Výlet pod Matterhorn z "druhé", italské strany

Po večerním rozmýšlení, kam se vydat na výlet, vyhrává lanovková varianta výletu z vesničky La Breuil (Cervinia) pod Matterhornem. V plánu máme vyjet zhruba 500 výškových metrů na Plan Maison a pak se vydat pod jižní stěnu Matterhornu na turistickou chatu Rifugio Duca degli Abruzzi all’Oriondé, od které zase sejdeme zpátky do Cervinie. Plán je to pěkný, avšak do Cervinie mají obytné auta zákaz vjezdu. To by asi nebyl problém, kdyby na obrovském parkovišti před Cervinii také nebyla značka se zákazem stání obytných aut v jakoukoli denní či noční dobu. Dokonce ani na parkovišti pod lanovkou nemůžete stát s obytným autem, protože je až za zákazem vjezdu. Jedinou legální variantou s obytným autem je zřejmě zastavit dva kilometry před Cervinií na kraji silnice u jezírka Lago Blu (bezplatně) nebo na stellplatzu kousek od jezera (za poplatek). Tak jako tak je následně nutné dojít ty dva kilometry pěšky nebo zaplatit za autobus, který tak často nejezdí. Kdybychom byli s Ninou sami, tak mi nedělá problém ty dva kilometry dojít. To bychom vlastně ani nejeli tou lanovkou. Ale s Medíkem se mi dva kilometry podél silnice jít nechce. Navíc si nejsem úplně jistý, jestli daná zákazová značka neplatí jenom pro karavany a autobusy. Takže se rozhoduji značku ignorovat a parkujeme na poloprázdném obřím parkovišti v Cervinii.

Nebe je bez mráčků a přímo nad nám se po vystoupení z auta tyčí Matterhorn (italsky Cervinia). Z této strany není tak “špičatý” jako z Zermattu (výlet Nejkrásnější výhledy na Matterhorn z treku pěti jezer a Gornergratu), ale stále se jedná o vysokou a impozantní skalnatou stěnu. Balíme si věci a vyrážíme k lanovce. U automatu si kupujeme lístky, které jsou o více než polovinu levnější než na druhé straně hory a záhy nastupujeme do bílé kabinkové lanovky. Je to Medíkova první cesta lanovkou vůbec, takže je trochu nervózní, ale po prvních pár metrech už se dostavuje úsměv na rtech. Cesta lanovkou netrvá dlouho a než se nadějeme vystupujeme o pár set výškových metrů výše.

Vycházíme ze stanice a Matterhorn máme jako na dlani. Nebe je stále bez mraků, ale tuším, že minimálně vrchol Matterhornu se během dne zase skryje do mraků. Nině ukazuji, kam máme namířeno. Přímo pod jižní stěnu Matterhornu a pak po ledovcových morénách k chatě naproti údolí. Vypadá to docela daleko, ale na druhou stranu je to jenom 300 výškových metrů do kopce. Oblékáme Medíka, která chvilku jde a pak už putuje do krosny, zatímco my zamíříme k ledovcové moréně.

Nejprve jdeme po louce a přiznám se, že vyfotím více fotek než obvykle. Ono to k tomu přímo vybízí, za každou zatáčkou se nabízí jiný pohled na tu obrovskou stěnu nad námi. Přicházíme k suťovisku po ledovci a s ním přichází i docela prudké stoupání po štěrku. Naštěstí není dlouhé. Překonáváme výšku 2.800 metrů nad mořem a moje rychlost výstupu s Medíkem na zádech není závratná. Překonáváme poslední stoupání a před námi se objevuje rovný úsek, na jehož konci už vidíme turistickou chatu. Překračujeme potok a je čas sundat Medíka dolů, aby si mohla pohrát ve vodě a taky protáhnout nohy. Zbytek k chatě už dojde sama.

Sedíme na travnaté loučce za chatou a dáváme si svačinu. Stále se ještě nezatáhlo, navíc nyní máme výhled i na rozsáhlé ledovce okolo Breithornu, které se třpytí v letním slunci. Vzpomínám, když jsem před čtyřmi lety chtěli na Breithorn jít, ale nakonec jsme zvolili výlet okolo pěti jezer s výhledem na Matterhorn a na Gornergrat s výhledem na vrcholy Monte Rosy. V Zermattu jsme byli jenom na jeden den a asi bych ani zpětně neměnil. Přeci jen na Breithorn je to takový choďák po ledovci, který jsme si vyzkoušeli třeba na Allalinhornu (výlet Allalinhorn, naše první čtyřtisícovka a výhled na alpské velikány) nebo norském Galdhopiggenu (výlet Výstup na Galdhøpiggen, nejvyšší horu Skandinávie, přes ledovec Styggebreen), zatímco výhledy na Matterhorn od jezer byly skutečně nádherné.

Po svačině putuje Medík do nosítka k Nině a dá si svůj nepravidelný poobědový spánek. Čeká nás sestup skoro o 1.000 výškových metrů, na což se úplně netěším. Okolní kulisa mi to však vynahrazuje. Jdeme střídavě prašnou cestou a zkratkami mezi jejími zákrutami. Medík se probouzí zhruba v půlce klesání, proto scházíme z cesty a sedáme si na louku s výhledem na krávy, vodopád a ledovce. Sedíme a užíváme si hezkého počasí, protože v následujících dnech už to taková hitparáda nebude. Po odpočinku nastupuje Medík do krosny a vyrážíme dolů k autu.

Za sklem auta na nás čeká lísteček s pokutou. Půl hodiny po našem odchodu nás navštívila policie a vyhodnotila, že jsme asi obytné auto. Vedle nás stojí z jedné strany Volkswagen California s výklopnou střechou a z druhé strany podobný Ford Transit. Ani jeden z nich žádnou pokutu nemá. Co mají oproti nám jsou italské poznávací značky. Trochu mě to zamrzí, ale zjišťuji, že se jedná o pokutu obecní policie a důvodem je jejich vyhláška, která obytná auta zakazuje z důvodu udržování pořádku. Zajímavé. Každopádně šanci, že by pokuta přišla vyhodnocuji jako nulovou a papírek si schovávám do dveří. Víc mě štve, že jsem chtěl zítra navštívit místní bikepark, ale prostě tu není kde rozumně zaparkovat. A holky u jezera dva kilometry od vesnice a dětského hřiště nechávat nebudu. Tak se balíme a zamíříme hledat místo na spaní, které nacházíme v jedné z vesniček v údolí. Zpětně mě trochu mrzí, že jsme se přes noc neposunuli na další výlet, ale už jsme byli docela unavení a navíc jsme potřebovali nakoupit zásoby a natankovat benzín, což bychom v noci asi nezvládli. Takže další den je ve znamení servisních činností v Aostě, ze které následně zamíříme do údolí Rhêmes.

Praktické informace

Vzdálenost a časová náročnost:

Popisovaný výlet pod Matterhorn z Cervinie měří zhruba 9 kilometrů, nastoupáte na něm okolo 300 výškových metrů (za předpokladu, že využijete lanovku na Plan Maison) a zabere Vám přibližně 4 hodiny (náš souhrnný čas pohybu 2:54).

Proč jít: