Bonifacio a bílé zářivé útesy jižního pobřeží Korsiky

Přes noc mělo pršet, ale nakonec spadlo jenom pár kapek. Ráno koukám na předpověď počasí a podle radaru se zdá, že k nám má přijít slejvák každou chvílí, ale postupně se nad mořem rozplyne. Jdeme proto na obhlídku bývalých kasáren, u kterých parkujeme. Jsou vysoko na útesu s výhledem na Bonifacio, jedno z nejnavštěvovanějších míst Korsiky.

Zhruba v 10 hodin konečně přichází déšť, ale je to tak na půl hodiny. Hrajeme nějaké hry na posteli a jakmile přestane pršet, vydáme se po útesech na pobřeží do Bonifacia. Nevypadá to, že by mělo být dneska slunečno, ale aspoň už nemá pršet. To v horách, odkud jsme přijeli teď asi sněží. Ani se nenamažeme opalovacím krémem, což se ukáže být chybou, protože už na naší cestě do města začnou sluneční paprsky nesměle vykukovat zpoza mraků a s naším příchodem do Bonifacia se obloha úplně vyjasňuje.

Naše cesta do Bonifacia vede po bílých útesech vysoko nad mořem. Každých pár metrů nás čeká vyhlídka na Bonifacio, které na těchto útesech stojí. Do města se dostáváme východní bránou a vydáváme se prozkoumat jeho úzké uličky, které mají v sobě spoustu historie. V jednom z krámků se suvenýry kupujeme Medí nový hrníček a žasneme nad tím, že zadní okno krámku je vysoko nad mořem. Přemýšlím nad tím, jestli si časem eroze může vyžádat zřícení domů nejblíže moři. Přeci jen, když jsme k městu přicházeli, ze strany to vypadalo, že některé domy stojí na převisu. Konzultace s Googlem mi dává za pravdu. Zhruba 30 domů okolo citadely je aktuálně na 20 metrovém převisu a podle studie z roku 2019 není budoucnost této části města růžová. Zrychleným krokem raději opouštíme obchod a vydáváme se najít něco k jídlu.

Jako vždy volíme pizzu. Vzhledem k tomu, že jsme v centru masové turistiky, ceny tomu odpovídají. Navíc tu ani celou pizzu nejde z nějakého zvláštního důvodu koupit. Kupujeme tedy něco co se tváří jako přehnutá pizza se šunkou za cenu standardní pizzy ale v poloviční velikosti a jdeme si to sníst na lavičku. Slunce začíná pražit a my máme výčitky, že jsme Medí nenamazali opalovacím krémem. Nezdržujeme se ve městě dlouho a vyrážíme zase jinými uličkami zpátky k dodávce.

U dodávky se rozhodujeme, že se vypravíme ještě na druhou stranu útesů k nedalekému majáku. Jsme už sice unavení a maják není nic moc, ale za ním se dostáváme na pěknou vyhlídku na moře, Sardinii i pláž Saint Antoine zhruba 100 výškových metrů pod námi. Na pláž vede prudká stezka, která se trochu sype, ale obcházet se nám to nechce a tak zamíříme rovnou dolů. Záhy stojíme na písčité pláži, která je z těch hezčích, na kterých jsme na Korsice byli. Medík si tu hezky pohraje, akorát docela fouká. Po půlhodince balíme ručník a jdeme zpátky k dodávce. Chtělo by to někde nabrat pitnou vodu, ale na benzínce štěstí nemáme a dál se nám hledat nechce. Vzhledem k tomu, že počasí má být zítra v horách pořád nic moc, zůstaneme ještě jeden výlet na jižním pobřeží. Jedeme kousek od Bonifacia do sedla Bocca d’Arbia, kde strávíme noc a zítra se vydáme k majáku na mysu Capo di Feno.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet do Bonifacia na Korsice měří zhruba 11 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 350 výškových metrů a zabere Vám přibližně 3 až 4 hodiny (náš čas pohybu 2:37).

Proč jít: