jsme vypili všechnu vodu.

V dodávce si vaříme oběd a na odpoledne předjíždíme k městečku Carghèse na pláž Peru, kde si trochu odpočineme a Medí si může pohrát v písku. Zkoumám počasí a zdá se, že nás čekají už jen dva dny, kdy bude mít cenu vypravit se do hor. Poté má začít sněžit. Měl jsem naplánovaný ještě jeden výlet na západním pobřeží, ale ten oželíme, a vyrážíme do sedla Vergio (Col de Vergio) uprostřed ostrova a zároveň hlavního hřebene korsického pohoří, kudy prochází známá trasa GR20.

Cesta do sedla je asi ještě horší než cesta po severozápadním pobřeží. Za vesničkou Sagone nás čeká opravdu hodně zatáček a ačkoliv to počtem kilometrů není zas tak daleko, doba dojezdu se prodlužuje a prodlužuje, protože s dodávkou se jede trochu pomaleji než s autem. A to jsem nevěděl, že jedeme ještě před jedno sedlo, Col de Sevi. Aspoň si prohlédneme horské vesničky, kde se zastavil čas, a já přemýšlím, jestli tu bydlí jenom starousedlíci a co tu tak dělají. Nině je s každou další zatáčkou více na blití. Je v prvním trimestru a tohle ji úplně nepomáhá. Do toho ještě nějaká střevní chřipka. Na sílu to dojedeme a trvá tak další hodinu, než se jí udělá lépe. V sedle jsme jenom my a krávy. Já si jdu ještě vyfotit západ Slunce a pak už hurá do postele.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet na maják Torra di Turghju na Capo Rosso na Korsice měří zhruba 9 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 500 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 až 4 hodiny (náš čas pohybu 2:25).

Proč jít: