Po výletu pod hřeben Pale di San Martino bylo třeba vymyslet, kam vyrazíme dále. Nakonec vyhrála varianta, že pojedeme přes sedlo San Pellegrino do údolí Fassa, odkud pak budeme pokračovat do sedla Karerpass (Costalunga). A pak vzhůru do Ortles a Livigna. Plán na další týden je tedy hotov. Teď už jen zbývá doufat, že počasí bude přívětivé. V sedle San Pellegrino zastavujeme na parkovišti, odkud se dá dojít ke stejnojmennému jezeru, které je hlavním předmětem zájmu turistů. Nad jezerem se tyčí vysoká skalní stěna vrcholu Cima Juribrutto (Gereburt) a mně se vybavují vzpomínky na to, když jsme tam stáli v zákopech z první světové války a koukali do sedla dolů, zatímco jsme v batohu hledali poslední vrstvu oblečení a poslední zbytky jídla. Z hezkého slunečného podzimního dne se totiž stal zamračený podzimní den a jednu dobu to vypadalo, že začne sněžit. Přitom jsme šli jenom v kraťasech (výlet Kříže, zákopy a ostnaté dráty na Cima Juribrutto v italských Dolomitech).
Teď stojíme v sedle a já doufám, že tu bude otevřena nějaká restaurace, kde bychom si mohli dát pizzu, protože naše zásoby jídla se docela ztenčily. Bohužel tady zavírají odpoledne. Pokud nepočítám ošuntělý bar, kde se mi snažili prodat zmraženou pizzu. Večer už tu zkrátka chcípl pes, takže zkusíme ještě jednou prohledat naše zásoby. Ne, že bychom nic neměli, ale na těstovinový salát s tuňákem dnes nemám chuť. Už ani nevím, co jsme si nakonec dali. Tento podvečer se mi totiž zapsal do paměti spíše tím, že poté, co jsme s Medíkem prozkoumali místní dětská hřiště, vyprskla nám desinfekce na ruce tak nešťastně, že jedna z kapek asi zasáhla Medíkovo oko. Výplach nejprve pitím a pak v dodávce se nám sice povedl, v následujících dnech si ale Medík nechtěla nechat umývat obličej. Od té doby desinfekci otevíráme víčkem dolů.
Následující den máme namířeno do sedla Selle a pokud budeme mít síly i na vrchol Punta dele Selle. Je to jeden z travnatých kopců na hřebeni severně od nás, ze kterého by měl být hezký výhled na údolí San Pellegrino i San Nicolo na druhé straně sedla. Do poloviny kopce půjdeme po nenáročné šotolinové cestě, která vede až do sedla, ale my se z ní pak odpojíme a trochu si to zkrátíme po pěšinách vinoucí se po místních pastvinách. O krávy dneska nebude nouze. Vycházíme za slunečného počasí, ale mraky na obzoru i předpověď dávají tušit, že se obloha každou chvíli zatáhne.
Za dohledu krav vystoupáme k horní stanici lanovky Costabella, odkud už máme sedlo s turistickou chatou Rifugio Passo delle Selle blízko na dohled. Je to ale pouhé zdání, protože je to ještě dobrých 300 výškových metrů. Rozhodujeme se, že kousek ještě necháme Medíka jít samotnou a pak si dáme oběd. Sedáme na palouk kousek od rozcestí s pěšinou, kterou máme v úmyslu jít dolů. Zvažujeme, jestli má cenu jít nahoru. Dneska je to totiž takový výlet do počtu. Nic extra tu asi neuvidíme, ale když už jsme tady, tak se aspoň projdeme. Nakonec se rozhodujeme, že si nahoru vyběhnu jenom já a Medík i Nina budou mít dost času na oběd. Beru foťák a vybíhám vstříc sedlu.
Vyběhnu do sedla, chatu nechávám za sebou a pokračuju po hřebeni dále. Hlavou mi probleskne, že výlet po hřebeni by mohl být opravdu hezký. Podle mapy je na některých místech zajištěný řetězy, takže stejně bychom museli počkat, až bude Medík větší. Hřebenem se navíc dá dojít až na vrchol označovaný jako Piz Meda. Naproti údolí je Sas d’Adam, takže je jasné, že se tu asi ještě někdy vrátíme. Dobíhám na vrchol Punta dele Selle a fotím výhledy do všech světových stran. Je trochu zamračeno, ale neprší a některé okolní vrcholy jdou dobře vidět. Záhy se vydávám po úzké pěšině na hřebeni zpátky dolů a za deset minut už stojím u Medíka, která skotačí na louce mezi kvetoucími květinami. Medík pak putuje k Nině do nosítka, aby se prospala, a míříme dolů.
Cesta dolů ubíhá po štěrkové cestě velmi rychle a Medík se budí skoro až u auta. Nechce se nám sjíždět hned do údolí, protože tam bude tak o deset stupňů více, takže se jdeme podívat k jezeru a opět obejdeme dětská hřiště. Později odpoledne pak sjíždíme do Moeny, kde v supermarketu doplníme zásoby, a ve vedlejší vesničce, Soraga, najdeme místo k přespání, které už známe z předchozího roku. Ještě předtím si však zajdeme na pizzu, což hned zlepší náladu. Další den je ve znamení práce. Odpoledne pak vyjíždíme těsně před bouřkou do sedla Karerpass a z okna pozorujeme, jak déšť zaplavuje parkoviště. Navečer se pak vypravíme zkontrolovat místní dětské hřiště a zatímco Medík dovádí na prolézačkách, pozoruji, jak mraky stoupají nad skalnaté štíty Dolomit.
Praktické informace
Vzdálenost a časová náročnost:
Popisovaný výlet na vrchol Punta dele Selle měří zhruba 11 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 700 výškových metrů a zabere Vám přibližně 4 až 5 hodin.
Proč jít:
- procházka po pastvinách s výhledem na dolomitské vrcholy
- jezero San Pellegrino
Doporučení:
- naše kompletní výbava na jednodenní i vícedenní výlety – Naše turistická výbava pro rok 2020/2021 (gear list)
Stáhnout GPX trasy – odkaz na Mapy.cz
Naše červencová výprava do Alp s obytnou dodávkou v roce 2024
#1: Až mraky odejdou z Hornfeldspitze v Nízkých Taurách
#2: Rakouská divočina v knedlíkových horách
#3: Pěšinou bez turistů s výhledem na dolomitské velikány
#4: Tři věže lavaredské a vyhlídka na Cadini di Misurina s batoletem
#5: Výlet na vodopády Fanes v Dolomitech
#6: Po stopách vojáků z Falzarega do Valparoly v Dolomitech
#7: Pod majestátní hřeben italských Dolomit v masivu Pale di San Martino
#8: Ze sedla San Pellegrino do sedla Selle v Dolomitech
#9: Do sedla Ciampaz a k jezeru Karersee v Dolomitech za krávami, výhledy i davem turistů
#10: Ukázat Medíkovi ledovce v Ortles, dokud tu ještě jsou
#11: Medíkova první třítisícovka aneb ze Stelvia na Monte Scorluzzo
#12: Procházka k švýcarským jezerům nad sedlem Livigno
#13: Livigno jako na dlani z vyhlídky La Pare a vodopády pod Berninou
Komentáře
Pro odeslání komentáře musíte potvrdit, že nejste robot.